ECLI:CZ:NS:2010:30.CDO.1918.2009.1
sp. zn. 30 Cdo 1918/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobce DELAINE HOLDING INC., se sídlem Trust Company Complex, Ajeltake Road, Ajeltake Island, Majuro, MH 96960, Marshall Islands, zastoupeného Mgr. Miroslavou Pavlů, advokátkou se sídlem v Praze 7, Letohradská č. 755/50, proti žalované M. T., zastoupené JUDr. Petrem Martinů, advokátem se sídlem v Ostopovicích, Sadová č. 15, o zaplacení 1,713.824,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 6 C 160/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. dubna 2007, č.j. 20 Co 100/2007-257, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Petra Martinů, advokáta se sídlem v Ostopovicích, ul. Sadová č. 15.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o.s.ř.):
Okresní soud v Náchodě rozsudkem ze dne 4. prosince 2006, č.j. 6 C 160/2006-212, zamítl žalobu, aby žalovaná zaplatila žalobci částku 1,713.824,- Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení a o náhradě nákladů řízení placených státem.
K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 19. dubna 2007, č.j. 20 Co 100/2007-257, rozsudek soudu prvního stupně podle §219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve výroku ve věci samé a ve výroku o náhradě státem placených nákladů řízení potvrdil, zatímco ve výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky jej změnil; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že účastníci sjednali smlouvu o nájmu nebytových prostor na dobu určitou. Ve smlouvě bylo ujednáno, že nájemné bude zaplaceno předem a pro případ předčasného ukončení nájemného pro porušení povinností ze strany nájemce bylo v článku IX. smlouvy stanoveno, že předplacené nájemné nebude pronajímatelem vráceno. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně posoudil toto ujednání jako platné a klasifikoval je jako dohodu o smluvní pokutě. Odvolací soud pak mimo jiné přihlédl k tomu, že předmětný nájem skončil právnímu předchůdci žalobce sice před uplynutím sjednané doby nájmu, avšak stalo se tak z důvodu uvedeného v ustanovení §9 odst. 2 písm. a) zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu nebytových prostor, tedy pro porušování povinností nájemcem. V tomto případě tak nebyla dána povinnost vracet alikvotní část jednorázově předem zaplaceného nájemného. Rozsudek odvolacího soudu byl dne 14. května 2007 doručen zástupci žalobce a dne 15. května 2007 nabyl právní moci.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce prostřednictvím svého zástupce dne 4. července 2007 dovolání, které bylo dne 18. listopadu 2009 doplněno jeho podáním ze dne 13. listopadu téhož roku (k němuž, pokud jeho obsah eventuálně jde nad rámec původního dovolání žalobce, však s ohledem na ustanovení §241b odst. 3 a §242 odst. 4 o.s.ř. nebylo možno přihlížet). Dovolací důvod výslovně spatřuje v naplnění předpokladů ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Domnívá se, že posouzení smluvní pokuty jako platného ujednání je v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu České republiky. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu (příp. i soudu prvního stupně) zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
K dovolání se vyjádřila žalovaná podáním ze dne 8. srpna 2007 a navrhla jeho odmítnutí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a uvážil, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 písm. c) téhož zákona, protože není naplněn dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. a rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nelze posuzovat jako rozhodnutí po právní stránce zásadního významu ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. (k otázce smluvní pokuty lze analogicky srovnat např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. března 2001, sp.zn. 33 Cdo 1079/99, resp. rozsudek téhož soudu ze dne 27. listopadu 2003, sp.zn. 33 Odo 890/2002 ). Jestliže z obsahu dovolání případně vyplývá uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. (§41 odst. 2 o.s.ř., nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle §243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s §218 písm. c/ téhož zákona.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 a 146 odst. 3 o.s.ř., když v dovolacím řízení žalované vznikly náklady spojené s jejím zastoupením advokátem, spočívající v paušální odměně ve výši 10.000,- Kč /srov. §2 odst. 1, §3 odst. 1 bod 5., §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §16 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 277/2006 Sb. účinné od 1. 9. 2006/ a v paušální náhradě hotových výloh advokátovi v částce 300,- Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 276/2006 Sb.). Celkem výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení činí 10.300- Kč, která je po úpravě o 20% daň z přidané hodnoty, jejímž plátcem je zástupce žalované, představována částkou 12.360,- Kč (§137 odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 11. března 2010
JUDr. Pavel P a v l í k
předseda senátu