ECLI:CZ:NS:2010:30.CDO.1784.2009.1
sp. zn. 30 Cdo 1784/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Miloše Holečka a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobců a) J. H., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Matisem, advokátem se sídlem v Poděbradech, Táboritská 811 a b) J. H., proti žalovanému I. K., zastoupeného JUDr. Karlem Holubem, advokátem se sídlem v Třebíči, Nerudova č. 3, o ochranu osobnosti , vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 24 C 35/2002, o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. února 2006, č.j. 1 Co 209/2005-132, takto:
I. Dovolání žalobců se odmítá.
II. Každý z žalobců je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3840,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Karla Holuba, advokáta se sídlem v Třebíči, Nerudova č. 3.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o.s.ř.) :
Krajský soud v Brně výrokem I. rozsudku ze dne 6. září 2004, č.j. 24 C 35/2002-91, zamítl žalobu, aby žalovaný zaplatil žalobci a/ (dále první žalobce) částku 50.000,-Kč, výrokem II. zamítl žalobu, aby žalovaný zaplatil žalobci b/ (dále druhý žalobce) částku 30.000,- Kč, výroky III. až V. rozhodl o náhradě nákladů řízení a zaplacení soudního poplatku.
K odvolání žalobců Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 1. února 2006, č. j. 1 Co 209/2005-132, výrokem I. rozsudek krajského soudu v napadených výrocích I., II. a V. podle ustanovení §219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) potvrdil, výrokem II. jej změnil ve výrocích III. a IV. týkajících se nákladů řízení před soudem prvního stupně a výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud dospěl k závěru, že v řízení nebyl prokázán neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobců chráněných ustanovením §11 násl. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) ze strany žalovaného. V případě tvrzení, že první žalobce způsobil úmyslně v roce 1994 proražení přívodního potrubí k turbíně z díry, kterou vykopal v hrázi rybníka, žalobci neprokázali, že takové informace žalovaný poskytl. V případě úkonů žalovaného v trestním řízení vůči druhému žalobci a v civilním sporu, žalovaný zcela využil svých zákonných oprávnění a žádným způsobem z nich nevybočil. I v případě dalšího tvrzeného zásahu, že žalovaný ohrozil druhého žalobce bezprostředně na životě, když s prvním žalobcem neprojednal, že pod jeho pozemky má umístěn elektrický kabel, neshledal odvolací soud shodně se soudem prvního stupně za neoprávněný zásah do osobnostních práv druhého žalobce. Nebylo proto možno dovodit odpovědnost žalovaného podle ustanovení §13 o.z.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání. Dovolací důvod spatřují v naplnění předpokladů ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. Zejména poukazují na to, že odvolací soud náležitě neprojednal věc v mezích, ve kterých se odvolatelé domáhali přezkoumání rozhodnutí, jen se paušálně ztotožnil s rozhodnutím soudu prvního stupně. Vytýkají soudu druhého stupně, že svým procesním postupem porušil právo obou žalobců na řádné zastoupení při soudním jednání, a že změnil rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů v neprospěch odvolatelů. Navrhují, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení, případně zrušil i rozhodnutí soudu prvního stupně.
K podanému dovolání se vyjádřil žalovaný a navrhl jeho odmítnutí případně zamítnutí.
Dovolací soud přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a uvážil, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. Otázku výkladu ustanovení §11 násl. o.z. odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu vztahující se k předpokladům odpovědnosti za zásah do práva na ochranu osobnosti fyzické osoby (obdobně srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. června 2009, sp. zn. 30 Cdo 2033/2009). Pokud je v dovolání uplatněn i dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu a jestliže z obsahu dovolání vyplývá též dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř., nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Pokud žalobci dovoláním rovněž napadají výroky II. a III. rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení, přípustnost dovolání proti takovému rozhodnutí podle ustanovení §237 o.s.ř. není dána, a to již proto, že se nejedná o rozhodnutí ve věci samé. Dovolání není v tomto případě přípustné ani podle ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř., protože v taxativních výčtech těchto zákonných ustanovení není usnesení o nákladech řízení uvedeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23.1.2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 4, ročník 2003). Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle §243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s §218 písm. c) téhož zákona.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 o.s.ř. a 146 odst. 3 o.s.ř., když v dovolacím řízení žalovanému vznikly náklady spojené s jeho zastoupením advokátem, spočívající v paušální odměně ve výši 6.250,- Kč (srovnej §2 odst. 1, §6 odst. 1 písm. a/, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §16 odst. 2, §17 odst. 1 písm. b) a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění do novely provedené vyhláškou č. 277/2006 Sb. účinné od 1. 9. 2006) a v paušální náhradě hotových výloh advokátovi v částce 75,- Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění do novely provedené vyhláškou č. 276/2006 Sb.). Celkem výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení činí 6.325,- Kč, která je po úpravě o 20% daň z přidané hodnoty, jejímž plátcem je zástupce žalovaného, představována částkou 7.590,-Kč(§137 odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. května 2010
JUDr. Pavel P a v l í k, v. r.
předseda senátu