ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.522.2010.1
sp. zn. 3 Tdo 522/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. května 2010 o dovolání podaném S. K., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 23 To 777/2009 ze dne 10. 11. 2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 31 T 120/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 31 T 120/2009 ze dne 22. 9. 2009 byl dovolatel uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.) ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za pokus k uvedenému trestnému činu byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest propadnutí přesně specifikované věci.
V předmětné věci podal S. K. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením sp. zn. 23 To 777/2009 ze dne 10. 11. 2009 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal S. K. dovolání a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že skutek popsaný soudy nevykazuje všechny zákonné znaky pokusu k trestnému činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. Poukázal na to, že poškozený jej nejdříve surově napadl, a protože dovolatel se nemohl jinak bránit, použil nůž, který byl pod dekou na posteli a dvakráte poškozeného bodl, nikoli však v úmyslu způsobit mu těžkou újmu na zdraví. Poukázal na tělesnou konstituci poškozeného a na to, že to byl on, kdo vyvolal hádku a napadl ho. Poukázal na nevelký rozsah zranění poškozeného a v této souvislosti i na nepřesvědčivé závěry znalce z oboru soudního lékařství. Uzavřel s tím, že to byl právě poškozený, který jej napadl, činil tak opakovaně, byl fyzicky zdatnější a s ohledem na uvedené proto v popsaném skutku lze sice spatřovat „znaky trestného činu, avšak okolnosti, za nichž k němu došlo, vylučují jeho protiprávnost a lze jej proto hodnotit jako nutnou obranu podle §29 tr. zák.“ Proto také navrhl, aby dovolací soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené (citované) usnesení odvolacího soudu a podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí obsahově navazující na uvedené usnesení. Dále alternativně navrhl, aby dovolací soud buďto podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích nové projednání a rozhodnutí věci se závazným právním názorem, aby stíhaný skutek byl posouzen jako nutná obrana podle §29 tr. zák. nebo aby v tomto smyslu sám rozhodl. Zároveň dal tímto podnět k tomu, aby předseda senátu soudu prvního stupně dal podnět k přerušení výkonu trestu odnětí svobody, který na základě napadeného rozhodnutí vykonává.
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že dovolatel opakuje své námitky vznesené již v odvolacím řízení, kterými se však soud druhého stupně podrobně zabýval s tím, že jeho závěry jsou logické a plně vycházejí z obsahu vedeného dokazování a lze na ně takto plně odkázat. A to i z hlediska námitky jednání v nutné obraně (s poukazem na nesprávně uvedené ustanovení §29 tr. zák., které pojednává o výjimečném trestu, když §29 trestního zákoníku není v posuzované věci z hlediska časové působnosti aplikovatelný). Poukázal také na to, že dovolatel tvrdí, že v rámci popsaného skutku nejednal v úmyslu, když ovšem právě jednání v nutné obraně předpokládá úmysl spáchat čin jinak trestný, k němuž je ovšem pachatel donucen hrozícím nebo trvajícím útokem na zájmy chráněné trestním zákonem. Pokud by tedy nebyl prokázán jeho úmysl odvrátit útok poškozeného i za tu cenu, že mu způsobí těžkou újmu na zdraví, pak by se nemohlo jednat o nutnou obranu (o kterou však ve skutečnosti ani nešlo). K námitce nesprávně formulovaného popisu skutku ve výroku soudu prvního stupně ve vztahu k tzv. právní větě uvedl, že tato nijak neuvádí, v čem by měla tvrzená diferenciace spočívat, když je v rozporu s realitou, neboť ze slovního popisu skutku zjevně plynou všechny předpokládané zákonné znaky označeného deliktu (to i přesto, že je jistě možné představit si pregnantnější popis skutku). Takto vznesené námitky jsou proto (z hlediska dovolacího důvodu uplatněného podle §265b odst. 1 písm. g/ tr. ř.) uplatněny sice právně relevantně, avšak jsou zjevně neopodstatněné. Z hlediska dovolacího důvodu uplatněného podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. jsou tyto vedeny z pohledu druhé alternativy tohoto dovolacího důvodu, která předpokládá existenci některého z dalších dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V posuzované věci však nelze dospět k závěru, že byl shledán důvodným některý z uvedených dovolacích důvodů (tedy ani dovolací důvod uplatněný podle §265b odst. 1 písm. g/ tr. ř.), a proto nelze akceptovat ani tvrzení dovolatele, že ve věci je dán důvod dovolání podle druhé alternativy ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. S ohledem na uvedené proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, jako zjevně neopodstatněné.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání ve věci učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny právě v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. V posuzované věci však o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu zjevně nejde, neboť soud druhého stupně konal odvolací řízení a o podaném opravném prostředku (odvolání) rozhodl usnesením, které přijal ve veřejném zasedání po provedeném přezkumu věci. Současně se nejedná ani o druhou alternativu uvedeného dovolacího důvodu, neboť v takovém případě by v řízení předcházejícímu napadenému rozhodnutí musel být dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., což znamená, že v posuzované věci by předchozí řízení muselo být zatíženo hmotně právními vadami, jež by svou povahou odpovídaly obsahu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na které dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku odkazuje a na které dovolací soud reaguje v další části tohoto svého rozhodnutí (uvedeno níže).
V dané věci totiž, z hlediska popisu napadeného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl, že se pokusu k předmětnému trestnému činu, jímž byl shledán vinným, nedopustil s tím, že nebyl prokázán jeho úmysl pokusit se poškozenému způsobit těžkou újmu na zdraví, ale z učiněných skutkových zjištění lze naopak dovodit, že v kritické době jednal v nutné obraně. Jeho námitky v uvedeném směru jsou takto uplatněny právně relevantně, současně jsou však zjevně neopodstatněné. To proto, že oba soudy zejména i v důvodech svých rozhodnutí poukázaly na to, že situace předcházející konfliktu mezi dovolatelem a poškozeným je oběma posuzována odlišně, jejich jednání v kritické době je však objektivizováno znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství. Příslušný znalec totiž verzi zasažení těla poškozeného nožem, tak jak ji popsal dovolatel, označil za vyloučenou, když i v rámci svého slyšení před odvolacím soudem v tomto směru závěry, ke kterým dospěl, také potvrdil. Odvolací soud se také jednotlivým výpovědím znalce pečlivě věnoval a v rámci svého rozhodnutí také podrobně vysvětlil, proč závěry vyjádřené znalcem ve svém souhrnu pokládá za správné a věrohodné a proč tedy neuvěřil průběhu skutkového děje nabídnutého dovolatelem s tím, že za daných okolností dovolatel nejednal v rámci nutné obrany při současném zjištění jeho úmyslu (byť nepřímého) pokusit se poškozeného zranit. Z uvedeného je tak namístě zopakovat, že námitky dovolatele z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou proto zjevně neopodstatněné a nelze tak mít v této souvislosti za důvodně uplatněný ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 pím. l ) tr. ř. v některé z jeho alternativ.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo, než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako dovolání zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. S ohledem na uvedené se také již nezabýval ani dovolatelem podaným návrhem (navíc adresovaným předsedovi Okresního soudu v Českých Budějovicích) na přerušení výkonu mu uloženého trestu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. května 2010
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka