ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.271.2010.1
sp. zn. 3 Tdo 271/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. března 2010 o dovolání obviněného Ing. L. S., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. 11. 2009, sp. zn. 11 To 409/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 1 T 82/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. L. S. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 16. 7. 2009, sp. zn. 1 T 82/2009 , byl obviněný Ing. L. S. uznán vinným trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1 tr. zák.
Toho se podle skutkových zjištění okresního soudu dopustil tím, že:
„dne 19. dubna 2009 v době od 00:23 hodin do 00:25 hodin ve S. ulici ve Š. M. – S. P., okres T., řídil osobní motorové vozidlo značky Subaru Legacy,po předchozím požívání alkoholických nápojů, kdy si měl a mohl být vědom neschopnosti bezpečného ovládání motorového vozidla, neboť jeho krev v době odběru provedeném téhož dne v 01:25 hodin obsahovala ještě 2,10 g/kg alkoholu.“
Za tento trestný čin mu byl podle §201 odst. 1 tr. zák. za užití §53 odst. 2 písm. a) tr. zák. uložen peněžitý trest v částce 25.000,- Kč. Pro případ nezaplacení tohoto trestu mu byl podle §54 odst. 3 tr. zák. uložen náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou roků a šesti měsíců.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové dne 6. 11. 2009, sp. zn. 11 To 409/2009, zamítnuto podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
II.
Proti rozhodnutí krajského soudu podal obviněný Ing. L. S. prostřednictvím svého obhájce dovolání , a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. c) tr. ř ., neboť má za to, že k naplnění tohoto dovolacího důvodu došlo postupem předsedy senátu odvolacího soudu, který neodročil veřejné zasedání nařízené na 6. 11. 2009.
Dovolatel konstatuje, že jeho obhájce požádal odvolací soud o odročení veřejného zasedání o odvolání, neboť měl na stejný den již nařízené jednání u jiného soudu a obviněný si přál osobní účast tohoto obhájce na odvolacím jednání. Předseda senátu ale písemně obhájci sdělil, že jeho žádosti nevyhověl, a dále uvedl, že je povinností obhájce zajistit za sebe substituci a že veřejné zasedání se bude konat ve stanovený termín.
S odvoláním na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 748/2008, obviněný uvádí, že jím deklarovaný dovolací důvod se nevztahuje pouze na případy nutné obhajoby, ale zahrnuje i případy, kdy obviněný obhájce má, ale ze strany orgánů činných v trestním řízení nejsou plněny povinnosti, jež mají obhájci umožnit, aby svá zákonná oprávnění mohl vykonávat.
Tvrdí současně, že i kdyby souhlasil se substitucí, nebylo by jí možné v tak krátké době zajistit, jelikož žádný advokát by zastupování nepřevzal bez důkladného seznámení s předmětnou věcí.
Dovolatel v této souvislosti poukazuje i na další rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 4526/2007, týkající se obdobné situace. Má za to, že v řízení předcházejícímu napadenému rozhodnutí bylo porušeno ust. čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
V petitu svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí krajského soudu a věc mu přikázal k novému projednání a rozhodnutí. Zároveň obviněný navrhl předsedovi senátu okresního soudu, aby rozhodl o odkladu nebo přerušení výkonu napadeného rozhodnutí s tím, že výkon trestu by pro dovolatele znamenal nemožnost působení jak v soukromém sektoru, tak v neziskových organizacích.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání podle §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila.
V úvodu svého vyjádření předesílá, že z jí dostupného spisového materiálu nelze verifikovat námitky dovolatele týkající se požadavku odročení jednání odvolacího soudu. Nicméně uvádí, že v projednávaném případě se nejednalo o nutnou obhajobu, takže obviněný nemusel být obhájcem zastoupen a pokud byl, vykonával tímto své právo na obhajobu. V tom podle ní odvolací soud nečinil obviněnému žádné překážky. Pokud odvolacím soudem nařízené jednání kolidovalo s jiným, měl obhájce možnost vyřešit tuto situaci vysláním substituta v jedné z věcí. Podle mínění nejvyšší státní zástupkyně je především na obhájci, aby poskytnutí služeb obviněnému zajistil, ať již osobně nebo svým plnohodnotným zástupcem. Dále podotýká, že možnost substituce je zcela běžné ujednání obsažené v plné moci advokáta, které vyplývá z ust. §35 odst. 1 tr. ř. a z §26 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii.
K rozhodnutí sp. zn. 8 Tdo 748/2008, citovaného dovolatelem uvedla, že v celkovém kontextu právní názor vyjádřený v tomto rozhodnutí vyznívá spíše proti tvrzení dovolatele než ve prospěch jeho argumentace. Doslovně cituje pasáž z tohoto rozhodnutí, podle níž „ Jakkoliv nelze zpochybňovat, že obhájce je i v otázce substituce vázán vůlí svého klienta, nemůže být taková vázanost bezbřehá. Limitem pro ni je právě vymezení obsažené v udělené plné moci. Pokud obviněný v ní vzal „na vědomí, že zmocněný advokát je oprávněn si ustanovit za sebe zástupce a pokud jich ustanoví více, souhlasí, aby každý z nich jednal samostatně“ (srov. shora), pak se v rozporu s ní nemohl následně domáhat (obviněný ani jeho obhájce) odročení hlavního líčení s poukazem na uvedený vyhraněný a aktuální požadavek. Bylo naopak na obviněném a jeho obhájci, aby při kategorickém požadavku samosoudkyně soudu prvního stupně na konání hlavního líčení ve stanoveném termínu nalezli takové řešení, které by vedlo k respektování jak obhajovacích práv obviněného, tak obsahu udělené plné moci. Nelze přitom nevidět, že šlo o skutkově i právně nepříliš složitou věc (jediný skutek majetkového charakteru), jejíž spisový materiál nebyl natolik obsáhlý, aby se s jeho obsahem případný substitut nemohl v relativně krátké době seznámit. Na takového substituta by nebylo možné nahlížet jako na jakéhosi „neplnohodnotného náhradníka“, neboť by jím mohl být zase jen advokát nebo advokátní koncipient (srov. ustanovení §35 odst. 1 tr. ř.).“
Co se týče námitky obviněného, že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí došlo k porušení čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, nejvyšší státní zástupkyně konstatuje, že v dovolání chybí specifikace, který z aspektů uvedených v tomto ustanovení Úmluvy měl být postupem orgánů činných v trestním řízení porušen.
Je přesvědčena, že snahou obviněného je zvrátit rozhodnutí o uloženém trestu zákazu činnosti. Uložený trest se jí však jeví zcela přiměřený. Neshledává žádný racionální důvod pro odklad výkonu napadeného rozhodnutí.
Toto rozhodnutí je podle nejvyšší státní zástupkyně prosto vad, takže navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve ověřil, zda je dovolání přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, jestli dovolatelem uváděné důvody, lze považovat za některý z dovolacích důvodu vyjmenovaných v §265b odst. 1 tr. ř., jelikož uplatnění námitek, které naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem dle §265i odst. 3 tr. ř
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je dán tehdy, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Jedná se tedy o porušení ustanovení o nutné obhajobě (srov. §36 tr. ř. a §42 zákona č. 218/2003, Sb. zákona o soudnictví ve věcech mládeže), neboť právo na obhajobu je jedním ze základních procesních práv a je garantováno mezinárodními smlouvami i ústavními předpisy. Tento dovolací důvod nedopadá pouze na případy nutné obhajoby, jak by se mohlo zdát z restriktivního výkladu tohoto dovolacího důvodu, ale Nejvyšší soud má za to, že pokrývá i případy, kdy sice obviněný obhájce má (ať již zvoleného nebo ustanoveného soudem), ale orgány činnými v trestním řízení nejsou plněny zákonné povinnosti z této situace vyplývající (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 636/2002, sp. zn. 11 Tdo 1286/2003).
V projednávaném případě si obviněný obhájce zvolil až pro odvolací řízení. V dovolání obviněný namítá, že neodročením veřejného zasedání mu byla znemožněna jeho obhajoba. K tomuto Nejvyšší soud uvádí, že obhájce ze sdělení soudu, věděl, že jeho žádosti o odročení jednání nebude vyhověno. Tedy na daný případ nelze vztáhnout civilní judikát citovaný dovolatelem (navíc za situace, kdy obě odvětí mají odlišné procesní normy upravující podmínky zastupování), který pojednával o tom, kdy odvolací soud nijak nereagoval na žádost žalované o odročení nařízeného jednání.
Obviněnému nelze přisvědčit, že se jednalo o krátkou dobu, kdy již nešlo zajistit substituci. Sdělení předsedy senátu o tom, že veřejné zasedání nebude odročeno a že má možnost zajistit za sebe substituci, bylo obhájci doručeno 21. 10. 2009 (viz doručenka ve spise). Pokud veřejné zasedání bylo nařízeno na 6. 11. 2009, pak obhájce měl 2 týdny na zajištění svého zastoupení, přičemž se nejednalo o věc nijak skutkově složitou a právně složitou věc, příp. zajistit za sebe zastoupení na druhé kolidující jednání. Akceptovat nelze tvrzení obhájce, že nemá se substitucí dobré zkušenosti, když v plné moci uzavřené mezi ním a obviněným, je výslovně uvedena věta o možnosti ustanovení substituce advokátem (č.l. 73).
Judikát Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 748/2008, kterého se obviněný rovněž dovolává, nesvědčí ve prospěch obviněného, jak uvádí také nejvyšší státní zástupkyně ve svém vyjádření. Toto rozhodnutí doslovně uvádí, že d ovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. spočívající v tom, že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl, není naplněn za situace, když obviněný, u něhož nebyl dán žádný z důvodů nutné obhajoby (§36 tr. ř.), si zvolil obhájce, kterému udělil plnou moc, v níž podepsal prohlášení, že „zmocněný advokát je oprávněn si ustanovit za sebe zástupce“, pokud se takto zmocněný obhájce nezúčastnil hlavního líčení s odkazem na nutnost účasti na jednání soudu v jiné věci týkající se jiného klienta a s poukazem na nesouhlas obviněného s tím, aby se místo zvoleného obhájce zúčastnil hlavního líčení jeho zástupce (substitut). V takovém případě rovněž není porušeno právo obviněného na obhajobu zakotvené v čl. 37 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, ani jeho právo obhajovat se osobně nebo za pomoci obhájce podle vlastního výběru uvedené v čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, pokud soud prvního stupně nevyhověl žádosti obviněného o odročení hlavního líčení a konal jej sice v přítomnosti obviněného, ale bez obhájce, případně jeho substituta. Tuto právní větu lze bez výjimky vztáhnout na projednávaný případ, kdy u obviněného nebyl dán důvod nutné obhajoby, sám si zvolil obhájce, kterému udělil plnou moc, ve které byla uvedena možnost substituce, přičemž zvolený obhájce se jednání nezúčastnil z důvodu kolize s jiným jednáním u jiného soudu. Proto je Nejvyšší soud přesvědčen, že námitka dovolatele není opodstatněná.
Dovolací soud zdůrazňuje, že v nyní posuzovaném případě šlo o jednání ve věci podaného odvolání, které bylo zvoleným obhájcem podrobně písemně vypracováno. Nebyl předpoklad doplnění dokazování, ani obviněný se tohoto nedomáhal. Pokud by byl rozsudek prvého stupně v odvolacím řízení měněn, mohlo by tak být pouze ve prospěch obviněného, jelikož pouze ten podával odvolání. Nepodstatný je také fakt, že obviněný se nařízeného veřejného zasedání nezúčastnil a sám se tak zbavil možnosti účasti na jednání před odvolacím soudem.
Obviněný namítal porušení práva obsaženého v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (publikovaná ve sdělení pod č. 209/1992 Sb. ve znění pozdějších zákonů), aniž by toto právo nějak blíže charakterizoval. Přitom Nejvyšší soud neshledal porušení práva na spravedlivý proces, stejně tak žádného z jeho dílčích práv obsažených v čl. 6 Úmluvy.
IV.
Nejvyšší soud proto posoudil dovolání obviněného Ing. L. S. jako zjevně neopodstatněné a jako takové je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Pokud jde o dovolatelem zmiňovanou možnost odkladu nebo přerušení výkonu trestu, Nejvyšší soud konstatoval, že předseda senátu okresního soudu takový návrh dle §265h odst. 3 tr. ř. nepodal, přičemž předseda senátu Nejvyššího soudu důvody k takovému postupu podle §265o odst. 1 tr. ř. rovněž neshledal.
Toto rozhodnutí učinil v souladu s ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. března 2010
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr