ECLI:CZ:NS:2010:30.CDO.2312.2010.1
sp. zn. 30 Cdo 2312/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Miloše Holečka v právní věci žalobců a) B. K. , a b) KOWA, s.r.o. , se sídlem Sokolovská 1372, Uherské Hradiště, zastoupených JUDr. Pavlem Holubem, advokátem se sídlem v Brně, Kopečná 14, proti žalované MORAVA BM a.s. , se sídlem Areál VUT, objekt 03, Rybkova 948/23, Brno, zastoupené Mgr. Jaroslavem Mišingerem, advokátem se sídlem v Brně, Minská 38, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 12 C 115/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 17. února 2010, č.j. 59 Co 217/2009-181, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o.s.ř.):
Okresní soud v Uherském Hradišti (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 22. prosince 2008, č.j. 12 C 115/2006-105, ve znění opravného usnesení ze dne 23. února 2009, č.j. 12 C 115/2006-127, výrokem I. určil, že žalobce a) a J. K., posledně bytem V. 143, „byli ke dni 11.8. 1995 vlastníkem nemovitostí “ specifikovaných v rozsudku, dále výrokem II. určil, že žalobkyně b) je vlastnicí v rozsudku rovněž označené nemovitosti, a konečně výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalované Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně (dále již „odvolací soud“) napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že žalobu o určení, že žalobce a) a J. K., posledně bytem V. 143, měli ve společném jmění manželů ke dni 11. srpna 1995 specifikované nemovitosti, zamítl (výrok I.), ve výroku II. jej jako věcně správný podle §219 o.s.ř. potvrdil (výrok II.), a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III.).
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále již „dovolatelka“) prostřednictvím svého advokáta nedatované dovolání došlé soudu prvního stupně dne 20. května 2010, z nějž je pouze zřejmé, že dovolání směřuje proti rozsudku odvolacího soudu. Z obsahu dovolání již nevyplývá, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, ani čeho se dovolatelka takto uplatněným mimořádným opravným prostředkem domáhá, tj. z hlediska toho, jak by měl dovolací soud o podaném dovolání rozhodnout [v závěru dovolání dovolatelka „navrhuje, aby po splnění následujících podmínek: - uhrazení nákladů navrhovateli...za přestavbu sodovkárny...- úhrada zbývajícího nájmu...- změna postupníka... – za úhradu věznění v roce 2006 a snížení důchodu Ing. J. K. a Ing. D. P. a znemožnění jejich dalšího uplatnění v pracovním životě...byl celý majetek převeden na žalobce a) i b), ale pouze po provedení veškerých výše uvedených podmínek.“ ].
Podle ustanovení §240 o. s. ř., účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení (odstavec 1). Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (odstavec 2). Lhůta je zachována také tehdy, jestliže dovolání bylo podáno po uplynutí dvouměsíční lhůty proto, že se dovolatel řídil nesprávným poučením soudu o dovolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání, nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání do čtyř měsíců od doručení (odstavec 3).
Ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř. pak určuje, že dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.
Způsobem obsaženým v podání dovolatelky, které došlo soudu prvního stupně dne 20. května 2010, k náležitému vymezení dovolacích důvodů nedošlo (dovolání neobsahuje - poměřováno jeho obsahem - žádný z dovolacích důvodů taxativně vypočtených v §241a odst. 2 a 3 o. s. ř.).
Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným podáním, které může dovolatel doplnit o chybějící náležitosti jen do uplynutí dovolací lhůty. Lhůta určená v ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř. je pak lhůtou, jejímž marným uplynutím se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými, což je důvodem k odmítnutí dovolání, a to za přiměřeného použití ustanovení §43 odst. 2 věty první o. s. ř. (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 21/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolatelce, resp. jejímu advokátu bylo napadené rozhodnutí (obsahující řádné poučení o dovolání) doručeno v pátek dne 19. března 2010 (srov. doručenku na č.l. 187 verte); lhůta, ve které dovolatelka mohla dovolání doplnit o chybějící údaje, přitom marně uplynula dne 19. května 2010.
Nejvyšší soud z uvedeného důvodu proto dovolání dovolatelky podle §241b odst. 3 a §43 odst. 2 o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 1 písm. c) o.s.ř. (per analogiam), neboť dovolatelka podle výsledku tohoto dovolacího řízení nemá na náhradu tohoto řízení právo a žalobcům v tomto dovolacím řízení žádné (účelně vynaložené) náklady nevznikly; předpoklady pro aplikaci §146 odst. 3 o.s.ř. tudíž nebyly naplněny.
V Brně 31. srpna 2010
JUDr. Pavel P a v l í k , v. r.
předseda senátu