ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.321.2010.1
sp. zn. 3 Tdo 321/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. března 2010 o dovolání obviněného Ing. M. J., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2009, sp. zn. 67 To 236/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 1 T 68/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. M. J. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6. 5. 2009, sp. zn. 1 T 68/2007, byl obviněný Ing. M. J. uznán vinným trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák. ve formě účastenství (organizátorství) dle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák.
Toho se podle skutkových zjištění obvodního soudu dopustil tím, že:
„v rámci podnikatelských aktivit společnosti ORNAMEX BOHEMIA, s. r. o., se sídlem Beroun, Pelclova 1630, a provozovnou Praha 1, Václavské nám. 56, zveřejňoval ve sdělovacích prostředcích inzeráty s nabídkou půjčky do 400.000,- Kč, bez ručitele, na základě nichž mu odpovídali zájemci o poskytnutí půjčky, kterým bylo ze strany této společnosti sděleno, že k poskytnutí úvěru je třeba vyhotovit a předložit fiktivní smlouvu o dílo a fiktivní fakturu za provedení díla, a následně došlo po předložení těchto fiktivních dokladů k uzavření smlouvy o úvěru a vyplacení úvěrové částky v níže uvedených případech:
1/ Z. K., proti němuž bylo vedeno trestní stíhání pro spáchání trestného činu úvěrového podvodu dle §250b odst. 1, 2, 3 trestního zákona, které bylo Obvodním státním zastupitelstvím pro Prahu 1 – usnesením sp. zn. 1 ZT 249/2006 z 3. 7. 2006, pravomocným dne 21. 7. 2006 podmíněně zastaveno, dne 19. 11. 2004 v pobočce Poštovní spořitelny ČSOB, a. s., v Praze 1, Spálená 3, za přítomnosti zaměstnankyně spol. ORNAMEX BOHEMIA, s. r. o., se sídlem Beroun, Pelclova 1630, kancelář Praha 1, Václavské náměstí 56, obviněné K. A., podepsal Smlouvu o ČSOB Spotřebitelském úvěru na částku 250.000,- Kč, podle níž podmínkou čerpání úvěru bylo zaplacení zboží nebo služeb dodavateli, přičemž před podpisem této úvěrové smlouvy společně s obviněnou K. A. předložili za účelem podvodného vylákání uvedené částky zaměstnanci uvedeného peněžního ústavu fiktivní smlouvu o dílo o provedení stavebních a malířských prací spol. ORNAMEX BOHEMIA, s. r. o., ze dne 19. 11. 2004 a fiktivní fakturu vystavenou spol. ORNAMEX BOHEMIA, s. r. o., ze dne 19. 11. 2004 s datem splatnosti 30. 11. 2004 za provedení stavebních a malířských prací, které předtím podepsal a převzal Z. K. v kanceláři spol. ORNAMEX BOHEMIA, s. r. o., Václavské náměstí 56, v Praze 1, opatřené podpisem jednatele spol. ORNAMEX BOHEMIA, s. r. o., obviněného Ing. M. J., přičemž Z. K., obviněná K. A. i obviněný Ing. M. J. věděli, že uvedené práce nebudou nikdy společností ORNAMEX BOHEMIA, s. r. o., provedeny, a následně Poštovní spořitelna ČSOB, a. s., na základě pokynu Z. K. vyplatila spol. ORNAMEX BOHEMIA, s. r. o., částku 250.000,- Kč, kdy posléze obviněný Ing. M. J. jménem spol. ORNAMEX BOHEMIA, s. r. o., vyplatil postupně z této částky Z. K. částku 225.000,- Kč a částku 25.000,- Kč si ponechala spol. ORNAMEX BOHEMIA, s. r. o., zastoupená obviněným Ing. M. J.a obviněnou K. A. jako provizi, a takto získané peněžní prostředky použili jak Z. K., tak obviněný Ing. M. J. v rozporu s účelem stanoveným Smlouvou o ČSOB Spotřebitelském úvěru, jímž měla být rekonstrukce a modernizace bytu provedená společností spol. ORNAMEX BOHEMIA, s. r. o., a tímto svým jednáním Z. K., Ing. M. J. a K. A. způsobili Československé obchodní bance, a. s., se sídlem Praha 1, Na Příkopě 854/14, škodu v celkové výši 250.000,- Kč,
a obdobně v dalších případech specifikovaných pod body 2/ – 27/ výroku rozsudku “
Za tento trestný čin mu byl podle §250b odst. 3 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání dvou let. Podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Podle §49 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající ve zprostředkování peněžních služeb na dobu pěti let.
Současně byl obviněný zproštěn obžaloby v sedmi bodech, které mu byly kladeny za vinu. Stejným rozsudkem bylo rozhodnuto také o spoluobviněné K. A.
Proti tomuto rozsudku podali oba obvinění odvolání jak do výroku o vině, tak do výroku o trestu. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 10. 2009, sp. zn. 67 To 236/2009, podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil v odsuzující části u obou obviněných a sám podle §259 odst. 3 tr. ř. ve věci znovu rozhodl. Obviněný Ing. M. J. byl nově uznán vinným trestným činem úvěrového podvodu dle §250b odst. 1 tr. zák. ve formě organizátorství podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák.
Toho se podle skutkových zjištění městského soudu dopustil tím, že (městský soud vypustil ze skutkových zjištění pasáže o výši škody způsobené jednotlivým bankám):
„obžalovaný Ing. M. J. v rámci podnikatelských aktivit společnosti ORNAMEX BOHEMIA, s. r. o., se sídlem Beroun, Pelclova 1630, a provozovnou Praha 1, Václavské nám. 56, zveřejňoval ve sdělovacích prostředcích inzeráty s nabídkou půjčky do 400.000,- Kč, bez ručitele, na základě nichž mu odpovídali zájemci o poskytnutí půjčky, kterým bylo ze strany této společnosti sděleno, že k poskytnutí úvěru je třeba vyhotovit a předložit fiktivní smlouvu o dílo a fiktivní fakturu za provedení díla, a následně došlo, po předložení těchto fiktivních dokladů k uzavření smlouvy o úvěru a vyplacení úvěrové částky v níže uvedených případech:
1/ Z. K., proti němuž bylo vedeno trestní stíhání pro spáchání trestného činu úvěrového podvodu dle §250b odst. 1, 2, 3 trestního zákona, které bylo Obvodním státním zastupitelstvím pro Prahu 1 - usnesením sp. zn. 1 ZT 249/2006 z 3. 7. 2006, pravomocným dne 21. 7. 2006 podmíněně zastaveno, dne 19. 11. 2004 v pobočce Poštovní spořitelny ČSOB, a. s., v Praze 1, Spálená 3, za přítomnosti zaměstnankyně spol. ORNAMEX BOHEMIA, s. r. o., se sídlem Beroun, Pelclova 1630, kancelář Praha 1, Václavské náměstí 56, obviněné K. A., podepsal Smlouvu o ČSOB Spotřebitelském úvěru na částku 250.000,- Kč, podle níž podmínkou čerpání úvěru bylo zaplacení zboží nebo služeb dodavateli, přičemž před podpisem této úvěrové smlouvy společně s obviněnou K. A. předložili za účelem podvodného vylákání uvedené částky zaměstnanci uvedeného peněžního ústavu fiktivní smlouvu o dílo o provedení stavebních a malířských prací spol. ORNAMEX BOHEMIA, s. r. o., ze dne 19. 11. 2004 a fiktivní fakturu vystavenou spol. ORNAMEX BOHEMIA, s. r. o., ze dne 19. 11. 2004 s datem splatnosti 30. 11. 2004 za provedení stavebních a malířských prací, které předtím podepsal a převzal Z. K. v kanceláři spol. ORNAMEX BOHEMIA, s. r. o., Václavské náměstí 56, v Praze 1, opatřené podpisem jednatele spol. ORNAMEX BOHEMIA, s. r. o., obviněného Ing. M. J., přičemž Z. K., obviněná K. A. i obviněný Ing. M. J. věděli, že uvedené práce nebudou nikdy společností ORNAMEX BOHEMIA, s. r. o., provedeny, a následně Poštovní spořitelna ČSOB, a. s., na základě pokynu Z. K. vyplatila spol. ORNAMEX BOHEMIA, s. r. o., částku 250.000,- Kč, kdy posléze obviněný Ing. M. J. jménem spol. ORNAMEX BOHEMIA, s. r. o., vyplatil postupně z této částky Z. K. částku 225.000,- Kč a částku 25.000,- Kč si ponechala spol. ORNAMEX BOHEMIA, s. r. o., zastoupená obviněným Ing. M. J. a obviněnou K. A. jako provizi, a takto získané peněžní prostředky použili jak Z. K., tak obviněný Ing. M. J. v rozporu s účelem stanoveným Smlouvou o ČSOB Spotřebitelském úvěru,
a obdobně v dalších případech specifikovaných ve výroku rozsudku pod body 2/ - 27/.“
Za tento trestný čin byl obviněný Ing. M.J. podle §250b odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců. Podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle §49 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající ve zprostředkování peněžních služeb na dobu pěti let.
Tímto rozsudkem bylo rozhodnuto také o spoluobviněné K. A.
II.
Proti rozsudku městského soudu podal obviněný Ing. M. J. prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Dovolatel především namítá, že nebyl účastníkem úvěrových smluv s bankou s tím že účastníky smluv v pozici dlužníka byly osoby uvedené v jednotlivých bodech rozsudku. Z tohoto dovozuje, že sám nemohl být pachatelem trestného činu dle §250b odst. 1 tr. zák. (odkazuje na rozhodnutí č. 27/2001 Sb. rozh. trest.). Soud tedy podle něj nesprávně posoudil jeho jednání jako trestný čin dle §250b odst. 1 tr. zák. ve formě organizátorství tím, že měl řídit spáchání trestného činu při sjednávání úvěrové smlouvy.
Obviněný konstatuje, že odvolací soud vytkl soudu prvého stupně závěr o tom, že by se obvinění měli dopustit pokračujícího trestného činu spáchaného dílčími útoky, a sám posoudil jednání shodně s obvodním soudem jako jediný pokračující trestný čin úvěrového podvodu. Dovolatel má za to, že toto posouzení bylo s ohledem na zásadu akcesority nesprávné, a rozsudek odvolacího soudu tak spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Podle dovolatele nelze přijmout odkaz odvolacího soudu na zásadu zákazu změny k horšímu, jelikož při odsuzování pachatele za dva a více trestných činů se mu ukládá úhrnný trest podle zákonného ustanovení, které se vztahuje na trestný čin nejpřísnější trestný.
Dále dovolatel namítá, že předložení faktury či smlouvy o dílo s dodavatelem, který měl pro klienta banky provádět práce uvedené ve smlouvě o úvěru, nebylo podmínkou při sjednávání smlouvy o úvěru. Podle obviněného předložení dokladů dokládajících účel úvěru nepředcházelo uzavření smlouvy o úvěru, když některé byly předkládány až jako přílohy žádostí o čerpání spotřebitelských úvěrů.
Podle názoru obviněného použití úvěru na jiný než určený účel nenaplňuje znak skutkové podstaty §250b tr. zák. Dovolatel je přesvědčen, že závěr soudů, že použil získané peněžní prostředky v rozporu s účelem stanoveným smlouvou o úvěru, není v souladu s jejich skutkovými zjištěními. Navíc účel úvěru nebyl vždy vymezen ve smlouvě o úvěru.
Podle obviněného nebyla prokázána jeho vědomost o tom, že účastníci smlouvy nehodlají poskytnuté úvěrové prostředky použít v souladu se smlouvou o úvěru, takže nebyla prokázána subjektivní stránka trestného činu, jehož se měl podle rozsudku dopustit.
V petitu dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí v části, která se ho týká, a přikázal městskému soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání podle §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila.
V úvodu předesílá, že je toho názoru, že použitá dovolací argumentace není způsobilá zvrátit právní závěr o dovolatelově vině trestným činem úvěrového podvodu dle §250b odst. 1 tr. zák.
Shrnuje, že trestnost obviněného spočívala v jeho účastenské roli na podvodném jednání žadatelů o úvěr, a to zprostředkováním, resp. zařízením fiktivních dokladů, bez kterých by k uzavření smlouvy o úvěru a tím k získání účelově vázaných prostředků nedošlo. Na námitku obviněného, že předložení dokladů potvrzující účel úvěru nepředcházelo uzavření smlouvy o úvěru, reaguje nejvyšší státní zástupkyně tak, že tímto dovolatel vychází z jiných skutkových okolností, než které jsou uvedeny ve všech 27 případech ve výroku napadeného rozsudku. Je přesvědčena, že není sporu o tom, že tyto doklady se staly neoddělitelnou součástí celého procesu sjednávání úvěrové smlouvy. Podotýká, že obviněný přehlíží, že k trestnosti jednání podle §250b odst. 1 tr. zák. se vyžaduje uvedení nepravdivých údajů při sjednávání úvěrové smlouvy, přičemž není významné, v jaké fázi sjednávání smlouvy byly fiktivní doklady předkládány.
Nejvyšší státní zástupkyně se rovněž neztotožňuje s názorem dovolatele, že by subjektivní stránka jeho jednání nebyla prokázána.
Další námitka proti právnímu posouzení skutku, že se měl dopustit více trestných činů dle §250b odst. 1 tr. zák., nikoli jediného pokračujícího trestného činu, nemůže podle ní obstát, neboť směřuje v neprospěch obviněného.
Závěrem nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného Ing. M. J. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve ověřil, zda je dovolání přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, jestli dovolatelem uváděné důvody, lze považovat za některý z dovolacích důvodu vyjmenovaných v §265b odst. 1 tr. ř., jelikož uplatnění námitek, které naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem dle §265i odst. 3 tr. ř
Na tomto místě Nejvyšší soud připomíná, že v případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění ani neúplnost provedeného dokazování.
Pokud obviněný odkazuje na rozhodnutí publikované pod č. 27/2001 Sb. rozh. trest., ze kterého dovozuje, že nemůže být pachatelem trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. ř., jelikož nebyl účastníkem smlouvy o úvěru, dovolací soud k tomu konstatuje, že obviněný byl uznán vinným ze spáchání trestného činu úvěrového podvodu dle §250b odst. 1 tr. zák. jako organizátor podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák., nikoli jako pachatel, což je zcela v souladu s citovaným rozhodnutím. Jak vyplynulo ze skutkových zjištění, obviněný sám nebyl stranou smluv o úvěru, avšak trestnou činnost zosnoval a organizoval a to zveřejněním inzerátů ve sdělovacích prostředcích s nabídkou půjčky (úvěru) do 400.000,- Kč bez ručitele a opatřením fiktivních dokladů o provedení prací a jejich platbě. V tomto směru je tedy právní kvalifikace v souladu se zákonem.
Nejvyšší soud dává rovněž za pravdu odvolacímu soudu v jeho argumentaci (rozvedené na str. 31 jeho rozsudku), že v daném případě nemělo být jednání obviněného posuzováno jako jeden pokračující trestný čin účastenství (organizátorství) s ohledem na zásadu akcesority účastenství a navazující judikaturu (viz např. č. 61/1994 Sb. rozh. trest.), když k účastenství došlo na trestných činech různých hlavních pachatelů, byť by jinak byly splněny ostatní podmínky stanovené §89 odst. 3 tr. zák. Jednotlivé útoky popsané ve výroku rozsudku tak měly být posouzeny jako samostatné trestné činy a měl být ukládán úhrnný trest. Tuto chybu ovšem nemohl odvolací soud z podnětu odvolání podaného pouze obviněným napravit, neboť by tím, jak sám správně konstatoval, porušil tzv. zákaz změny k horšímu (zákaz reformationis in peius), neboť uznání obviněného vinným ze spáchání 27 trestných činů úvěrového podvodu dle §250b odst. 1 tr. zák. ve formě účastenství podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. by pro něj bylo zjevně změnou k horšímu, než když byl uznán vinným jediným pokračujícím trestným činem úvěrového podvodu dle §250b odst. 1 tr. zák. ve formě účastenství podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák., když by mu byl ukládán trest podle stejného ustanovení §250b odst. 1 tr. zák. Městskému soudu tak v souladu s ust. §259 odst. 4 tr. ř. nezbylo nic jiného než tuto vadu toliko konstatovat, nemohl jí však napravit.
Další námitky dovolatele směřují proti skutkovým zjištěním. Obviněný je opírá o odlišný skutkový děj, než ke kterému na podkladě provedených důkazů dospěly nižší soudy. Podle jejich závěrů fiktivní doklady, případně fiktivní smlouvy o dílo na nerealizované opravy a úpravy byly nutnou podmínkou sjednání smlouvy o úvěru, tj. bez těchto dokladů by úvěry nebyly poskytnuty a úvěrové prostředky by nebyly peněžními instituty vyplaceny. K naplnění skutkové podstaty úvěrového podvodu dle §250b odst. 1 tr. zák. v posuzované věci došlo uvedením nepravdivých údajů při sjednávání úvěrové smlouvy, tj. předkládáním fiktivních faktur či smluv o dílo a nikoli tím, že byl úvěr použit na jiný účel. Námitky obviněného, že nebylo prokázáno použití úvěru na jiný účel, resp. že o tom nevěděl, jsou proto z tohoto důvodu irelevantní. Nepochybně však bylo prokázáno, že obviněný od počátku věděl, že vystavuje doklady (fiktivní faktury a fiktivní smlouvy o dílo), které budou sloužit jako dokumenty potřebné pro získání úvěru, a to na stavební práce, které jeho firma neprovedla a neprovede. Subjektivní stránka trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák. tak byla zjištěným jednáním obviněného nepochybně naplněna (srov. str. 72 rozsudku obvodního soudu, resp. str. 27 rozsudku městského soudu).
IV.
Nejvyšší soud proto posoudil dovolání obviněného Ing. M. J. jako zjevně neopodstatněné a jako takové je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Toto rozhodnutí učinil v souladu s ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. března 2010
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr