ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.224.2010.1
sp. zn. 3 Tdo 224/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. května 2010 o dovolání podaném K. K. , proti rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 6 To 240/2009 ze dne 29. září 2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 4 T 112/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. f) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 4 T 112/2007 ze dne 25. března 2009 byl dovolatel uznán vinným „pomocí k trestnému činu úvěrového podvodu ve stadiu pokusu, dle §10 odst. 1 písm. c) trestního zákona (dále jen tr. zák.) k §250b odst. 1, 3 tr. zák. za použití §8 odst. 1 tr. zák.“, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozhodnutí. Za výše uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku.
O odvolání K. K. proti výše citovanému rozsudku rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem sp. zn. 6 To 240/2009 ze dne 29. září 2009 tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), c) d) trestního řádu (dále jen tr. ř.) zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a znovu rozhodl podle §259 odst. 3 tr. ř. tak, že uznal dovolatele vinným pomocí k trestnému činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák. za použití §10 odst. 1 písm. c) tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozhodnutí. Za výše uvedený trestný čin mu byl uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 50 hodin.
Proti tomuto rozsudku Městského soudu v Praze podal K. K. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a), c) a g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. spatřuje ve skutečnosti, že senát Městského soudu v Praze o jeho odvolání rozhodoval ve složení, ve kterém rozhodovat neměl, když konkrétně tuto námitku uplatnil v souvislosti s osobou JUDr. Alexandra Károlyiho. Přitom poukázal zejména na to, že podle rozvrhu práce Městského soudu pro rok 2009 byli členy senátu 6 To soudci JUDr. Tomáš Stuchlík, JUDr. Bronislav Horký a JUDr. Dušan Paška, přičemž JUDr. Alexander Károlyi nebyl ani soudcem Městského soudu v Praze, nýbrž soudcem Obvodního soudu pro Prahu 9. Ani rozvrh práce městského soudu neoznačuje JUDr. Károlyiho jako určeného soudce pro zastupování soudců senátu 6 To. Dle dovolatele tak bylo porušeno jeho právo na zákonného soudce, které je mu garantováno čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Zákonného soudce je dle dovolatele možno zastoupit jen uvedením konkrétních soudců určených k jejich zastoupení nebo změnou rozvrhu práce, ze zák. č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (dále jen ZSS) přitom dle dovolatele vyplývá, že není možné určit zastupující soudce bez jejich jmenovitého určení, navíc je nepřípustné, aby zastupujícími soudci mohli být fakticky zbylí soudci dalších trestních senátů. Porušení práva na zákonného soudce je pak chybou v obsazení soudu, který ve věci rozhodl a zakládá dovolatelem deklarovaný dovolací důvod. V souvislosti s dalším uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. potom uvedl, že on ani jeho obhájce nebyl v důsledku vadného postupu policejního orgánu upozorněn na možnost prostudovat spis a učinit návrh na doplnění vyšetřování. To s tím, že obhájci bylo dne 8. 8. 2007 doručeno vyrozumění policejního orgánu o konání úkonu stanoveného na den 2. 8. 2007, ve kterém byl obhájce vyrozuměn o možnosti seznámení se s výsledky vyšetřování, a to právě na den 2. 8. 2007 na 9:00 hod. Tím došlo dle dovolatele k porušení §166 odst. 1 tr. ř., neboť obhájce byl upozorněn na možnost prostudovat spis až šest dnů poté, co mohl být tomuto úkonu vůbec přítomen. Uvedené právo obhájce obsažené v §166 odst. 1 tr. ř. je součástí práva obviněného na obhajobu a je poslední možností obviněného seznámit se s originálem trestního spisu před jeho předložením státnímu zástupci. Konečně dovolatel uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., s tím, že „zákonné znaky účastenství ve formě pomoci k trestnému činu podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák. nemají oporu ve skutkové části výroku o vině,“ když ve skutkové části výroku o vině zcela chybí popis skutku hlavního pachatele odsouzeného S. G. a jelikož je účastenství založeno na základě akcesority, musí být skutek hlavního pachatele vymezen ve skutkové větě výroku o vině konkrétními rysy, což se však v napadeném rozsudku nestalo. V této souvislosti dovolatel odkázal na Trestně právní revue číslo 8/2004 a publikované rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 475/2009. Dále namítl, že skutek tak, jak je popsán ve skutkové větě (citovaného) rozsudku městského soudu, nenaplňuje znaky účastenství ve smyslu §10 odst. 1 písm. c) tr. zák., což podle něj vyplývá především z výpovědi svědkyně K. – D., ze které plyne, že telefonický hovor může sloužit maximálně jako forma objednání se do banky, přičemž ke sjednání úvěru dochází až následně vyplněním žádosti, potvrzením a osobním jednáním s bankou. Dovolatel dále namítl, že ze skutkové věty výroku o vině není zřejmá příčinná souvislost mezi uvedeným telefonátem a trestným činem hlavního pachatele, kdy jeho jednání nelze posuzovat jako trestněprávně relevantní příčinu k trestnému činu hlavního pachatele, neboť jeho telefonát nemohl ovlivnit skutečnost, že byl spáchán trestný čin hlavním pachatelem. Současně dovolatel poukázal i na to, že popsané jednání nemůže obstát ani v testu proporcionality Ústavního soudu České republiky, přičemž v této souvislosti odkázal na jeho nález sp. zn. I. ÚS 631/2005 ze dne 7. 11. 2006 s tím, že je třeba, aby orgány činné v trestním řízení pečlivě zkoumaly, zda uvedení nepravdivého údaje bylo v objektivní poloze vůbec způsobilé ohrozit zájem chráněný trestním zákonem. Na základě výše uvedených skutečností dovolatel závěrem svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) „zrušil rozsudek Městského soudu v Praze, sp. zn. 6 To 240/2009, ze dne 29. 9. 2009 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 4 T 112/2007, ze dne 25. 3. 2009 a věc vrátil státnímu zástupci k došetření; neztotožní-li se dovolací soud s dovolacím důvodem uvedeným v čl. V. (uplatnění dovolacího důvodu podle §365b odst. 1 písm. c/ tr. ř.) potom navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Městského soudu v Praze, sp. zn. 6 To 240/2009, ze dne 29. 9. 2009 a přikázal věc Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.“ Dále navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl o odložení výkonu trestu obecně prospěšných prací z citovaného rozsudku Městského soudu v Praze až do doby svého rozhodnutí.
K takto podanému dovolání se písmeně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství České republiky. V tomto svém vyjádření uvedl, že co se týče dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř., z Rozvrhu práce Městského soudu v Praze pro rok 2009, je v oddílu týkajícím se trestního úseku odvolací agendy řečeno, že předsedou senátu 6 To je JUDr. Tomáš Stuchlík a jeho zástupci jsou JUDr. Bohuslav Horký a JUDr. Dušan Paška. Senát pak podle rozvrhu práce zastupují stážisté dle speciálního rozvrhu a další senáty v určeném pořadí. Podle bodu 6.) části II. B. Výkladu a komentáře k rozdělování nápadu v senátech I. stupně a v senátech To, který je součástí zmíněného „Rozvrhu práce“ budou v roce 2009: „... do jednotlivých senátů přiděleni stážisté z obvodních soudů a to dle speciálního seznamu, který je součástí rozvrhu práce, přidělování jim věcí k vyřizování a jejich účast při jednání určuje předseda příslušného senátu tak, aby všichni členové senátu, včetně stážisty byli rovnoměrně zatíženi. Stážisté přednostně zastupují i při potřebě zástupu v senátu, který je senátem, k němuž jsou přiděleni zastupován...“. S ohledem na obsah ust. §42 odst. 1 zák. č. 6/2002 Sb. je podle státního zástupce zřejmé, že pokud dne 29. 9. 2009 rozhodoval o odvolání obviněného K. K. senát Městského soudu v Praze ve složení z předsedy senátu JUDr. Dušana Pašky a soudců JUDr. Bohuslava Horkého a JUDr. Alexandra Károlyiho, který v rozhodném období vykonával na Městském soudu v Praze odbornou stáž (tuto okolnost nezpochybňuje ani dovolatel), posuzoval odvolání senát příslušný k rozhodování, a to ve složení , které odpovídalo Rozvrhu práce Městského soudu v Praze platnému pro rok 2009, protože nebylo nutné jmenovitě určovat soudce, kteří budou zastupovat soudce tvořící senát, proto považuje státní zástupce tuto námitku uplatněnou v rámci deklarovaného dovolacího důvodu jako zjevně neopodstatněnou. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. státní zástupce uvedl, že tento dovolací důvod nenaplňuje jakékoliv porušení práva na obhajobu, resp. porušení citovaných ustanovení, ale naplňují jej pouze některé případy [tento dovolací důvod je užší, protože jím není jakékoli (resp. každé) porušení práva na obhajobu]. Jestliže obviněný po určitou část řízení neměl obhájce, ačkoliv ho podle zákona měl mít, pak je tento dovolací důvod dán jen tehdy, pokud orgány činné v trestním řízení v této době skutečně prováděly úkony trestního řízení směřující k vydání meritorního rozhodnutí napadeného dovoláním (viz rozhodnutí č. 48/2003 Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 3 Tdo 143/2008 ze dne 20. 2. 2008). Z uvedeného vyplývá, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je dán pouze v těch případech, kdy skutečnost, že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl, mohla mít faktický dopad na vydání meritorního rozhodnutí napadeného dovoláním (viz usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 11 Tdo 407/2008 ze dne 18. 6. 2008). Z výše uvedeného je dle státního zástupce zřejmé, že v jeho rámci namítat údajné porušení ustanovení §166 odst. 1 tr. ř., jak to činí ve svém mimořádném opravném prostředku obviněný K. K., nelze, proto pokud by dovolatel podal dovolání pouze s poukazem na tento dovolací důvod, bylo by namístě odmítnout jej podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. K poslednímu dovolatelem uplatněnému dovolacímu důvodu, tedy důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. státní zástupce uvedl, že při hodnocení opodstatněnosti dovolání je tedy nutné si ujasnit, zda mezi skutkovou částí výroku o vině a tzv. právní větou výroku (v níž jsou uvedeny zákonné znaky trestného činu, které soud považuje za naplněné) je takový vztah, že každému ze zákonných znaků trestného činu odpovídá nějaká konkrétní skutková okolnost. V tomto ohledu se nabízí dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tehdy, jestliže některý ze zákonných znaků trestného činu nemá odpovídající protipól ve skutkové části výroku o vině. Takovou situaci je ale třeba zhodnotit ještě z toho hlediska, zda opravdu jde o případ, že součástí skutkového stavu zjištěného soudem není zjištění odpovídající skutkové okolnosti, která by uvažovaný zákonný znak trestného činu naplňovala. V takovém případě by dovolací důvod byl dán. V této souvislosti státní zástupce uvedl, že jednání dovolatele bylo vedeno cílem dosáhnout toho, aby Česká spořitelna, a. s., poskytla S. G. půjčku. S tímto záměrem K. K. telefonicky kontaktoval pracovnici České spořitelny, a. s., svědkyni K. K. – D. a sdělil ji, že k ní posílá S. G., kterého v rozporu se skutečností v rámci telefonátu s K. K. – D. označil za zaměstnance své firmy. Dovolatel tedy věděl, že S. G. chce Českou spořitelnu, a. s., žádat o poskytnutí půjčky. Z učiněných skutkových zjištění, které Městský soud v Praze popsal v odůvodnění svého rozhodnutí, rovněž vyplývá, že obviněnému K. K. také bylo známo, že za účelem sjednání předmětné půjčky použije S. G. nepravdivé potvrzení o svém zaměstnání a výši údajného příjmu ve firmě obviněného, které parafoval právě K. K. Již charakter těchto údajů odchylujících se od skutečnosti jasně svědčí o tom, že dovolatel věděl a byl srozuměn s tím, že jím uváděné či potvrzené údaje jsou nepravdivé, přičemž úmyslné zavinění dovolatele a jeho odpovědnost nejsou nijak dotčeny tím, že Česká spořitelna, a. s., sama svými prostředky ověřuje správnost údajů v předkládaných písemnostech žadatelů o úvěr. Další námitky uplatněné dovolatelem v dovolání (ohledně posouzení svědecké výpovědi svědkyně K. – D. a týkající se zjištěného skutkového stavu) nemohou být dle státního zástupce právně relevantně pod deklarovaným dovolacím důvodem uplatněny. Ty námitky, které byly uplatněny v rámci deklarovaného dovolacího důvodu právně relevantně, jsou však současně zjevně neopodstatněné. S ohledem na výše uvedené navrhl státní zástupce odmítnout dovolání K. K. jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Pro případ, že by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že je na místě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) nebo b) tr. ř., vyjádřil z pověření nejvyšší státní zástupkyně souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. je dán tehdy, jestliže ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně. Věcná příslušnost soudů je upravena ustanoveními §16 a §17 tr. ř., přičemž věcně nepříslušným je tak soud, který rozhodl v rozporu s pravidly upravujícími věcnou příslušnost, která jsou stanovena ve výše uvedených ustanoveních trestního řádu. Soud nebyl náležitě obsazen (druhá alternativa dovolacího důvodu), jestliže obsazení soudu neodpovídalo ustanovením §27, §31 a §35 zákona č. 6/2002, Sb. o soudech a soudcích (dále jen zákon o soudech a soudcích). Tedy zejména se jedná o případ, když by rozhodoval samosoudce namísto senátu nebo když by senát soudu byl složen z předsedy senátu a přísedících, přestože měl rozhodovat senát složený jen ze soudců, nebo opačně, dále pokud by rozhodoval senát v neúplném složení atd. (srov. Púry, Šámal: Trestní řád – komentář, 2. díl, 5. vydání. str. 2015). Námitka tak, jak ji uplatnil dovolatel, je tedy uplatněna právně relevantně, je však současně námitkou zjevně neopodstatněnou. To proto, že jak vyplývá z vyjádření JUDr. Bohuslava Horkého, místopředsedy Městského soudu v Praze pro věci trestní (jež si Nejvyšší soud vyžádal) byl JUDr. Alexander Károlyi zařazen pro výkon stáže do senátu 6 To a jeho zastupování v uvedeném senátu (za JUDr. Tomáše Stuchlíka, který nastoupil dne 8. 9. 2009 dlouhodobější pracovní neschopnost), tak bylo v souladu s rozvrhem práce pro rok 2009. Podle ustanovení §42 odst. 1 písm. a) zákona o soudech a soudcích se v rozvrhu práce soudu zejména jmenovitě určují soudci tvořící senát, samosoudci, přísedící, asistenti soudců, vyšší soudní úředníci, soudní tajemníci a soudní vykonavatelé, kteří budou působit v jednotlivých soudních odděleních. Podle odst. 1 písm. d) téhož ustanovení se v rozvrhu práce určují soudci, kteří budou zastupovat v jednotlivých odděleních soudce, kteří nemohou věc z důvodu nepřítomnosti nebo vyloučení anebo z jiných důvodů stanovených zákonem projednat a rozhodnout. Zatímco tedy určení soudců tvořících senát musí být jmenovité, pro určení zastupujících senátů (a jejich soudců) tento požadavek stanoven není. V případě zastupování stážistou (tím byl v době rozhodování JUDr. Károlyi) je nutné vycházet z rozvrhu práce odvolacího soudu ze kterého plyne, že v kritické době byl pro zastupování v senátě 6 To určen (za dlouhodobě nepřítomného JUDr. Stuchlíka) trvale právě JUDr. Károlyi, když nepochybně lze jako zastupujícího soudce (v souladu s rozvrhem práce) určit i soudce, který v té době je u příslušného soudu na stáži. S ohledem na uvedené tak nelze mít za to, že v posuzované věci bylo porušeno namítané právo na zákonného soudce.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je dán tehdy, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Předmětný dovolací důvod tak míří zejména na případy, kdy došlo k porušení ustanovení o nutné obhajobě (ustanovení §36 a §36a tr. ř.). Námitka dovolatele, že jemu (ani jeho obhájci) nebylo umožněno dle §166 odst. 1 tr. ř. prostudovat spis před podáním návrhu na obžalobu, tak pod uvedený dovolací důvod nespadá a nemůže být v jeho rámci právně relevantně uplatněna. Nicméně Nejvyšší soud v této věci (jako obiter dictum) považuje za nutné uvést, že s touto námitkou dovolatele se již vypořádal Městský soud v Praze v odůvodnění svého usnesení sp. zn. 6 To 200/2008 ze dne 4. června 2008, když uvedl, že z předvolání obviněného (tedy dovolatele), které je založeno v obálce na čl. 87 spisu, jednoznačně vyplývá, že policejní komisař naplánoval seznámení se s výsledky vyšetřování na den 23. 8. 2007 a pokud obhájci bylo zasláno vyrozumění ze dne 2. 8. 2007 s datem možnosti prostudování spisu dnem 2. 8. 2007, šlo o zjevný překlep, když navíc dovolateli bylo oznámeno datum správné (ten však písemnost nepřevzal). Přitom z trestního spisu navíc vyplývá, že obhájce obžalovaného se s obsahem vyšetřovacího spisu poprvé seznámil dne 30. 3. 2007 a při tomto seznámení také podal návrh na zastavení trestního stíhání dovolatele. Po vrácení věci k došetření policejnímu orgánu proběhl výslech dovolatele a svědkyně K. – D., přičemž výslechu dovolatele byl obhájce přítomen, výslechu svědkyně dne 29. 6. 2007 nikoli, ale bylo vyhověno jeho žádosti, tento výslech byl zopakován za jeho přítomnosti, aby mohl svědkyni klást doplňující otázky. Dále po tomto úkonu již žádné další úkony v přípravném řízení prováděny nebyly a oproti stavu ze dne 30. 3. 2007 tak obhájce nebyl seznámen toliko s dokumenty, které prokazují, že svědkyně K. D. byla zproštěna zástupci České spořitelny, a. s. povinnosti mlčenlivosti a dále s nově vyžádanými opisy rejstříku trestů. Obhájce dovolatele navíc po podání obžaloby, která byla podána dne 3. 9. 2007 do spisu nahlížel dne 21. 9. 2007. Vzhledem k výše uvedenému je zřejmé, že písařskou chybou zajisté došlo k pochybení, které však nebylo natolik závažné, aby bylo porušením práva dovolatele na obhajobu v tom smyslu, že by mu bylo znemožněno seznamovat se s výsledky prováděného šetření (přípravného řízení), když tyto dovolatel i jeho obhájce reálně znal. Přes uvedené pochybení policejního orgánu (které však dovolatel ani nenamítl v rámci svého odvolání proti napadenému rozsudku) je však na místě zopakovat, že takto vedenou námitku (procesního typu) nelze subsumovat pod deklarovaný dovolací důvod (ani žádný jiný zákonem taxativně vymezený) a jedná se v konečném důsledku o námitku zjevně neopodstatněnou.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který dovolatel též uplatnil, je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.
Trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo při sjednávání úvěrové smlouvy či v žádosti o poskytnutí subvence nebo dotace uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí. Jak vyplývá ze skutkové věty (citovaného) rozhodnutí soudu druhého stupně, dovolatel jednal v úmyslu usnadnit hlavnímu pachateli (S. G.) získání úvěru pomocí uvedení nepravdivých údajů o jeho příjmu, když telefonátem zaměstnankyni České spořitelny, a. s. nepravdivě uvedl, že se jedná o jeho zaměstnance. Jeho úmysl tak jednoznačně směřoval k tomu, aby zaměstnankyně banky již tyto údaje dále neprověřovala a S. G. byl poskytnut úvěr na základě nepravdivě uvedených údajů, což je rozhodné pro posouzení jeho jednání jako pomoci k trestnému činu úvěrového podvodu, přičemž toto právní posouzení obstojí i v dovolatelem namítaném testu proporcionality obsaženém v citovaném rozhodnutí Ústavního soudu České republiky. Dovolatel zjevně nemohl tušit, jakým způsobem si banka uvedené údaje ověří a domníval se, že uvedením nepravdivého údaje spočívajícího v tom, že S. G. je jeho zaměstnancem, usnadní získání úvěru (pomůže) hlavnímu pachateli ve smyslu §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. Jeho telefonát tedy nebyl bezprostřední příčinou trestného činu hlavního pachatele, nicméně dovolatel jednal ve zjevném úmyslu mu pomoci tento trestný čin uskutečnit. Lze spolehlivě říci, že učiněná skutková zjištění mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu takto dospět nelze, přičemž učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v tomto směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.
Dovolatelem uvedené námitky jsou tak v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatněny právně relevantně, současně však jsou námitkami zjevně neopodstatněnými. Dovolatel poukázal dále zejména na skutečnost, že výrok o vině z (citovaného) rozsudku městského soudu neobsahuje popis všech právně významných skutkových okolností hlavního trestného činu spáchaného jinou osobou, což je dle jeho názoru předpokladem pro naplnění deklarovaného dovolacího důvodu, neboť v této okolnosti lze spatřovat nesprávné právní posouzení skutku. Této námitce dovolatele lze částečně přisvědčit. Podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. je účastníkem (pomocníkem) na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu ten, kdo úmyslně poskytl jinému pomoc k spáchání trestného činu, zejména opatřením prostředků, odstraněním překážek, radou, utvrzováním v předsevzetí, slibem přispět po trestném činu. Jak vyplývá ze skutkové věty napadeného rozhodnutí dovolatel „dne 13. listopadu 2006 telefonicky kontaktoval pracovnici České spořitelny, a. s., svědkyni K. D., se kterou se znal v souvislosti s tím, že spravovala jeho hypoteční úvěry vedené v téže pobočce, a sdělil jí, že k ní posílá svého zaměstnance S. G., který potřebuje půjčku, ačkoli věděl, že S. G., není zaměstnancem společnosti Agentura B-Bomtom connection, spol. s r. o. a učinil tak v úmyslu, aby umožnil S. G. získat půjčku pomocí nepravdivých údajů o výši výdělku ve svém údajném zaměstnání, a aby tyto údaje pracovnice České spořitelny, a. s. dále neprověřovala.“ S poukazem na takto koncipovanou skutkovou větu lze dovolateli přisvědčit v tom, že (účastenství, které je založeno na základě akcesority) bylo možné dozajista popsat i skutek spáchaný hlavním pachatelem, tak jak to ostatně učinil ve svém rozhodnutí soud prvního stupně. Nicméně vzhledem ke skutečnosti, že hlavní pachatel S. G. byl již za tento skutek pravomocně odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. 10. 2007, č. j. 4 T 112/2007-138, což ostatně zmínil i městský soud v odůvodnění svého (napadeného) rozhodnutí, není o totožnosti skutku hlavního pachatele pochyb. Je tedy zřejmé, že městský soud pochybil (zejména s poukazem na dovolatelem uváděnou judikaturu), když vypustil popis jednání S. G. jako hlavního pachatele ze skutkové věty citovaného rozhodnutí, avšak s ohledem na výše uvedené se nejedná o takovou vadu, na jejímž základě by bylo nezbytné napadené rozhodnutí zrušit, když je současně zjevné, že projednání podaného dovolání v tomto směru by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu. Proto také Nejvyšší soud takto podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než podané dovolání ve svém souhrnu podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. odmítnout, neboť je zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, když shledal, že pro konání veřejného zasedání nebyly splněny podmínky.
Vzhledem ke skutečnosti, že dovolací soud podané dovolání odmítl, nerozhodoval již o návrhu dovolatele na odložení jemu uloženého trestu obecně prospěšných prací.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr.ř.).
V Brně dne 12. května 2010
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka