ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.239.2010.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. března 2010 o dovolání podaném A. H., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. 8 To 85/2009 ze dne 14. 10. 2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 3/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. 4 T 3/2009 ze dne 29. 7. 2009 byl dovolatel uznán vinným trestným činem vraždy podle §219 odst. 1, odst. 2 písm. a), f) trestního zákona (dále jen tr. zák.) ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. a trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy byl odsouzen k úhrnnému a souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání patnácti let a pro jeho výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále mu byl uložen také trest vyhoštění na dobu neurčitou.
V předmětné věci podal A. H. odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem sp. zn. 8 To 85/2009 ze dne 14. 10. 2009 a to tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), d) trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a dále podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že A. H. uznal vinným jednak pokusem trestného činu vraždy podle §8 odst. 1, §219 odst. 1, odst. 2 písm. a), f) tr. zák. a jednak pokusem trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §8 odst. 1, §171 odst. 2 písm. b) tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku, a odsoudil jej k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání patnácti let, když pro výkon takto uloženého trestu jej zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále mu uložil také trest vyhoštění, a to na dobu neurčitou.
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal A. H. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že soudy vymezený (popsaný) skutkový děj nekoresponduje s výsledky ve věci vedeného dokazování. Poukázal v této souvislosti, že důkaz o stopě nalezené na zápalce nábojnice, která po druhém výstřelu zůstala v nábojové komoře pistole byl proveden expertně až po čtyřech měsících, kdy nejde doložit, jak bylo se zbraní v mezidobí nakládáno včetně toho, kdo, kdy a jak vybral z pistole předmětnou nábojnici a nelze tak vyloučit, že stopa na ní vznikla až následnou manipulací se zbraní. V kritické době mu byla pistole odebrána s bicím kohoutkem v natažené poloze, což z technického hlediska vylučuje možnost, že po druhém výstřelu se pokusil o další, když svědci B. i P. by museli v takovém případě slyšet cvaknutí bicího kohoutku. Dodal, že v té chvíli mu svírali ruku uvedení svědci, jako členové eskorty, on sám nemohl vědět o jejich postavení a nemohl ani mířit na jejich hlavy a ani pistoli vlastně ovládat. V tomto směru také poukázal na svědeckou výpověď P. P., který uvedl, že po druhém výstřelu již dovolatel s pistolí nemanipuloval. Poukázal také na to, že dokazování bylo vedeno bez snahy zabývat se jeho námitkami uplatněnými v rámci obhajoby se snahou jeho postih zpřísnit. Jeho věc tak nebyla posouzena nestranně a objektivně, když má za to, že právní posouzení předmětného skutku je založeno na nesprávných a neúplně učiněných skutkových zjištěních. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) přezkoumal napadený (citovaný) rozsudek odvolacího soudu a poté „napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze jako soudu odvolacího zruší a Vrchní soud svým právním názorem zaváže, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl tak, aby jeho rozhodnutí bylo v souladu se zákonem a současně odpovídalo též kriteriím spravedlnosti“.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že uplatněné námitky z pohledu zvoleného dovolacího důvodu směřují výlučně proti neúplnosti dokazování a proti hodnocení provedených důkazů soudy a fakticky tak napadá soudy učiněná skutková zjištění. Přitom extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými právními závěry v posuzované věci shledat nelze. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za dovolací důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze spolehlivě přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy, byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu předmětného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu druhého stupně, dovolatel namítl nesprávné (neúplné) hodnocení učiněných skutkových zjištění spočívající v tom, že v kritické době se nesnažil střílet na členy eskorty a vůbec se již nepokoušel je zasáhnout, když na potřetí se již nepokusil vystřelit vůbec. I v uvedeném směru však oba soudy zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě (a podrobně) vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěly. Vysvětlily takto, proč uvěřily výpovědím přímých svědků popsaného skutku, kterými byli členové zmíněné eskorty J. B., P. P. i R. D., když dále poukázaly i na závěry plynoucí ze znaleckého posudku z oboru balistiky a vysvětlily také, proč v tomto směru odmítly doplnění dokazování dalším znaleckým posudkem z téhož oboru a případné provedení důkazů dalších, stejně jako námitku (nijak nepodloženou) stran případné další manipulace s předmětnou zbraní jinou osobou. Stejně tak odpovídajícím způsobem poukázaly na osobu dovolatele a jeho zjevnou snahu (motiv) uvedeným způsobem z vazby uprchnout.
Jeho námitky tak ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění takto mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním rozporu tedy dospět nelze. Je tak namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého druhu a rozsahu umožnila soudům v předmětné věci spolehlivě přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v uvedeném směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo, než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 10. března 2010
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka