ECLI:CZ:NS:2010:30.CDO.1095.2010.1
sp. zn. 30 Cdo 1095/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Miloše Holečka a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobce J. J., o neurčitý předmět řízení, vedené u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 32 C 49/2008, o odvolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. října 2009, č.j. 1 Co 77/2009-67, takto:
I. Řízení se zastavuje.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o.s.ř.) :
Městský soud v Praze usnesením ze dne 4. února 2009, č.j. 32 C 49/2008-55, odmítl žalobu ze dne 23. 10. 2007 podanou ke zdejšímu soudu dne 25.10.2007 (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 26. října 2009, č.j. 1 Co 77/2009-67, usnesení soudu prvního stupně podle §219 občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“) potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). V odůvodnění svého usnesení odvolací soud uvedl, že soud prvního stupně správně žalobu odmítl podle §43 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobce přes výzvu soudu, v níž byl poučen o tom, v čem vady žaloby spočívají a jak mají být odstraněny a také byl poučen o tom, že v případě neodstranění vad uvedeným způsobem ve stanovené lhůtě, bude žaloba odmítnuta pro neprojednatelnost, vady žaloby v poskytnuté desetidenní lhůtě neodstranil. Toto usnesení odvolacího soudu, které bylo žalobci doručeno 22. 12. 2009, obsahuje poučení, že proti němu lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Městského soudu v Praze.
Podáním předaným k poštovní přepravě dne 22. 2. 2010 žalobce, nezastoupený advokátem, podal proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 10. 2009, č.j. 1 Co 77/2009-67, odvolání, v němž mimo jiné uvedl, že toto usnesení není možno z jeho strany akceptovat, a poukázal na ustanovení §3, §420 a §11 občanského zákoníku.
Odvolání je podle §201 o. s. ř. opravným prostředkem, jímž může účastník napadnout (a tím se domoci přezkumu) rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud to zákon nevylučuje. O odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů rozhodují krajské soudy; vrchní soudy jsou sice též soudy odvolacími, avšak jen v případě odvolání proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů prvního stupně (tento předpoklad v dané věci splněn není, neboť krajský soud rozhodoval jako soud odvolací).
Oproti tomu (pravomocné) rozhodnutí odvolacího soudu lze napadnout, je-li zákonem připuštěno, dovoláním (§236 odst. 1 o. s. ř.), a soudem příslušným k rozhodování o dovoláních proti rozhodnutím krajských nebo vrchních soudů jako soudů odvolacích je Nejvyšší soud (§10a o. s. ř.).
Jelikož tedy opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu není odvolání nýbrž dovolání, občanský soudní řád k projednání odvolání proti takovému rozhodnutí neupravuje ani funkční příslušnost určitého soudu. Tím, že žalobce „odvolání“ přesto podal, uvedenou podmínku odvolacího řízení pominul. Nedostatek funkční příslušnosti je však neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení a proto řízení o takovém „odvolání“, které touto vadou trpí, nelze než zastavit podle ustanovení §104 odst. 1 a §243c odst. 1 o.s.ř.
Jestliže není upravena k projednání odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu funkční příslušnost, zůstává otevřena otázka, který soud je o zastavení „odvolacího“ řízení povolán rozhodnout. Nejvyššímu soudu ČR svědčí okolnost, že je vrcholným článkem soustavy obecných soudů, a současně, že je právě tím soudním orgánem, který je k rozhodnutí o opravném prostředku proti rozhodnutím odvolacích soudů příslušný. Takové určení „příslušného“ soudu obstojí i proti tomu, jež lze spojovat s určením, provedeným samotným účastníkem, je-li takovým soudem soud vyššího stupně resp. soud nadřízený (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1535/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, ročník 2001, pod pořadovým číslem 85, event. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 9. 2005, sp. zn. 30 Cdo 2024/2005).
O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §146 odst. 1 písm. c) a §151 odst. 1 o. s. ř. V tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. srpna 2010
JUDr. Pavel P a v l í k , v. r.
předseda senátu