ECLI:CZ:NS:2010:30.CDO.1491.2010.1
sp. zn. 30 Cdo 1491/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Miloše Holečka v právní věci žalobkyně M. K., zastoupené JUDr. Ritou Kubicovou, advokátkou se sídlem ve Frýdku-Místku, Lysohorského 702, proti žalovaným: 1) J. M., a 2) R. R., zastoupeným Mgr. Vladanou Pščolkovou, advokátkou se sídlem v Ostravě-Moravské Ostravě, Sokolská tř. 11/451, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp.zn. 18 C 71/98, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. ledna 2009, č.j. 57 Co 680/2008-481, takto:
I. Dovolaní žalovaných se odmítá.
II. Žalované jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 8.160,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Rity Kubicové, advokátky se sídlem ve Frýdku-Místku, Lysohorského 702.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o.s.ř.):
Okresní soud ve Frýdku-Místku (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 3. července 2008, č.j. 18 C 71/98-422, určil, že „ M. T., byla k datu své smrti, tedy ke dni 27.3.2005, podílovou spoluvlastnicí 3 k celku rodinného domu č.p. 166, P., stojícího na pozemku parc. č. 547 zastavěná plocha a nádvoří, pozemku parc. č. 547 zastavěná plocha a nádvoří, pozemku parc. č. 548 zahrada, vše v k.ú. P., obec P. “, a dále rozhodl o nákladech řízení (výroky II. a III.).
K odvolání žalovaných Krajský soud v Ostravě (dále již „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 29. ledna 2009, č.j. 57 Co 680/2008-481, rozsudek soudu prvního stupně podle §219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve věci samé potvrdil (výrok I.) a ve zbývající napadené části (ve výrocích týkajících se nákladů řízení), jej změnil (výroky II. a III.).
Odvolací soud se ztotožnil s právními závěry soudu prvního stupně vycházejícími ze správného závěru o skutkovém stavu věci, podle kterého zůstavitelka (jejíž je žalobkyně dědičkou) v době uzavření darovací smlouvy ze dne 27. února 1996 (jíž darovala předmětné nemovitosti žalovaným) trpěla duševní poruchou, na základě níž nebyla schopna posoudit následky svého jednání, když si neuvědomila praktický dopad tohoto jednání na svůj další život. Proto tedy soud prvního stupně správně uzavřel, že pokud zůstavitelka právní úkon učinila, ačkoli k tomu byla nezpůsobilá, byla předmětná darovací smlouva právním úkonem absolutně neplatným podle §38 odst. 2 obč. zák.
Proti rozsudku odvolacího soudu podaly žalované dovolání. Jeho přípustnost odvozují z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a dovolací důvod spatřují v naplnění předpokladů ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Žalované však ve svém dovolání neuvádí v čem spatřují otázku zásadního právního významu. Pouze velmi obsáhle opakují, jaké důkazy nebyly v řízení provedeny a že odvolací soud nevěnoval dostatečnou pozornost slyšení znalců a svědků. Navrhly, aby Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) rozsudek odvolacího soudu a zároveň i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve svém vyjádření k dovolání žalovaných uvedla, že žalované neustále opakují svoje argumenty a napadají znalecké posudky, avšak nové projednání věci soudem prvního stupně se jí jeví jako bezdůvodné protahování již několikrát posouzeného sporu, ve kterém proběhlo obsáhlé dokazování. Navrhla, „aby byl rozsudek Krajského soudu jako věcně správný potvrzen a dovolání žalovaných zamítnuto.“
Dovolací soud poté, co přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř.).
Podle §237 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odst. 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Při posuzování přípustnosti dovolaní pro řešení otázky zásadního právního významu se předpokládá, že dovolací soud bude reagovat na právní otázku, kterou dovolatel konkrétně vymezí (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C.H. Beck, pod pořadovým č. C 3080, usnesení Nejvyššího soudu ze den 30. září 2004, sp.zn. 29 Odo 775/2002, uveřejněné v časopise Právní rozhledy, 2005, č. 12, str. 457 a řadu dalších rozhodnutí, příp. implicite též nález Ústavního soudu České republiky ze dne 20. února 2003, sp.zn. IV. ÚS 414/01, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, C.H. Beck, svazek 29, 2003, pod pořadovým č. 23). Jestliže taková právní otázka není v dovolání určitě a s dostatečnou srozumitelností vymezena, nelze žádat po dovolacím soudu, aby se jeho dovolací přezkum stal bezbřehou revizí věci, jež by se ocitla v rozporu s přezkumnými limity dovolacího řízení, danými zejména ustanovením §242 o.s.ř. (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2008, sp.zn. 28 Cdo 3440/2008, uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky – www.nsoud.cz nebo usnesení téhož soudu ze dne 29. dubna 2009, sp.zn. 22 Cdo 1762/2007, uveřejněné tamtéž). Pokud dovolání neformuluje žádnou otázku zásadního právního významu, nevede ani polemiku s právními názory odvolacího soudu, ale zpochybňuje skutkové závěry odvolacího soudu, pak nemůže být přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí založena (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. října 2006, sp.zn. 28 Cdo 2551/2006, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C.H. Beck, pod pořadovým č. C 4666). Protože dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je podle výslovného ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. přípustné jen pro řešení otázek právních, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž byla přípustnost dovolání založena podle tohoto ustanovení, toliko z dovolacích důvodů uvedených v §241a odst. 2 o.s.ř.; v dovolání proto nelze uplatnit tvrzení, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 o.s.ř.). Nejvyšší soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení.
Nepřípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) současně vylučuje, aby dovolací soud mohl přihlížet k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Z vyložených důvodů Nejvyšší soud proto dovolání žalovaných podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věty první o. s. ř. ve spojení s §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobkyně má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, které sestávají z odměny za zastupování advokátkou za jeden úkon právní pomoci (vyjádření k dovolání) v částce 6.500,- Kč [paušální odměna ve výši 20.000,- Kč stanovená podle §5 písm. b) vyhlášky č. 484/2000 Sb., snížená na polovinu podle §14 odst. 1 vyhlášky, tj. na částku 10.000,- Kč, a o dalších 50 % podle §18 odst. 1, tj. na částku 5.000,- Kč, a navýšená o 30% (o 1.500,- Kč) podle §19a na částku 6.500,- Kč] a náhrady hotových výdajů podle ust. §13 odst. 3 vyhlášky č. 17/1996 Sb. v částce 300,- Kč, vše navýšeno o 20% DPH (tj. o částku 1.360,- Kč) podle §137 odst. 3 a §47 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Celkovou náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 8.160,- Kč jsou žalované povinny společně a nerozdílně zaplatit k rukám advokátky, která žalobkyni v tomto řízení zastupovala (§149 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. června 2010
JUDr. Pavel P a v l í k, v. r.
předseda senátu