ECLI:CZ:NS:2010:30.CDO.2533.2009.1
sp. zn. 30 Cdo 2533/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Miloše Holečka v právní věci žalobkyně V. G. , proti žalovanému 1) L. M. , zastoupenému JUDr. Marií Bučkovou, advokátkou se sídlem Tř. T. Bati 332, a 2) A. Š. , o zaplacení částky 152.344,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 6 C 22/97, o dovolání 1) žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 5. listopadu 2008, č.j. 59 Co 144/2008-375, takto:
I. Dovolání 1) žalovaného se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o.s.ř.):
Okresní soud ve Zlíně (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 27. února 2008, č.j. 6 C 22/97-340, meritorními výroky I. až III. rozhodl o žalobě o zaplacení částky 152.344,- Kč s příslušenstvím, a navazujícími výroky ad IV. a V. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně (dále již „odvolací soud“), rozsudkem v záhlaví citovaným rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. ohledně uložení povinnosti 1) žalovanému zaplatit žalobkyni částku 31.735,- Kč s 18 % úrokem z prodlení od 25. března 1997 do zaplacení, potvrdil, a v témže meritorním výroku ohledně úroků z prodlení ve výši 18 % z částky 31.735,- Kč za období od 6. října 1995 do 24. března 1997, jej změnil tak, že v této části se žaloba zamítá. Zrušil dále výrok V. rozsudku soudu prvního stupně, jímž byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit České republice na účet uvedeného soudu specifikované náklady řízení, a konečně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal 1) žalovaný (dále již odvolatel“), nezastoupen advokátem, blanketní dovolání (č.l. 380), v němž v rozporu s ustanovením §241a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) neuvedl, v jakém rozsahu ani z jakých důvodů jej napadá. Toto dovolání následně doplnil podáním sepsaným prostřednictvím jemu ustanovenou advokátkou (až) dne 20. května 2009 (č.l. 391-393).
Nejvyšší soud již v usnesení uveřejněném pod číslem 21/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek formuloval a odůvodnil závěr, že tzv. blanketní dovolání může být doplněno o údaj o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, jen do uplynutí dovolací lhůty (jak ji vymezuje §240 o.s.ř.). Dovolání, které nebylo o uvedené náležitosti doplněno v propadné (prekluzivní) lhůtě určené v ustanovení §241b odst. 3 o.s.ř., Nejvyšší soud podle ustanovení §43 odst. 2 o.s.ř. odmítne, přičemž nemůže přihlížet ani k pozdějšímu doplnění dovolání.
Od tohoto závěru nemá Nejvyšší soud důvod se odchýlit ani v posuzované věci.
Z obsahu spisu vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu obsahující řádné poučení o dovolání, o lhůtě k jeho podání i soudu, u něhož se podává, byl advokátce dovolatele doručen v úterý dne 9. prosince 2008 (srov. doručenku na č.l. 378 verte). Lhůta k odstranění vad dovolání doplněním rozsahu, v němž je předmětné rozhodnutí napadáno, a některého z dovolacích důvodů, tak marně uplynula v pondělí dne 9. února 2009 (§57 odst. 2 o.s.ř.). Přitom následné skutečnosti spočívající v tom, že soud prvního stupně za dané procesní situace zcela nadbytečně přípisem ze dne 10. března 2009 (viz č.l. 383 verte) vyzval dovolatele „nechť obratem dodá odůvodnění dovolání, které bylo soudu doručeno 27.1. 2009 ve 2 vyhotoveních“ , na což dovolatel reagoval podáním ze dne 26. března 2009 (č.l. 384) s žádostí o přiznání osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení (č.l. 385), a že posléze soud prvního stupně usnesením ze dne 6. dubna 2009, č.j. 6 C 22/97-388, žádosti dovolatele o soudní liberaci vyhověl a pro dovolací řízení jemu ustanovil shora uvedenou advokátku, která podáním ze dne 20. května 2009 blanketní dovolání dovolatele o zákonem předepsané náležitosti doplnila, nemohly již nic změnit na shora popsaném prekluzivním účinku.
Nejvyšší soud z uvedeného důvodu proto dovolání dovolatele podle §241b odst. 3 a §43 odst. 2 o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 1 písm. c) o.s.ř. (per analogiam), když podmínky pro aplikaci §146 odst. 3 o.s.ř. splněny nebyly.
V Brně 31. srpna 2010
JUDr. Pavel P a v l í k , v. r.
předseda senátu