ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.911.2010.1
sp. zn. 3 Tdo 911/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. srpna 2010 o dovolání podaném S. D., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 5 To 183/2010 ze dne 15. 4. 2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově, pod sp. zn. 105 T 281/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově sp. zn. 105 T 281/2009 ze dne 24. 2. 2010 byl dovolatel uznán vinným trestnými činy loupeže podle §234 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.) a vydírání podle §235 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody.
V předmětné věci podal S. D. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením sp. zn. 5 To 183/2010 ze dne 15. 4. 2010 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal S. D. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že trestné činnosti, kterou byl shledán vinným, se nedopustil s tím, že v jeho věci nebyly provedeny takové důkazy, kterými by bylo prokázáno, že to byl on, kdo se dopustil předmětného jednání. V této souvislosti poukázal na to, že odsuzující rozsudek byl postaven pouze na svědecké výpovědi M. Š., která se však mýlila, pokud uvedla, že v něm poznala osobu pachatele. To s tím, že měla být provedena rekonstrukce jeho pohybu na místo loupeže a po ní v čase od 17 hodin (kdy měl být doma) do 19 hodin (nastoupení do zaměstnání). Takto jím navrhovaný vyšetřovací pokus však odvolací soud nesprávně odmítl. Proto také navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) citované rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě a s ním související rozsudek Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově, podle §265k tr. ř. zrušil a věc podle §265 l tr. ř. přikázal posledně jmenovanému soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že ve věci uplatněný dovolací důvod slouží k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. Přitom námitky dovolatele spočívají v tvrzení stran údajně nesprávného posouzení důkazů soudy a jednak v nedostatečné šíři provedených důkazů. Dovolatel tak ve skutečnosti pouze polemizuje se způsobem hodnocení důkazů a šíří uskutečněného dokazování a takto se domáhá zjištění jiných (pro něho příznivějších) skutkových okolností, než ke kterým dospěly soudy. Proto také navrhl, aby Nejvyšší soud takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod dovolání uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se v zásadě nelze domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy, byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu předmětných skutků, které jsou obsaženy v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl nesprávné hodnocení učiněných skutkových zjištění soudy s tím, že popsaného trestného jednání se nedopustil a soudy provedené důkazy hodnotily nesprávně a v jeho neprospěch a jím navrhovaný důkaz neprovedly vůbec. Sám přitom nabídl jiný průběh skutkového děje s tím, že na místě popsaných skutků nebyl a v kritické době spal ve svém bytě, když svědkyně M. Š. se zmýlila, pokud jej označila jako pachatele. V tomto směru však oba soudy, zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě a podrobně vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěly. Vysvětlily takto zejména, proč uvěřily výpovědi svědkyně Š. (pracovnici přepadené herny), která dovolatele nejenom detailně popsala, ale následně také poznala, stejně jako v rámci hlavního líčení slyšený svědek M. J. Odvolací soud také v důvodech svého rozhodnutí odpovídajícím způsobem vysvětlil, proč odmítl doplnit dokazování o dovolatelem navrhovaný vyšetřovací pokus. Z uvedeného je pak zřejmé, že dovolatelovy námitky ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem ani pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých (ve věci provedených) důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu proto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění, co do svého obsahu i rozsahu, umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v uvedeném směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 4. srpna 2010
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka