ECLI:CZ:NS:2010:30.CDO.1530.2010.1
sp. zn. 30 Cdo 1530/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Miloše Holečka a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobce J. S. , zastoupeného Mgr. Jiřím Ježkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Dvořákova 26, proti žalované České republice - Úřadu práce v Ostravě , se sídlem v Ostravě 2, ul. 30. dubna č.p. 3130/2c, Moravská Ostrava, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. 23 Nc 16/2006, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. září 2007, č.j. 1 Co185/2007-47, takto:
I. Dovolání žalobce se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce podal nejasnou žalobu na ochranu osobnosti a po výzvě soudu k odstranění vad žaloby usnesením ze dne 1. 8. 2006, č.j. 23 Nc 16/2006-6, požádal o ustanovení zástupce. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. listopadu 2006, č.j. 23 Nc1 6/2006-22, které nabylo právní moci dne 14.12.2006, bylo rozhodnuto, že žalobci se zástupce neustanovuje, neboť nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 4. 5. 2007, č.j. 23 Nc 16/2006-33, podle §43 odst. 2 věty první občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) odmítl podání z 13. 7. 2006 a 22. 8. 2006 (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). Soud prvního stupně odůvodnil odmítnutí podání tím, že žalobce nevyhověl jeho výzvě k odstranění vad podání a v řízení nelze pokračovat, neboť soudu není jasné, o čem a na jakém základě má rozhodovat.
K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 24. září 2007, č.j. 1 Co 185/2007-47, rozhodl, že usnesení krajského soudu se podle §219 o.s.ř. v odstavci I. výroku potvrzuje v tomto znění: Podání ze dne 13. 7. 2006 a ze dne 22. 7. 2006 se odmítají (výrok I.). Dále rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně (výrok II.) a před odvolacím soudem (výrok III.). V odůvodnění svého usnesení odvolací soud poukázal na ustanovení §42 odst. 4, §79 odst. 1 a 2 a §43 odst. 1 a 2 o.s.ř. a uvedl, že žaloba sice z hlediska skutkového vymezení tvrzeného protiprávního jednání vadami netrpí a že nelze souhlasit se závěrem soudu prvního stupně, že vadou žaloby, bránící projednání věci, je označení žalované v řízení, s krajským soudem však lze souhlasit v jeho závěru, že žalobce nikterak v žalobě netvrdí, která složka jeho osobnosti byla uvedeným zásahem porušena či ohrožena a vůbec neuvádí, čeho se po žalovaném domáhá. Tyto vady nepochybně způsobují neprojednatelnost žaloby, žalobce je nikterak neodstranil ani po poučení soudem a vady dosud přetrvávají.
Usnesení odvolacího soudu bylo žalobci doručeno 7. 11. 2007.
Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. září 2007, č.j. 1 Co 185/2007-47, podal žalobce dne 10.12.2007 dovolání doplněné jeho právním zástupcem. Žalobce uplatnil dovolací důvody podle ustanovení §241 odst. 2 písm. a) o.s.ř., neboť podle jeho tvrzení je řízení postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a podle ustanovení §241 odst. 2 písm. b) o.s.ř., neboť podle jeho tvrzení rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Za vadu řízení dovolatel označil skutečnost, že nebylo vyhověno jeho žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů. Nesprávné právní posouzení spatřuje odvolatel v tom, že ačkoliv vrchní soud, na rozdíl od krajského soudu, posoudil označení účastníků jako dostačující a obsah žaloby jako srozumitelný, přesto zaujal stanovisko, že návrh je neprojednatelný. Dovolatel vyslovil názor, že neprojednatelnost návrhu (žaloby) je zde pouze tehdy, pokud nelze seznat, kdo je označen jako účastník, případně neurčitost vůbec brání jeho projednání. V této fázi se neposuzuje důvodnost či opodstatněnost a dokonce ani perfektnost návrhu. Z uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud zrušil výrok I. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. září 2007, č.j. 1 Co 185/2007-47, a vrátil věc Vrchnímu soudu v Olomouci k dalšímu řízení, popřípadě zrušil i předcházející usnesení Krajského soudu v Ostravě o odmítnutí podání.
K dovolání nebylo podáno vyjádření.
Při posuzování tohoto dovolání dovolací soud vycházel z ustanovení Čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a konstatuje, že dovolání bylo podáno účastníkem řízení jako oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem, má obsahové i formální znaky a je přípustné podle 239 odst. 3 o.s.ř.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) napadené usnesení Vrchního soudu v Praze přezkoumal v souladu s ustanovením §242 odst.1 až 3 o.s.ř. a dospěl k závěru, že toto dovolání není důvodné.
Z ustanovení §242 o.s.ř. vyplývá, že právní úprava institutu dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu podaným dovoláním. Dovolací soud je přitom vázán nejen rozsahem dovolacího návrhu, ale i uplatněným dovolacím důvodem. Současně je však v případech, je-li dovolání přípustné, povinen přihlédnout i k vadám uvedeným v ustanoveních §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm.a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Takové vady ze spisu zjištěny nebyly.
Podle ustanovení §43 o.s.ř. předseda senátu vyzve usnesením účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (odst.1). Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen (odst.2).
Jak bylo uvedeno, podání žalobce, v němž se domáhal ochrany osobnosti, bylo poté, co nebylo vyhověno jeho žádosti o ustanovení zástupce, odmítnuto na základě toho, že ve stanovené lhůtě nevyhověl výzvě k odstranění vad podání s poučením, v čem tyto odstranitelné vady spočívají a jak je třeba je odstranit. Žalobce byl také poučen, že v případě neodstranění vad uvedeným způsobem ve stanovené lhůtě zůstane podání neprojednatelným a bude odmítnuto.
Z uvedeného vyplývá, že v daném případě nebyly z hlediska obsahu dovolání naplněny dovolací důvody uvedené v §241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. Nejvyšší soud ČR proto dovolání žalobce zamítl, neboť došel k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné (§243b odst. 2 věta před středníkem o.s.ř.). K projednání věci nebylo nařízeno jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5 věta první o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1 a §151 o.s.ř., když v tomto řízení žalobci jejich náhrada nepřísluší a žalovanému v něm žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. srpna 2010
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu