ECLI:CZ:NS:2010:30.CDO.1455.2010.1
sp. zn. 30 Cdo 1455/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Miloše Holečka v právní věci žalobců a) Ing. P. B. , b) Mgr. G. B. , c) JUDr. I. K. , a d) J. K. , zastoupených JUDr. Janou Burleovou, advokátkou se sídlem ve Slaném, B. Václavka 923, proti žalovaným 1) Š. Š. , 2) S. Š. , zastoupených JUDr. Svatavou Hilgartovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, nám. Míru 820/9, 3) P. R. , a 4) Ing. J. Ch. , o vyklizení nemovitostí a o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 24 C 52/2007, o dovolání žalovaných 1) a 2) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. listopadu 2009, č.j. 22 Co 328/2009-170, takto:
I. Dovolání žalovaných 1) a 2) se odmítá .
II. Žalovaní 1) a 2) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 8.750,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jany Burleové, advokátky se sídlem ve Slaném, B. Václavka 923.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o.s.ř.):
Okresní soud v Kladně (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 18. března 2009, č.j. 24 C 52/2007-149, určil (způsobem rozvedeným v meritorním výroku I.) spoluvlastnické právo žalobců ke specifikovaným nemovitostem, dále uložil žalovaným povinnost vyklidit specifikované nemovitosti ve lhůtě do jednoho měsíce od právní moci rozsudku a rozhodl též o nákladech řízení.
K odvolání žalovaných Krajský soud v Praze (dále již „odvolací soud“) v záhlaví citovaným rozsudkem podle §219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl také o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní 1) a 2) (dále již „dovolatelé“) prostřednictvím své advokátky dovolání. Z jeho obsahu je zřejmé, že dovolání směřuje proti meritornímu výroku I. rozsudku odvolacího soudu a že dovolatelé přípustnost dovolání dovozují z §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o.s.ř. Dovolatelé jednak vytýkají odvolacímu soudu, že se nedostatečně vypořádal s jimi uplatněnými odvolacími námitkami. Dále namítají, že „tím, že by nemovitosti vyklidili, by jim vznikla značná újma a vyklizení by odporovalo dobrým mravům“ , neboť „vyklizení nemovitosti by pro žalované znamenalo nenahraditelnou újmu“ vzhledem k tomu, že „žalovaní uzavřeli úvěrovou smlouvu s úvěrem na 1,5 mil. Kč pro rekonstrukci této nemovitosti...zatížili (se) dalšími půjčkami, aby nemovitost zhodnotili a tuto zhodnotili ve svém výsledku o 4 mil. Kč, takže hodnota, o kterou nemovitost zhodnotili, převyšuje její původní hodnotu.“ Z takto uplatněné dovolací argumentace je tedy zřejmé, že dovolatelé ve svém dovolání prvou námitkou uplatnili dovolací důvod ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. (tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci), zatímco druhou shora citovanou námitkou uplatnili dovolací důvod ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. (tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci).
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání dovolatelů proti v záhlaví citovanému rozsudku odvolacího soudu ve věci samé není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c), neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. K dovolacímu přezkumu předložená právní otázka týkající se vyklizení předmětných nemovitostí, které za daných skutkových okolností by podle mínění dovolatelů odporovalo dobrým mravům (ve smyslu §3 odst. 1 obč. zák.), zjevně postrádá významový přesah do širšího kontextu soudní praxe a není tudíž způsobilá založit zásadní právní význam napadeného rozsudku. Úvaha soudu, zda lze výkon práva odepřít pro jeho rozpor s dobrými mravy, se totiž odvíjí od posouzení zcela jedinečných skutkových okolností daného případu, jež lze jen obtížně zobecnit. K druhé dovolací námitce dovolatelů týkající se tvrzené (jiné) vady, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nutno konstatovat, že s účinností od 1. července 2009 novelizované znění §237 odst. 3 o.s.ř., které je třeba v této věci aplikovat, stanoví, že k uvedenému dovolacímu důvodu Nejvyšší soud při posuzování přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. nepřihlíží.
Nepřípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. současně vylučuje, aby Nejvyšší soud mohl přihlížet k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§242 odst. 3 o.s.ř.).
Z vyložených důvodů Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), proto dovolání dovolatelů podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Dovolatelům, jejichž dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalobcům náklady, které jim vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 8.450,- Kč [§2 odst. 1, §10 odst. 3 a §17 písm. b) vyhlášky č. 484/2000 Sb., kdy odměna byla vypočtena součtem sazby odměny podle §5 písm. b) ve výši 20.000,- Kč (žaloba na určení vlastnictví k nemovitostem) a odměny podle §7 písm. d) cit. vyhlášky (žaloba o vyklizení nemovitostí), tj. celkem 26.000,- Kč, zvýšené podle §19a uvedeného advokátního tarifu (v důsledku zastupování více účastníků) o 30% (7.800,- Kč) na částku 33.800,- Kč, a poté ve smyslu §14 odst. 1 (s ohledem na odmítnutí dovolání) snížené o 50%, tj. na částku 16.900,- Kč, a ve smyslu §18 odst. 1 téže vyhlášky dále snížené (vzhledem k tomu, že advokát žalobců v dovolacím řízení učinil pouze jediný úkon právní služby, a to sepis vyjádření k podanému dovolání) o dalších 50%, tj. na částku 8.450,- Kč] a dále z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění. Celkovou náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 8.750,- Kč jsou dovolatelé povinni uhradit společně a nerozdílně žalobcům, kteří jsou k tomuto přisouzenému peněžitému plnění oprávněni společně a nerozdílně, a to k rukám advokáta žalobců (§149 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. května 2010
JUDr. Pavel P a v l í k
předseda senátu