ECLI:CZ:NS:2010:30.CDO.1528.2009.1
sp. zn. 30 Cdo 1528/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Miloše Holečka v právní věci žalobce Ing. J. H. , zastoupeného opatrovníkem JUDr. Stanislavem Blažkem, advokátem se sídlem v Havířově – Městě, Moskevská 24a, proti žalovaným 1) MUDr. J. M. , a 2) JUDr. J. L. , o nejasné podání, vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově pod sp. zn. 115 Nc 111/2007, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. prosince 2007, č.j. 11 Co 719/2007-15, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o.s.ř.):
Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově (dále již „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 6. září 2007, č.j. 115 Nc 111/2007-6, odmítl nejasné podání žalobce.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě (dále již „odvolací soud“) usnesením ze dne 21. prosince 2007, č.j. 11 Co 719/2007-15, usnesení soudu prvního stupně ve smyslu §219 o.s.ř. potvrdil.
Dne 7. dubna 2008 podal žalobce u soudu prvního stupně podání adresované Nejvyššímu soudu České republiky (dále již „Nejvyšší soud“), které je jednak označeno jako „Dovolání“ a dále jako „Doplnění žaloby.“ Z obsahu tohoto podání je ovšem zřejmé, že jde o žalobu proti označeným (osmi) žalovaným, kdy na základě vymezeného žalobního tvrzení žalobce navrhuje vydání rozsudku, jímž by bylo žalovaným uloženo, aby společně a nerozdílně zaplatili žalobci částku 1.000.000,- Kč.
Podle ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení. Podle druhého odstavce téhož zákonného ustanovení zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.
Podle ustanovení §240 odst. 3 o.s.ř. lhůta je zachována také tehdy, jestliže dovolání bylo podáno po uplynutí dvouměsíční lhůty proto, že se dovolatel řídil nesprávným poučením soudu o dovolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání do čtyř měsíců od doručení.
Soudní praxe je jednotná v názoru, že dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným podáním, které může dovolatel doplnit o chybějící náležitosti jen do uplynutí dovolací lhůty. Lhůta určená v §241b odst. 3 o. s. ř. je tak lhůtou, jejímž marným uplynutím se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými; dovolací soud, který k pozdějšímu doplnění dovolání již nemůže přihlížet, dovolání za přiměřeného použití §43 odst. 2 věty první o. s. ř. odmítne (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 29/2001, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2005, sp. zn. 29 Odo 1060/2003, uveřejněné v časopisu Soudní judikatura pod označením SJ 31/2005, proti němuž byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 4. 4. 2006, sp. zn. I. ÚS 254/05, a usnesení ze dne 28. 3. 2007, sp. zn. 29 Cdo 912/2007).
Z obsahu spisu vyplývá, že v záhlaví citované usnesení odvolacího soudu bylo žalobci doručeno dne 16. února 2008. Současně je třeba konstatovat, že žalobce - vzhledem k tomu, že shora cit. podání ze dne 7. dubna 2008 nelze s přihlédnutím k §41 odst. 2 o.s.ř. podle jeho obsahu posuzovat (ani) jako (neúplné) dovolání, ale jako samostatnou žalobu - podal prostřednictvím svého advokáta proti uvedenému rozhodnutí odvolacího soudu dovolání teprve podáním, které bylo doručeno soudu prvního stupně (až) 27. ledna 2009, a se spisem předloženo Nejvyššímu soudu dne 10. února 2009. Lhůta, v níž žalobce mohl proti uvedenému rozhodnutí odvolacího soudu podat dovolání, vzhledem ke skutečnosti, že odvolací soud v posléze dovoláním napadeném usnesení v souladu se zákonem (řádně) poučil žalobce o přípustnosti podání dovolání proti tomuto rozhodnutí, v tomto případě ovšem uplynula již dnem 16. dubna 2008. Jestliže tedy žalobce prostřednictvím advokáta podal u soudu prvního stupně dovolání proti uvedenému usnesení odvolacího soudu teprve dne 27. ledna 2009, učinil tak již po marném uplynutí dovolací lhůty a Nejvyššímu soudu za této procesní situace nezbylo, než dovolání žalobce podle §243c odst. 1 a §43 odst. 2 věty první o. s. ř. odmítnout.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 část věty před středníkem a §146 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (per analogiam), když důvody pro aplikaci §146 odst. 3 o.s.ř., vzhledem k tomu, že žalobce procesně zavinil, že dovolací řízení bylo zastaveno a kdy žalovaným v tomto řízení žádné (účelně vynaložené) náklady nevznikly, naplněny nebyly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. srpna 2010
JUDr. Pavel P a v l í k , v. r.
předseda senátu