ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.589.2010.1
sp. zn. 3 Tdo 589/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. května 2010 o dovolání, které podal obviněný R. A ., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 9. 2009, č. j. 5 To 169/2008-465, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 3 T 138/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
V rámci rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 9. 2005, č. j. 3 T 138/2005-355, v trestní věci obviněných H. Š. a R. A., byl obviněný R. A. uznán vinným v bodech Ia. a Ib. trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) trestního zákona (tj. zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009 /dále jen „tr. zák.“/) a trestným činem neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák., kterých se po skutkové stránce měl dopustit jednáním popsaným ve výroku. Za to byl podle §247 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Výroky podle §228 odst. 1 tr. ř., §229 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř. bylo – mimo jiné i ve vztahu k jeho osobě – rozhodnuto o uplatněných nárocích na náhradu škody.
O odvoláních obou obviněných proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 29. 9. 2009, č. j. 5 To 169/2008-465, tak, že ohledně obviněného R. A. podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil. Za podmínek podle §259 odst. 3 tr. ř. ho pak v bodech 1) až 4) nově uznal vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák. a v bodě 3) trestným činem neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák. Za tyto trestné činy ho podle §247 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců, přičemž pro výkon tohoto trestu ho podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. mu současně uložil povinnost, aby společně a nerozdílně se spoluobviněným H. Š. zaplatil poškozené D. O., částku 4.200,- Kč. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená M. O. odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 29. 9. 2009 (§139 odst. 1 písm. a/ tr. ř.).
Výše uvedené trestné činnosti se obviněný podle tzv. skutkových vět výroku rozsudku odvolacího soudu dopustil tím, že spolu s obviněným H. Š.:
1) v době od 23.00 hod. dne 9. 1. 2005 do 11.00 hod. dne 10. 1. 2005 v Ú. n. L. v M. ulici na parkovišti u domu č. p. po předchozí vzájemné dohodě vnikli do zde zaparkovaného a uzamčeného osobního automobilu tov. zn. Fiat Uno, v majetku poškozeného L. Z., odkud odcizili doklady poškozeného, tj. řidičský průkaz a cestovní pas,
2) v době od 19.00 hod. dne 19. 1. 2005 do 18.05 hod. dne 20. 1. 2005 v Ú. n. L. v M. ulici na parkovišti před zdravotním střediskem, po předchozí vzájemné dohodě, po vypáčení zámku pravých předních dveří vnikli do zde zaparkovaného a uzamčeného osobního automobilu tov. zn. Peugeot 106, v majetku poškozeného V. A., odkud odcizili autorádio zn. Peugeot v hodnotě 3.000,- Kč, 2 ks startovacích kabelů osobního automobilu v hodnotě 200,- Kč, 1 ks stropního světla v hodnotě 500,- Kč, 1 ks nožní hustilky v hodnotě 200,- Kč, 1 ks autolékárničky v hodnotě 150,- Kč, nářadí k vozidlu v hodnotě 500,- Kč, 1 ks autozapalovače v hodnotě 100,- Kč, vše v celkové hodnotě 4.650,- Kč, a poškozením zámku způsobili další škodu ve výši 1.500,- Kč,
3) dne 28. 1. 2005 v době od 17.10 hod. do 17.30 hod. v Ú. n. L. v L. ulici na parkovišti u prodejny Billa, obžalovaný R. A. poté, co jej na místo činu přivezl svým vozem obžalovaný H. Š., který sám čekal ve vozidle u hotelového domu, po vyháčkování zámkového mechanismu pravých předních dveří pomocí provázku vnikl do zde zaparkovaného a uzamčeného osobního automobilu Škoda Felicia, v majetku poškozené M. D., odkud odcizil dámskou sportovní tašku v hodnotě 225,- Kč, osobní doklady poškozené, tj. řidičský průkaz, kartu VZP, platební kartu Max Poštovní spořitelny, platební kartu e-Banky, 2 ks průkazních karet do videopůjčoven, 1 ks elektronické čipové karty Johnson Control, s. r. o., 3 ks rodných listů, 2 ks ústřižků složenek a svazek 6 klíčů FAB v hodnotě 90,- Kč, tedy věci v celkové hodnotě 315,- Kč,
4) dne 30. 1. 2005 po 14.30 hod. do 16.10 hod. v Ú. n. l., ul. S. p., na parkovišti v areálu M. nemocnice před budovou protetiky obžalovaný R. A. poté, co jej na místo činu přivezl svým vozem obžalovaný H. Š., který zůstal sedět ve voze, po vypáčení zámku pravých předních dveří vnikl do zde zaparkovaného a uzamčeného osobního automobilu tov. zn. Fiat Tipo, v majetku poškozené D. O., z vozidla odcizil autorádio zn. Panasonic, typ CQ-C 111 OGN, v hodnotě 3.453,- Kč, 1 ks bundy Adidas v hodnotě 200,- Kč, 1 ks mobilního telefonu zn. Nokia 5110 se SIM kartou provozovatele sítě T -Mobile CZ v hodnotě 799,- Kč, tedy věci v celkové hodnotě 4.452,- Kč“.
Proti shora citovanému rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný R. A. následně dovolání , přičemž uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Argumentací obsaženou v odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel napadl pouze závěr o jeho vině trestným činem neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák. Namítl, že nebyla zkoumána validita karty, čili její způsobilost k provádění finančních transakcí, a nebylo ani zjišťováno, zda na účtu, k němuž karta příslušela, byly vůbec nějaké finanční prostředky. Pokud by tomu tak nebylo, tedy nebylo by možno na kartu vybrat žádnou hotovost nebo s ní platit přímo, pak by podle názoru dovolatele nemohlo dojít k naplnění skutkové podstaty výše uvedeného trestného činu. Jestliže se soudy obou stupňů otázkou „použitelnosti“ karty nezabývaly, ač tak učinit měly, bylo nutno vycházet z toho, že karta v době spáchání činu aktivně použitelná nebyla. S tím je zároveň třeba spojovat příslušné hmotně právní důsledky. To znamená, že pokud byl dovolatel mj. uznán vinným též trestným činem neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák., je v této části výrok o jeho vině vadný. Předmětná vada má zároveň dopad i na výrok o trestu, který mu byl nesprávně vyměřen i za výše uvedený trestný čin.
Vzhledem k výše uvedeným důvodům obviněný v závěru dovolání navrhl, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 9. 2009, sp. zn. 5 To 169/2008, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 9. 2005, sp. zn. 3 T 138/2005, a přikázal odvolacímu soudu, případně soudu prvního stupně, aby o věci znovu jednal a rozhodl.
K dovolání obviněného se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), podle jehož názoru nelze z věcného hlediska argumentaci dovolatele přisvědčit. V této souvislosti poukázal na právní teorii i soudní praxi, kde je vycházeno z premisy, že nepřenosná platební karta, identifikovaná podle jména vlastníka nebo čísla, je předmětem trestní ochrany sama o sobě, jako zvláštní druh platebního prostředku. K dokonání trestného činu podle §249b tr. zák. se proto nevyžaduje prokázání úmyslu pachatele prostřednictvím této karty platit za zboží či služby nebo vybírat hotovost z bankomatu. Pokud k takovému zneužití neoprávněně držené platební karty dojde, dopustí se pachatel ještě další trestné činnosti (zpravidla trestného činu krádeže podle §247 tr. zák. nebo podle §205 nového tr. zákoníku). Neoprávněné zmocnění se nepřenosné platební karty je tedy trestné bez ohledu na stav peněžních prostředků na účtu, k němuž byla vydána. Překážkou trestnosti není ani skutečnost, že platnost karty vypršela. Karta totiž v magnetickém kódu obsahuje řadu citlivých informací zneužitelných ke škodě osoby, jíž byla původně vydána. Proto je třeba považovat za trestné i držení cizí platební karty po skončení její platnosti, nejde-li o kartu znehodnocenou, u níž nelze zneužít informací na ní uložených. Námitky obviněného tak podle státního zástupce nelze považovat za důvodné. Proto své vyjádření uzavřel návrhem, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné a toto rozhodnutí aby podle §265r odst. 1 tr. ř. učinil v neveřejném zasedání. Souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání pak výslovně vyjádřil i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí (§265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).
Obviněný R. A. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozhodnutí, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. S poukazem na uvedený dovolací důvod není tedy možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku (a rozveden v jeho odůvodnění), a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav .
S ohledem na výše uvedený obsah důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tř. ř. je zřejmé, že obviněný své dovolání založil na hmotně právních námitkách, které použitému dovolacímu důvodu odpovídají a v tomto smyslu jsou právně relevantní .
Při posuzování opodstatněnosti podaného dovolání pak Nejvyšší soud dospěl k následujícím závěrům:
Trestného činu neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák. se dopustil pachatel, který si neoprávněně opatřil nepřenosnou platební kartu jiného identifikovatelnou podle jména nebo čísla nebo předmět způsobilý plnit její funkci. Objektem tohoto trestného činu je především vlastnictví věci, pokud jde o výkon určitých oprávnění souvisejících s jejím využíváním. Nepřenosnými platebními kartami identifikovatelnými podle jména nebo čísla jsou především bankovní platební karty a platební karty úvěrových společností. Neoprávněným opatřením je pak nutno rozumět jakékoli získání platební karty nebo předmětu způsobilého plnit její funkci bez právního důvodu (např. krádeží, podvodným jednáním nebo zatajením věci, jednáním ve formě podílnictví apod.). Se zřetelem k námitkám dovolatele je nutno připomenout, že se nevyžaduje, aby pachatel kartu nebo předmět způsobilý plnit její funkci použil k placení zboží nebo služeb, příp. k inkasu hotovosti, nebo aby se o to pokusil. K trestnosti postačuje již pouhé neoprávněné opatření si platební karty jiného. Jinými slovy, úmysl (§4 tr. zák.) pachatele musí směřovat k opatření platební karty nebo předmětu způsobilého plnit její funkci. Proto již není podstatné, zda pachatelovo jednání následně směřuje také k jejich použití k bezhotovostní platbě nebo k výběru hotovosti. Jestliže by pachatel neoprávněně opatřenou platební kartu nebo předmět způsobilý plnit její funkci použil k bezhotovostní platbě nebo k výběru hotovosti, bylo by zapotřebí jeho jednání současně posuzovat i jako majetkový delikt nebo jeho pokus, pokud by došlo k naplnění zákonných znaků té které skutkové podstaty trestného činu (např. způsobení škody nikoliv nepatrné u trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 tr. zák. apod.). K tomu srov. Šámal P., Púry F., Rizman S.: Trestní zákon – Komentář, 6. doplněné a přepracované vydání, nakladatelství C. H. Beck, Praha 2004, str. 1466 – 1469. Ohrožení vyplývající z neoprávněného držení platební karty se totiž navíc mnohdy neomezuje na provedení bezhotovostní platby nebo výběru z bankomatu, neboť s jejím držením bývají spojeny i další služby a výhody (např. pojištění, slevy na zboží a služby apod.). A konečně, nutno je poukázat i na význam ochrany citlivých informací zneužitelných ke škodě osoby, jíž byla původně vydána, jak na něj výstižně poukázal již vyjadřující se státní zástupce.
Výše uvedená právně teoretická východiska soudy v projednávaném případě neporušily.
Jak vyplývá ze soudy zjištěného a v rozsudku odvolacího soudu pod bodem ad 3) popsaného skutkového stavu věci, obviněný (dovolatel) dne 28. 1. 2005 mezi 17.10 hod. a 17.30 hod. poté, co byl na místo činu přivezen spoluobviněným H. Š., vnikl na parkovišti u prodejny Billa v L. ulici v Ú. n. L. do zaparkovaného uzamčeného automobilu v majetku poškozené M. D., odkud jí odcizil dámskou sportovní tašku s různými věcmi, mezi nimi i platební kartu Max Poštovní spořitelny a platební kartu e-Banky.
Za takových skutkových zjištění dovolateli nelze přisvědčit, že trestným činem neoprávněného opatření platební karty podle §249b tr. zák. byl uznán vinným neprávem. Povinností soudů přitom nebylo zjišťovat, zda odcizené platební karty byly způsobilé k provádění finančních transakcí, nebo zda na účtech, k nimž příslušely, byly nějaké finanční prostředky. Tato okolnost by měla význam pouze v případě, že by se pachatel neúspěšně pokusil o výběr finanční hotovosti prostřednictvím bankomatu nebo o zaplacení zboží nebo služeb neoprávněně opatřenou platební kartou; tedy z hlediska případného právního posouzení inkriminovaného jednání jako nezpůsobilého pokusu některého dalšího majetkového trestného činu.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem nemohl Nejvyšší soud uplatněným námitkám přisvědčit a dovolání obviněného R. A. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. května 2010
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler