ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.941.2010.1
sp. zn. 3 Tdo 941/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. srpna 2010 o dovolání obviněného P. J., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 3. 2010, sp. zn. 7 To 18/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 41 T 17/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. J. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2010, sp. zn. 41 T 17/2009 , byl obviněný P. J. uznán vinným zločinem ublížení na zdraví podle §145 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku č. 40/2009 Sb. (dále jen „tr. zákoník“).
Toho se podle skutkových zjištění městského soudu dopustil tím, že:
„dne 29. 4. 2009 kolem 19.00 hod. v P., Ž, ve svém bytě po předchozí slovní roztržce fyzicky napadl svého spolubydlícího, poškozeného J. F., a to z důvodů dlouhodobých vzájemných rozporů, tak, že opakovanými údery kopy nohou, dřevěnými nunčaky a vodítkem na psa s kovovou přezkou do hlavy a horních končetin těla, čímž poškozenému způsobil podkožní výrony na hlavě a horních končetinách, tržně zhmožděné rány sliznice horního a dolního rtu, oděrky na horním a dolním rtu a bradě, krvácení pod tvrdou plenu mozkovou velkého rozsahu, ložiskové pohmoždění obou čelních laloků mozku, pravého spánkového laloku mozku a levého temenního laloku a bazálních ganglií vlevo a úrazový otok mozku a otok plic, přičemž poškozený těmto mnohočetným poraněním v brzkých ranních hodinách dne 30. 4. 2009 podlehl a jeho smrt nebylo možno odvrátit ani poskytnutím okamžité odborné lékařské pomoci.“
Za tento trestný čin byl obviněný podle §145 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jedenácti a půl let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému rovněž uložen trest propadnutí věci, a to vodítka s karabinou a nunčaků hnědé barvy.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání do všech jeho výroků. Z podnětu tohoto odvolání Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 3. 2010, sp. zn. 7 To 18/2010 , podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu odnětí svobody. Nově pak podle §259 odst. 3 tr. ř. obviněnému při nezměněném výroku o vině uložil trest odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
II.
Proti rozsudku vrchního soudu podal obviněný P. J. prostřednictvím svého obhájce dovolání , a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , neboť má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení .
Obviněný brojí proti právní kvalifikaci svého jednání jako zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1, 3 tr. zákoníku, neboť je přesvědčen, že ze skutkových zjištění nelze dospět k závěru, že spáchal uvedený zločin. Závěry napadeného rozhodnutí jsou podle jeho mínění v rozporu s učiněnými skutkovými zjištěními.
Podle obviněného mu vrchní soud chybně přičítá úmyslné zavinění zločinu, když jeho záměrem bylo na poškozeného výchovně působit. Závěr o nepřímém úmyslu ve vztahu ke způsobení těžké újmy i závěr o vědomé nedbalosti ve vztahu ke způsobení smrti proto považuje za nesprávný. Tvrdí, že nevěděl, že svým jednáním může přivodit smrt poškozeného. Opakuje svou obhajobu, že když poškozeného opouštěl, ten nejevil žádné známky poranění.
Nedostatek provedeného dokazování spatřuje v tom, že znalci z oboru soudního lékařství se nedostatečně seznámili se specifiky tělesné stavby poškozeného, který byl tělesně handicapován. Stopy kovu na temeni hlavy poškozeného svědčí podle obviněného o nárazu do kovového předmětu, nejspíše v důsledku pádu, což nemohl způsobit obviněný. Dovolatel se proto domnívá, že nebyla prokázána příčinná souvislost mezi jeho jednáním a smrtí obviněného. Připouští sice fyzický incident mezi ním a poškozeným, ovšem s tím, že zranění na temeni hlavy mu nezpůsobil, nýbrž si je způsobil poškozený sám několik hodin před smrtí.
Obviněný dále nesouhlasí s hodnocením své výpovědi ze dne 1. 5. 2009. Namítá, že byl v psychickém šoku, pod vlivem léků na uklidnění, neboť poškozený byl jeho kamarád, o kterého se staral a vychovával jej.
Dále uvedl, že v době spáchání činu byl pod vlivem léků a alkoholu, jenž způsobil, že jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti nebyly zachovány. V této souvislosti shodně jako v odvolání opakuje, že znalce z odvětví psychologie prof. Vymětala považuje za podjatého, neboť jím provedené vyšetření trvalo velmi krátkou dobu.
Vada napadeného rozhodnutí spočívá podle obviněného i v tom, že v jeho případě byly splněny podmínky podle §58 tr. zákoníku pro mimořádné snížení trestu, neboť se o poškozeného staral, hradil jeho náklady, měl k němu citový vztah a svého chování litoval. Vyzdvihl, že smrt poškozeného sám nahlásil policii ihned po nálezu těla a v průběhu řízení spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení, soudy k tomu však při ukládání trestu nepřihlédly.
V petitu svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek vrchního soudu a věc mu přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání podle §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila. Konstatovala, že obviněný v dovolání uplatnil řadu námitek, kterými napadá skutková zjištění, jež uplatnil již v řízení odvolacím. Vrchní soud se jimi zabýval a podle ní se s nimi dostatečně vypořádal.
Zdůraznila, že znalci z odvětví soudního lékařství nezjistili žádné předúrazové chorobné změny, které by se jakkoliv podílely na smrti poškozeného. Stejně tak vyloučili, že zranění by mohla vzniknout pádem nebo opakovanými pády poškozeného na zem či samovolnými nárazy o zeď. Vyzdvihla také závěr znalce z odvětví psychiatrie a psychologie, že obviněný v době spáchání skutku netrpěl duševní poruchou chorobného charakteru a jeho schopnosti rozpoznávací a ovládací byly zachovány.
Shledává rovněž příčinnou souvislost mezi jednáním obviněného a následkem v podobě těžkého zranění poškozeného, resp. jeho smrtí. Proto je toho názoru, že právní posouzení skutku bylo učiněno řádně a v souladu se zákonem.
Uvedla také, že mimořádné snížení trestu odnětí svobody podle §58 tr. zák. je postupem fakultativním, závisejícím na úvaze soudu, jehož nevyužití nezakládá dovolací důvod (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 872/2006). Nejvyšší státní zástupkyně sama neshledala na straně obviněného žádnou polehčující okolnost, ani okolnost uvedenou v ust. §58 tr. zákoníku.
Závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného P. J. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné , bylo podáno oprávněnou osobou , v zákonné lhůtě a na předepsaném místě .
Poté se zaměřil na to, zda námitky uplatněné v dovolání obviněným P. J. lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Na tomto místě Nejvyšší soud připomíná, že v případě dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Uvedený dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění ani neúplnost provedeného dokazování.
Nejvyšší soud za právní námitku spadající pod deklarovaný dovolací důvod považoval námitku týkající se nesprávného posouzení zavinění obviněného, byť i tato se prolínala se skutkovými výhradami. Nicméně dovolací soud dospěl k závěru, že tato námitka je zjevně neopodstatněná.
Vrchní soud (na str. 5 - 6 svého rozsudku) ve vztahu ke způsobení těžké újmy dovodil u obviněného zavinění ve formě nepřímého úmyslu podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, na rozdíl od městského soudu, který u něj dovozoval ve vztahu k těžké újmě úmysl přímý. Závěr vrchního soudu shledává Nejvyšší soudu správný, neboť útok vedl obviněný hned několika mechanismy (kopy, údery nunčaky, vodítkem), přičemž intenzita úderů byla velmi razantní. Obviněný navíc věděl, že má nad poškozeným značnou fyzickou převahu, díky jeho handicapu (měřil pouze 133 cm). Z toho jednoznačně plynul závěr, že obviněný musel být přinejmenším srozuměn s tím, že takovým útokem může poškozenému způsobit těžkou újmu na zdraví.
Stejně tak soudy správně učinily závěr o nedbalostním zavinění obviněného ve formě vědomé nedbalosti podle §16 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku ve vztahu ke způsobení smrti. Ten vyplýval z prokázané skutečnosti, že obviněný po návratu do bytu cca hodinu po útoku nalezl poškozeného stále ležícího na podlaze, poškozený téměř nekomunikoval, podle obviněného „dělal mrtvého lišáka“. To ovšem ve spojitosti s předchozím útokem jasně naznačovalo, že utrpěl závažná zranění, která jej činila bezmocným a přímo jej ohrožovala na životě. Obviněný i přesto bližší stav poškozeného nezkoumal, nesnažil se mu poskytnout pomoc, odešel z bytu a ponechal jej tak v kritickém stavu přes noc na podlaze v bytě samotného, ačkoliv si musel být vědom toho, že jej tím ohrožuje na životě, přičemž bez přiměřených důvodů spoléhal, že se tak nestane.
K dalším námitkám dovolatele se Nejvyšší soud vyjádřil nad rámec své přezkumné povinnosti, jako tzv. obiter dictum, neboť se jednalo o námitky skutkové, týkající se hodnocení důkazů. Námitka absence příčinné souvislosti mezi jednáním obviněného a následkem je námitkou skutkovou, vyvrácenou provedeným dokazováním. Příčinou smrti poškozeného podle znaleckého posudku z odvětví soudního lékařství (viz str. 8 rozsudku městského soudu, str. 4 rozsudku vrchního soudu) nebyl pád poškozeného, nýbrž opakované útoky obviněného vedené tupým násilím střední až velké intenzity, plně odpovídající prokázanému mechanismu útoku obviněného, tj. úderům nunčaky, vodítkem a kopům.
K námitce nesprávného hodnocení výpovědi z 1. 5. 2009 Nejvyšší soud uvádí, že tato byla velmi obsáhlá a podrobná, nenesla známky negativního ovlivnění obviněného léky, obviněný v ní vypovídal souvisle, logicky, popsal svůj čin v souladu s dalšími důkazy, které však byly provedeny až po této výpovědi. Následujícího dne 2. 5. 2009 v přítomnosti svého obhájce se na tuto výpověď v plném rozsahu odvolal (viz č. l. 75).
Otázkou podjatosti znalce z odvětví psychologie PhDr. Vymětala se zabýval odvolací soud (viz str. 4 - 5 odůvodnění jeho rozsudku). Ani Nejvyšší soud ze spisového materiálu neshledal, že by znalec PhDr. Vymětal byl vůči obviněnému podjatý, závěry jeho posudku ani způsob jeho zpracování nevzbuzovaly pochybnosti o jeho správnosti či nestrannosti.
Pokud jde o námitku možné aplikace ustanovení §58 tr. zákoníku umožňující mimořádné snížení trestu odnětí svobody, Nejvyšší soud k tomu zdůrazňuje, že výhrady vůči uloženému trestu lze úspěšně napadat dovoláním prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. To ovšem pouze tehdy, pokud by obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo trest mimo sazbu stanovenou trestním zákonem za čin, jímž byl uznán vinným. O takový případ se v přezkoumávané věci zjevně nejednalo, když obviněnému byl uložen druh trestu, který zákon připouští, ve výměře trestní sazby za trestný čin, kterým byl uznán vinným podle §145 odst. 3 tr. zákoníku. Nad rámec obligatorního přezkumu pak Nejvyšší soud konstatoval, že mimořádné snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby je předmětem úvahy soudu za splnění podmínek stanovených v §58 tr. zákoníku, které však v posuzovaném případě naplněny nebyly. Specifika případu (vztah obviněného k poškozenému, předchozí péče o poškozeného) vrchní soud dostatečně promítl do uloženého trestu (srov. str. 6 rozsudku odvolacího soud), když jej oproti trestu uloženému krajským soudem o jeden a půl roku snížil.
IV.
Nejvyšší soud proto posoudil dovolání obviněného P. J. jako zjevně neopodstatněné a jako takové je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v souladu s ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. srpna 2010
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr