ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.263.2010.1
sp. zn. 3 Tdo 263/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. března 2010 o dovolání podaném J. D., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 6 To 607/2008 ze dne 2. 3. 2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 4 T 93/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích sp. zn. 4 T 93/2007 ze dne 25. 3. 2008 byl dovolatel uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří roků a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Dále mu byl uložen trest propadnutí věci ve výroku rozsudku přesně specifikované.
V předmětné věci podal J. D. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem sp. zn. 6 To 607/2008 ze dne 2. 3. 2009 a to tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu propadnutí věci a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že podle §73 odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. zák. uložil zabrání věci, a to 4.939,2 g nespotřebovaného materiálu obsahujícího heroin.
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal J. D. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl z hlediska ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., že předmětného trestného činu se nedopustil, přičemž soudy ve věci provedené důkazy hodnotily jednostranně v jeho neprospěch, když přecenily (zveličily) jeho okamžitou obhajobu spočívající v tom, že předmětný batoh zanechal v jeho autě neznámý stopař. Kritizuje dále soudy, že je nenapadlo, že dovolatel byl vylákán k cestě do Prahy pod záminkou koupě automobilu svým švagrem a tím byl také zneužit jako živý nástroj. Švagra potom nechtěl v rámci trestního řízení „shodit“. V tomto směru také zejména odvolací soud nesprávně hodnotil ve věci vedené důkazy (obžaloba podaná na švagra v jiné věci, protokol o sledování osob a věcí), když postupoval jednostranně bez připuštění více možností při úvaze o výpovědi dovolatele a její věrohodnosti. Z hlediska dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. uvedl, že s ohledem na uvedené je zřejmé, že rovněž v řízení předcházejícím odvolání dovolatele byly dány důvody pro dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle §265k odst. 1 tr. ř. napadený (citovaný) rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích i rozsudek (citovaný) Krajského soudu v Ústí nad Labem zrušil, stejně jako vadné řízení jim předcházející a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Litoměřicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce) s tím, že k dovolacímu důvodu uplatněnému podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že dovolací soud s ohledem na to, jak je zmíněný dovolací důvod zákonem vymezen, je povinen ověřit správnost právního posouzení skutku ve vztahu ke skutkovému stavu, ze kterého při rozhodování v předmětné věci vycházely oba soudy. V této souvislosti poukázal na to, že podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního, je aplikace hmotného práva, tedy trestního zákona, na skutkový stav zjištěný soudy a nikoli jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. Jím vedené námitky (včetně úvah o zavinění) vycházejí ze skutkových zjištění učiněných soudy a jejich přezkoumání se tak nelze domáhat, a to ani nesouhlasem s provedenými důkazy či jejich hodnocením a z nich plynoucími závěry o uloženém trestu. K dovolacímu důvodu uplatněnému podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. potom státní zástupce uvedl, že k jeho naplnění a důvodnosti nemohlo dojít ani v jedné z jeho alternativ. Proto také navrhl, aby Nejvyšší soud takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze spolehlivě přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy, byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanovením hmotného práva. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tak dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez jeho věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (první alternativa), nebo již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů (druhá alternativa). V dané věci však o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu zjevně nejde, neboť soud druhého stupně konal odvolací řízení a o podaném opravném prostředku (odvolání) rozhodl rozsudkem, který přijal ve veřejném zasedání po provedeném přezkumu věci. Současně se nejedná ani o druhou alternativu uvedeného dovolacího důvodu, neboť v takovém případě by v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí musel být dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., což znamená, že v posuzovaném případě by předcházející řízení muselo být zatíženo hmotně právními vadami, jež by svou povahou odpovídaly obsahu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na které dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku odkazuje a jejichž existenci dovolací soud neshledal.
To proto, že z hlediska popisu napadeného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl to, že soudy v jeho věci nesprávně a zaujatě (v jeho neprospěch) hodnotily ve věci učiněná skutková zjištění, bez toho, že by připustily i průběh skutkového děje popisovaného dovolatelem. Avšak oba soudy zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí v dané věci přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a stejně tak vysvětlily, proč neuvěřily výpovědím dovolatele i s poukazem na jejich nevěrohodné změny. Námitky dovolatele tak ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů, když i případná námitka stran absence jakéhokoli zavinění je za dané situace bezpředmětná. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné a logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu, takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého druhu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v uvedeném směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. Z uvedeného je zjevné, že námitky dovolatele z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. směřují pouze do oblasti učiněných skutkových zjištění a nelze tak mít v této souvislosti za důvodně uplatněný ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v některé z jeho alternativ.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo, než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. března 2010
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka