Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22.03.2010, sp. zn. 30 Cdo 2487/2008 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2010:30.CDO.2487.2008.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2010:30.CDO.2487.2008.1
sp. zn. 30 Cdo 2487/2008 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobce J. V., zastoupeného JUDr. Františkem Výmolou, advokátem se sídlem v Praze 5, Husníkova 2080/8, proti žalovanému D. A. , zastoupenému Mgr. Martinem Pokorným, advokátem se sídlem v Praze 1, Jakubská 2, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp.zn. 5 C 33/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. února 2008, č.j. 21 Co 18/2008-105, takto: I. Dovolaní žalobce se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o.s.ř.): Okresní soud Praha-západ rozsudkem ze dne 3. října 2007, č.j. 5 C 33/2006-81, zamítl „návrh žalobce, aby bylo určeno, že žalobce je výhradním vlastníkem pozemku – stavební parcely č. 136, pozemku – orná půda, parcely č. 158/22 o výměře 823 m2, výhradním vlastníkem administrativní budovy č.p. 51 nacházející se na stavební parcele č. 134, včetně vedlejších staveb a venkovních úprav a pozemku – stavební parcely č. 134 o výměře 88 m2, vše zapsáno u Katastrálního úřadu Praha-západ na LV č. 601 pro k.ú. Zdiměřice u Prahy, obec Jesenice, okres Praha-západ“ a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení. K odvolání žalobce Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. února 2008, č.j. 21 Co 18/2008-105, rozsudek soudu prvního stupně podle §219 občanského soudního řádu (dále jeno.s.ř.“) ve věci samé potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud dospěl k závěru, že soud I. stupně správně zjištěný skutkový stav konfrontoval s odpovídajícím ustanovením §41a odst. 2 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) a že kupní smlouva uzavřená mezi účastníky dne 5.1.1998 nebyla shledána simulovaným právním úkonem, tudíž její absolutní neplatnosti nelze přisvědčit. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Jeho přípustnost odvozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a dovolací důvod spatřuje v naplnění předpokladů ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.. Dovolatel se domnívá, že „věc měla být po právní stránce posouzena podle ustanovení §49a o.z. v návaznosti na ustanovení §41a o.z. tak, že v dané věci se jedná o neplatný právní úkon a samotná kupní smlouva je z těchto důvodů absolutně neplatná“. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek Krajského soudu v Praze zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Dovolací soud po té, co přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. Otázku výkladu ustanovení §41a o.z. odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (analogicky srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. června 2007, sp. zn. 30 Cdo 2621/2006). Jestliže z obsahu dovolání vyplývá dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. (§41 odst. 2 téhož zákona), nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle §243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s §218 písm. c) téhož zákona. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně 22. března 2010 JUDr. Karel P o d o l k a , v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:03/22/2010
Spisová značka:30 Cdo 2487/2008
ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:30.CDO.2487.2008.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§243b odst. 5 o. s. ř.
§218 písm. c) o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-04-09