ECLI:CZ:NS:2010:30.CDO.2129.2008.1
sp. zn. 30 Cdo 2129/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobkyně Ing. D. B., zastoupené JUDr. Petrem Novotným, advokátem se sídlem v Praze 10, Počernická 3226/2h, proti žalované České republice - Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem v Praze 2, Na Poříčním právu 1/376, o ochranu osobnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 37 C 20/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. listopadu 2007, č.j. 1 Co 300/2007-84, takto:
I. Dovolaní žalobkyně se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o. s. ř.):
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. února 2007, č.j. 37 C 20/2006-45, zamítl žalobu, že „žalovaný je povinen zaslat žalobkyni písemnou omluvu za tvrzení MUDr. A. Š., MUDr. H. M., CSc., a MUDr. H. Z., uvedené v lékařských posudcích - posudku č. 742/03 a posudku č. 608/03...“. Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 20. listopadu 2007, č. j. 1 Co 300/2007-84, rozsudek soudu prvního stupně podle §219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) potvrdil o rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud dospěl k závěru, že v řízení nebyl prokázán neoprávněný zásah žalované do práv žalobkyně a není proto dána ani odpovědnost žalované podle ustanovení §13 občanského zákona (dále jen „o.z.“). Posuzovaný zásah vůči žalobkyni ze strany žalované byl proveden při výkonu jejích povinností, přičemž v řízení o ochranu osobnosti nebyl soud oprávněn tento postup, případně věcnou správnost vydaného rozhodnutí v jiné věci přezkoumávat.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Jeho přípustnost odvozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a dovolací důvod spatřuje v naplnění předpokladů ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Napadá zejména závěr odvolacího soudu, že neoprávněnost je vyloučena tím, že posudková komise vykonávala své subjektivní právo i povinnost a učinila tak pouze ve vztahu k soudem zadanému tématu, formou tomu odpovídající a jen vůči osobám na věci zainteresovaným. Zpochybňuje též závěry, že posudková komise jednala v dobré víře a splnila kritérium přiměřenosti. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek Vrchního soudu v Praze zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovolací soud po té, co přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, shledal, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. Otázku výkladu ustanovení §11 násl. o. z. odvolací soud posoudil
v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. ledna 2002, sp. zn. 28 Cdo 95/2002, rozsudek téhož soudu ze dne 21. prosince 2004, sp. zn. 30 Cdo 1526/2004, nebo usnesení ze dne 31. ledna 2006, č. j. 30 Cdo 111/2006-130). Jestliže z obsahu dovolání vyplývá dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. (§41 odst. 2 téhož zákona), nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle §243b odst. 5 o. s. ř. ve spojení s §218 písm. c) téhož zákona.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o. s. ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 o. s. ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. března 2010
JUDr. Karel P o d o l k a, v. r.
předseda senátu