ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.474.2010.1
sp. zn. 3 Tdo 474/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. května 2010 o dovolání obviněného R. T., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 9. 2009, sp. zn. 3 To 548/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 7 T 180/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. T. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 20. 4. 2009, sp. zn. 7 T 180/2008 , byl obviněný R. T. uznán vinným ad I výroku trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák.; ad II - 2, 3, 4 výroku jednak trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., jednak trestným činem řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák.; ad II - 4 výroku trestným činem ohrožením pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1 tr. zák.
Za trestné činy ad II byl obviněnému podle §201 odst. 1 tr. zák. za použití §37a tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný společný trest odnětí svobody v délce deseti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Za trestný čin ad I a za sbíhající se trestné činy maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. a ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1 tr. zák., jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 20. 1. 2009, sp. zn. 11 T 2/2009, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 2. 2009, sp. zn. 3 To 123/2009, byl obviněnému uložen podle §187 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou roků a deseti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu čtyř let.
Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 20. 1. 2009, sp. zn. 11 T 2/2009, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 2. 2009, sp. zn. 3 To 123/2009. Současně byla zrušena i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Z podnětu podaných odvolání (všech obviněných a státní zástupkyně v neprospěch obviněného T. a J.) Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 9. 9. 2009, sp. zn. 3 To 548/2009, podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle §259 odst. 3 písm. a) tr. ř. nově rozhodl. Obviněný R. T. byl uznán vinným ad 1 výroku o vině trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., dílem dokonaným a dílem spáchaným ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák.; ad 2 a), b) výroku o vině trestnými činy řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. a trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák.; ad 2 c) výroku o vině trestným činem řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák., trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1 tr. zák.
Těch se podle skutkových zjištění krajského soudu dopustil tím, že (Nejvyšší soud cituje níže pouze tu část výroku, která se týká podaného dovolání):
„1)
obžalovaní R. T., F. J. a Š. S. společně
v období nejméně od ledna 2008 do 17. 6. 2008, s výjimkou doby od 20. 1. 2008 do 3. 3. 2008, kdy se obžalovaný R. T. nacházel ve vazbě v jiné trestní věci, se dohodli s P. Š., tak, že jmenovanému budou dodávat volně prodejný lékový preparát MODAFEN, z něhož P. Š. bude ve svém bydlišti v R., okres J. H., vyrábět psychotropní látku metamfetamin, zvaný pervitin, obžalovaní budou odebírat polovinu vyrobeného pervitinu, a tak
obžalovaný R. T. nakoupil a za tímto účelem v uvedeném období předal P. Š. větší množství MODAFENU, z něhož P. Š. vyrobil nejméně 80 g pervitinu, přičemž obžalovaný T. odebral nejméně 40 g takto vyrobeného pervitinu, zároveň obžalovaný T. v uvedeném období sháněl a P. Š. dodával i další chemikálie určené k výrobě uvedené psychotropní látky, zejména toluen, kyselinu chlorovodíkovou, kyselinu fosforečnou,
obžalovaný F. J. předal společně s obžalovaným R. T. P. Š. nejméně 40 balení MODAFENU o obsahu 24 ks tablet, z něhož bylo možno vyrobit více než 13 g pervitinu, což se však P. Š. nepodařilo zřejmě z důvodu nesprávně zvoleného postupu,
obžalovaná Š. S. se společně s obžalovaným R. T. podílela na zakoupení a dodání nejméně padesáti kusů balení MODAFENU o obsahu 24 ks tablet P. Š., z něhož bylo vyrobeno téměř 17 g pervitinu a společně s T. převzala pro svou potřebu polovinu takto vyrobeného množství,“
Za trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., dílem dokonaný, dílem spáchaný ve stadiu pokusu (bod 1 výroku o vině) a trestné činy řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. a maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. [bod 2 písm. a), b) výroku o vině] byl obviněnému T. podle §187 odst. 2, §37a, §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný společný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všech druhů na dva roky.
Za trestné činy řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák., maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1 tr. zák. [bod 2 písm. c) výroku o vině] a za sbíhající se trestné činy řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák., maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. účinného od 1. 1. 2009 a ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1 tr. zák., jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 20. 1. 2009, sp. zn. 11 T 2/2009, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 2. 2009, sp. zn. 3 To 123/2009, byl obviněnému podle §171 odst. 1 tr. zák. účinného od 1. 1. 2009, za použití §35 odst. 2 tr. zák. uložen souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. ř. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všech druhů na dva roky.
Podle §35 odst. 2 věta druhá tr. zák. byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 20. 1. 2009, sp. zn. 11 T 2/2009, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 2. 2009, sp. zn. 3 To 123/2009, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání do výroku ad 1) rozsudku krajského soudu, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , neboť má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci .
Obviněný nesouhlasí s vyhodnocením jeho jednání jako spolupachatelství na spáchání trestného činu nedovolené výroby omamných a psychotropních látek a jedů. Namítá, že dodáním preparátu Modafen v podstatě platil za odebrané dávky pervitinu, jednalo se pouze o směnu. Podle názoru obviněného nebyla prokázána žádná konkludentní dohoda mezi ním a zemřelým Š., který drogu vařil. Brojí proti názoru odvolacího soudu rozvedenému na str. 17 jeho rozsudku, že dodání preparátu na výrobu drogy je třeba považovat za článek řetězce, jenž ve spojení s činností vykonávanou Š. směřovalo ke spáchání trestného činu dle §187 tr. zák.
Dále vyjadřuje nesouhlas s názorem odvolacího soudu uvedeným na str. 20 rozsudku, neboť je přesvědčen, že ohledně vaření drogy v bytě A. K. nebylo prokázáno, že by v tomto případě Š. surovinu pro výrobu drogy dodal.
Dovolatel má rovněž za to, že u něj nedošlo k naplnění subjektivní stránky trestného činu dle §187 tr. zák. ve vztahu k výrobě pervitinu. Tvrdí v této souvislosti, že preparát na výrobu drogy Š. dodával po dohodě s Policií ČR v úmyslu pomoci objasnit trestnou činnost v okrese Jindřichův Hradec. Krajskému soudu vytýká, že sice provedl výslech policistů, ale přesto dospěl k závěru, že obviněný se nemůže zbavit trestní odpovědnosti za spoluúčast na výrobě pervitinu. S tímto názorem dovolatel zásadně nesouhlasí i když si je vědom, že nebyl policejním agentem.
Obviněný své dovolání ve lhůtě dále doplnil. Konstatoval, že podle skutkových zjištění odvolacího soudu Š. vyrobil 80 g pervitinu, přičemž z toho dovolatel odebral 40 g. S ohledem na toto množství pak soud dospěl k závěru, že je naplněn znak spáchání činu „ve větším rozsahu“ zakládající použití vyšší trestní sazby. Obviněný však namítá, že soud se zabýval pouze váhovým množstvím, aniž by zkoumal další skutečnosti jako kvalitu pervitinu, počet jeho uživatelů atp. Namítá dále, že mimo něj měl Š. ještě další dodavatele preparátu na výrobu drogy, takže nelze spolehlivě dovodit, že by mu Modafen potřebný k výrobě 80 g pervitinu dodal toliko obviněný. Má za to, že pouhé odebrání drogy v množství 40 g nemůže podmiňovat použití trestní sazby dle §187 odst. 2 tr. zák.
Obviněný dále zdůraznil, že v době rozhodování dovolacího soudu bude účinný nový trestní zákoník č. 40/2009 Sb., který obsahuje odlišnou kvalifikovanou skutkovou podstatu trestného činu nedovolené výroby psychotropních látek a jedů podle §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, k jejímuž naplnění je nutno čin spáchat ve značném rozsahu . Jelikož značný rozsah není trestním zákoníkem definován, podle obviněného by se při jeho stanovení mělo vycházet z ustanovení §138 o značné škodě, která činí nejméně 500.000,- Kč, tedy desetinásobek škody větší , která činí nejméně 50.000,- Kč. Z tohoto dovodil, že množství drogy zakládající značný rozsah by mělo být rovněž desetinásobkem množství naplňující pojem větší rozsah, tedy 10 x 10 g, což činí 100 g pervitinu. Na podkladě této úvahy poté uzavřel, že jeho jednání nenaplnilo znak kvalifikované skutkové podstaty §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, nýbrž pouze jeho základní skutkovou podstatu.
V petitu dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek krajského soudu a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání podle §265h odst. 2 tr. ř. zasedání písemně vyjádřila. Uvedla, že část námitek dovolatele směřuje do oblasti skutkových zjištění a deklarovanému dovolacímu důvodu neodpovídá. Za skutkové námitky považuje ty, kterými prezentuje své jednání jen jako „směnný obchod“, dále ty, jimiž brojí proti dodání Modafenu pro výrobu drogy v bytě A. K. a konečně pokud zpochybňuje celkové množství vyrobeného pervitinu z jím dodaného Modafenu.
Za primárně skutkovou námitku považuje také tu týkající se absence subjektivní stránky trestného činu, neboť podle nejvyšší státní zástupkyně vychází z tvrzení, že obviněný dodával Š. preparáty na výrobu drogy na základě dohody s Policií ČR. Připouští, že odvolací soud konstatoval, že obviněný měl Policii ČR poskytovat informace o Š. trestné činnosti, ovšem nebyl Policií ČR nijak instruován, aby se do jejího páchání zapojoval (str. 16 rozsudku).
K právní kvalifikaci uvedla, že se podle ní jedná o hraniční případ mezi spolupachatelstvím podle §9 odst. 2 tr. zák. a účastenstvím ve formě pomoci podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. Jelikož však obviněný toto ve svém dovolání nenamítá, má za to, že Nejvyšší soud tak není oprávněn toto přezkoumávat. Navíc se domnívá, že by toto nemělo zásadní význam z hlediska postavení dovolatele.
Pod deklarovaný dovolací důvod lze podle nejvyšší státní zástupkyně podřadit námitky týkající se existence kvalifikované skutkové podstaty spáchané „ve větším rozsahu“, ovšem nepovažuje je za důvodné. Domnívá se, že množství látky ve spojení s jejím druhem je rozhodujícím kritériem pro toto posouzení. Uvedla, že ze skutkových zjištění vyplynulo, že obviněný dodal suroviny na výrobu 80 g pervitinu a dalších 13 g zůstalo ve stádiu pokusu. Toto množství tedy několikanásobně překročilo uznávanou spodní hranici „většího rozsahu“ nakládání, která činí 10 g. Shrnula, že takové množství látky lze bez dalšího považovat za výrobu ve větším rozsahu ve smyslu §187 odst. 2 písm. a) tr. zák.
Pokud se dovolatel odvolával na nový trestní zákoník, konstatovala, že soudy správně vycházely pouze z právní úpravy platné v době spáchání činu, popř. v době rozhodování, přičemž z hlediska deklarovaného dovolacího důvodu je nyní platná úprava bezpředmětná.
V petitu svého vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve ověřil, zda je dovolání přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, jestli dovolatelem R. T. uváděné důvody lze považovat za některý z dovolacích důvodů vyjmenovaných v §265b odst. 1 tr. ř., jelikož uplatnění námitek, které naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem dle §265i odst. 3 tr. ř.
Na tomto místě Nejvyšší soud připomíná, že v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl . Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění ani neúplnost provedeného dokazování (k tomu viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, II. ÚS 651/02, III. ÚS 282/03).
Dovolací soud konstatoval, že podstatná část námitek obviněného směřovala proti skutkovým zjištěním , jež učinily nižší soudy. Tvrzení, že soudy podle obviněného neprokázaly dohodu mezi ním a zemřelým výrobcem drogy Š., námitky proti závěru o jeho podílu na výrobě drogy v bytě A. K., stejně jako zpochybňování zjištěného množství preparátu dodaného Š. za účelem dohodnuté výroby pervitinu není možno považovat za námitky proti právnímu posouzení spadající pod obviněným deklarovaný dovolací důvod, ani pod žádný jiný dovolací důvod taxativně vypočtený v ust. §265b tr. ř. (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05).
Co se týče námitky absence subjektivní stránky trestného činu, obviněný ji dovozuje rovněž z odlišných skutkových závěrů, než ke kterým na podkladě před nimi provedeného dokazování dospěly soudy. Krajský soud výslovně dospěl k závěru (viz str. 6 rozsudku), že obviněný v žádném případě nedodával Š. Modafen na výrobu drogy na popud Policie ČR, nebyl jí instruován, aby vyprovokoval stíhanou trestnou činnost. Naopak z dokazování vyplynulo, že obviněný byl v té době pravidelným konzumentem pervitinu a léky potřebné k jeho výrobě dodával Š. dobrovolně a ze své vlastní iniciativy, aby poté část vyrobené drogy mohl odebrat pro potřebu svou a své přítelkyně. Rovněž je v této souvislosti třeba vyzdvihnout, že z výroku rozsudku jednoznačně vyplývá, že mezi obviněným a zemřelým Š. existovala dohoda ohledně výroby pervitinu.
Za námitku proti právnímu posouzení je třeba považovat dovolatelem zpochybněnou aplikaci kvalifikované skutkové podstaty §187 odst. 2 písm. a) tr. zák. Nicméně Nejvyšší soud ji nepovažuje za opodstatněnou, když shledal, že právní kvalifikace byla v tomto ohledu použita zcela správně a v souladu se zákonem. Na str. 18 odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud uzavřel, že z léku dodaného obviněným bylo možno vyrobit přinejmenším 80 g pervitinu. Jednání obviněného je pak nutno kvalifikovat jako spolupachatelství (k tomu viz č. 36/1973 Sb. rozh. tr.) ve vztahu k výrobě pervitinu, přičemž s přihlédnutím k uvedenému množství se jedná o spáchání činu ve větším rozsahu. Jak správně konstatovala nejvyšší státní zástupkyně ve svém vyjádření, pro aplikaci této kvalifikované skutkové podstaty se v souladu s konstantní judikaturou považuje za spodní hranici množství 10 g pervitinu. Naplnění uvedeného znaku spáchání ve větším rozsahu se přitom v tomto případě dovozuje především z množství omamné nebo psychotropní látky a to i s ohledem na její druh a kvalitu (k tomu viz č. 1/2006 Sb. rozh. tr.), přičemž je možno podpůrně zohlednit i další okolnosti jako způsob, za nichž byl takový čin spáchán, tedy zejména způsob, jakým pachatel s uvedenými látkami nakládal, dobu, po kterou tak činil, počet osob, jimž je např. opatřil, prodal nebo pro ně přechovával, případně i jiné skutečnosti. Nicméně primárně je nutno při vyhodnocování znaku většího rozsahu vycházet z množství a druhu posuzované látky. V projednávaném případě se obviněný jako spolupachatel podílel na výrobě 80 g pervitinu, čímž několikanásobně přesáhl hranici množství pervitinu považovaného za množství odpovídající spáchání činu ve větším rozsahu.
Dovolateli přitom nelze dát za pravdu ani v tom, že by dovolací soud při svém rozhodování měl aplikovat nový trestní zákoník č. 40/2009 Sb. s ohledem na příznivější korespondující ustanovení §283. Nejvyšší soud totiž z podnětu dovolání přezkoumával již pravomocné rozhodnutí, takže nemohl při svém rozhodování aplikovat §16 odst. 1 tr. zák. (srovnej č. 17/2007 Sb. rozh. tr.).
IV.
Nejvyšší soud proto posoudil dovolání obviněného R. T. jako zjevně neopodstatněné a jako takové je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Toto rozhodnutí učinil v souladu s ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. května 2010
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr