ECLI:CZ:NS:2010:30.CDO.1856.2009.1
sp. zn. 30 Cdo 1856/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. v právní věci žalobce J. K. , zastoupeného JUDr. Pavlem Holubem, advokátem se sídlem v Brně, Kopečná 14, proti žalovaným 1) V. K. , zastoupenému JUDr. Jaromírem Kainem, advokátem se sídlem v Praze 5, Pavla Švandy ze Semčic 13 a 2) PALCOR CZECH s.r.o., se sídlem v Praze 2, Krkonošská 1511/5, IČ: 27615812, zastoupenému JUDr. Miroslavou Krechlerovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Dušní 906/8, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. 3 C 289/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. prosince 2008, č.j. 22 Co 522/2008-78, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o.s.ř.):
Okresní soud Praha – západ (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 27. srpna 2008, č.j. 3 C 289/2007-59, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že J. K., zemřelá dne 27.8.2004, byla ke dni 27.8.2004 výlučnou vlastnicí nemovitostí, tedy pozemků ve zjednodušené evidenci – původ pozemkový katastr č. parc. 572, č. parc. 573, č. parc. 607 a č. parc. 674, zapsaných na LV číslo 64 pro obec K. a katastrální území K. u P., u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Praha – západ, a dále pozemku č. parc. 585/11 a pozemku vedeného ve zjednodušené evidenci – původ pozemkový katastr č. parc. PK 591, zapsaných na LV číslo 286 pro obec T., katastrální území T., u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Praha západ (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. a III.).
K odvolání žalobce Krajský soud v Praze (dále již „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 9. prosince 2008, č.j. 22 Co 522/2008-78, rozsudek soudu prvního stupně podle §219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve věci samé potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výroky II. a III.). Odvolací soud v projednávané věci posuzoval předběžnou otázku platnosti kupní smlouvy ze dne 6.3.2006 o převodu předmětných nemovitostí, uzavřené mezi žalovaným 1) jako kupujícím a jeho matkou J. K. jako prodávající a dospěl k závěru, že kupní smlouva je platná. Vycházel ze zjištění, že žalobci se nepodařilo prokázat, že žalovanému 1) darovala jeho matka částku 800.000,- Kč, aby z ní zaplatil kupní cenu za koupi předmětných pozemků od své matky na základě kupní smlouvy ze dne 6.3.2006. V řízení bylo pouze prokázáno, že matka žalovanému 1) postupně darovala finanční částku ve výši několika milionů Kč, mezi nimiž byla rovněž částka 800.000,- Kč, a to přibližně v době dvou let před uzavřením kupní smlouvy. Tyto prostředky žalovaný 1) použil k různým účelům, kromě jiného také k úhradě kupní ceny dle kupní smlouvy ze dne 6.3.2006. Odvolací soud za použití ustanovení §41a odst. 2 obč. zák. dovodil, že v případě uvedené kupní smlouvy se nemohlo jednat o zastřený právní úkon darování (neplatný pro nedostatek písemné formy a podstatných náležitostí), jak tvrdil žalobce, neboť vůle účastníků směřovala k uzavření kupní smlouvy, jejíž znaky stanovené zákonem byly naplněny, a došlo k zaplacení dohodnuté kupní ceny.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a dovolací důvod spatřuje zřejmě v naplnění předpokladu ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Zejména namítá, že v řízení prokázal, že uvedená kupní smlouva ze dne 6.3.2006 o převodu předmětných nemovitostí uzavřená mezi žalovaným 1) a jeho matkou J. K. je absolutně neplatná, když jmenovaní uzavřeli simulovanou kupní smlouvu, kterou chtěli zastřít darovací smlouvu. Tato darovací smlouva nemůže být platná, neboť nebyla uzavřena písemně tak, aby z jejího znění plynulo, že šlo o darování. Oba účastníci kupní smlouvy, tedy žalovaný 1) a jeho matka věděli, že žalovaný 1) nemá žádné své vlastní finanční prostředky a že kupní cenu může žalovaný 1) uhradit jen z peněz darovaných před uzavřením kupní smlouvy svou matkou. Žalovaný 1) a jeho matka měli tak vůli uzavřít darovací smlouvu, přičemž není rozhodné, jak dlouho před uzavřením kupní smlouvy k daru finanční hotovosti došlo, či zda tento dar byl přesně ve výši 800.000,- Kč. Podstatné je, že matce žalovaného 1) se nedostalo proti převodu předmětných nemovitostí žádného finančního ekvivalentu. Žalobce navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. Rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je zásadně právně významné, řeší-li právní otázku, jejíž posouzení se promítá nejen do výsledku konkrétního řízení, ale významově zasahuje do širšího kontextu soudní praxe. Takovou otázku s judikatorním přesahem ovšem dovolání vůbec neobsahuje. Navíc nelze uzavřít, že by předběžnou právní otázku platnosti kupní smlouvy ze dne 6.3.2006 řešil odvolací soud v napadeném rozhodnutí v rozporu s hmotným právem, když na základě zjištěného skutkového stavu dovodil, že vůle žalovaného 1) a jeho matky směřovala k uzavření kupní smlouvy ze dne 6.3.2006 a nikoli k uzavření zastřené darovací smlouvy, jak tvrdil žalobce. Jestliže z obsahu dovolání vyplývá (§41 odst. 2 o.s.ř.) též dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. (že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod číslem 132 v časopise Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod číslem 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006).
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm.c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalovaným 1) a 2) v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 19. října 2010
JUDr. Pavel P a v l í k , v. r.
předseda senátu