ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.975.2010.1
sp. zn. 3 Tdo 975/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. srpna 2010 o dovolání podaném I. N., proti usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 9 To 21/2010 ze dne 11. března 2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 1 T 90/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Blansku sp. zn. 1 T 90/2009 ze dne 30. 10. 2009 byly I. podle §37a trestního zákona zrušeny výroky o vině z rozsudku Okresního soudu v Blansku, č. j. 1 T 325/2005-161, ze dne 30. 1. 2007, kterými byl dovolatel uznán vinným pod bodem 1/ trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 2 trestního zákona (zák. č. 140/1960 Sb., trestního zákona účinného do 31. 12. 2009, dále jen tr. zák.) a pod bodem 3/ trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a zároveň byly zrušeny všechny výroky, které měly v uvedených výrocích o vině svůj podklad a dále byl zrušen celý výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Blansku, č. j. 1 T 325/2005-161, ze dne 30. 1. 2007. II. byl dovolatel uznán vinným pod bodem 1/, 2/, 3/ a 4/ trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a pod bodem 5/ trestným činem podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za tyto trestné činy a trestný čin podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Blansku, č. j. 1 T 325/2005-161, ze dne 30. 1. 2007, podle §248 odst. 2 tr. zák. za použití §37a tr. zák., §35 odst. 2 tr. zák. byl dovolatel odsouzen ke společnému souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody.
O odvolání I. N. (a příslušného státního zástupce) proti výše citovanému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením sp. zn. 9 To 21/2010 ze dne 11. 3. 2010 tak, že obě podaná odvolání jako nedůvodná podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti výše citovanému usnesení odvolacího soudu podal I. N. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že uložený trest odnětí svobody je nepřiměřeně přísný a neodpovídá stavu ve věci zjištěnému, a zejména odvolací soud přihlédl ke skutečnostem, ke kterým při ukládání trestu přihlížet nelze. Poukázal na to, že ani odvolací soud dostatečně nezvážil ve věci dané polehčující okolnosti (doznání dovolatele a snaha o náhradu škody), stejně tak jako nesprávně posoudil přitěžující okolnosti, kdy dle jeho názoru neměl přihlížet k jeho dřívějším odsouzením, která byla již zahlazena nebo bylo vysloveno, že se ve zkušební době osvědčil. To vše s poukazem na §106 a §83 odst. 4 trestního zákoníku, když v jejich porušení je dovolatelem spatřováno naplnění deklarovaného dovolacího důvodu. Vzhledem k výše uvedenému proto závěrem svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) „napadená rozhodnutí podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal, podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil ve výroku o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu a podle §265 l odst. 1 tr. ř. věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.“
Opis takto podaného dovolání byl doručen Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky dne 28. 7. 2010, nejvyšší státní zástupkyně se však doposud k podanému dovolání nevyjádřila. Přitom je třeba připomenout, že vyjádření nejvyšší státní zástupkyně k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyšší státní zástupkyně není nezbytnou podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.
Námitky proti uloženému trestu (jeho druhu či výši) lze v rámci dovolacího řízení (mimo trestu odnětí svobody uloženého na doživotí) vznést toliko poukazem na dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a dále poukazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) alinea druhá tr. ř. (v takovém případě s tím, že za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g/ tr. ř, je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu). Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kriterií uvedených v §31 až §34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř (viz rozhodnutí č. R 22/2003 Sb. rozh. tr.). V první řadě je nutno uvést, že v posuzované věci bylo rozhodováno podle zák. č. 140/1961 Sb., trestního zákona účinného do 31. 12. 2009, proto měl dovolatel ve svém podání odkázat na příslušná ustanovení tohoto zákona a nikoli již trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb.). Dovolatel tedy poukázal na skutečnost, že soud přihlížel k jeho dřívějším odsouzením, ač tyto byly již zahlazeny (§70 odst. 1 tr. zák.) nebo bylo vysloveno, že se ve zkušební době osvědčil, tudíž se na něj má hledět jako by nebyl odsouzen (§60 odst. 3 tr. zák.), když uvedené soudy nesprávně posoudily jako přitěžující okolnost ve smyslu §34 tr. zák. Vzhledem k výše uvedenému je však zřejmé, že takto koncipované námitky nelze uplatnit pod deklarovaným dovolacím důvodem, neboť jejich prostřednictvím dovolatel polemizuje se způsobem, jakým soudy hodnotily okolnosti týkající se jeho úvah při ukládání trestu trestu. Nicméně Nejvyšší soud k tomu (jako obiter dictum) dodává, že takto uložený trest je trestem přiměřeným, a to zejména k výši způsobené škody (která přesáhla 600.000,- Kč), množství poškozených osob a době, po kterou dovolatel trestnou činnost páchal. Nelze přitom než znovu připomenout, že námitky dovolatele obsahově nespadají ani pod (dovolatelem nenamítaný) dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., když obsahem takto vedených námitek mohou být pouze výhrady spočívající v tom, že byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo že byl uložen trest co do druhu přípustný, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Přitom trestní sazba stanovená zákonem pro trestný čin zpronevěry činí podle §248 odst. 2 tr. zák. šest měsíců až tři roky, přičemž dovolateli byl uložen trest ve výši 30 měsíců, tedy v rámci zákonné trestní sazby.
S poukazem na uvedené pak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedán.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. srpna 2010
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka