ECLI:CZ:NS:2010:30.CDO.2811.2008.1
sp. zn. 30 Cdo 2811/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobce J. F., zastoupeného JUDr. Lenkou Vincencovou, advokátkou se sídlem ve Vysokém Mýtě, Vraclavská 200, proti žalovanému JUDr. P. Š. , zastoupenému Mgr. Bernardem Urbanem, advokátem se sídlem v Lanškrouně, Karolíny Světlé 84, o neúčinnost právního úkonu, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 10 C 25/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. února 2008, č.j. 19 Co 503/2007-119, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o. s. ř.):
Okresní soud v Ústí nad Orlicí, rozsudkem ze dne 11. dubna 2007, č.j. 10 C 25/2006-89, určil, že „kupní smlouva ze dne 16. července 2004 o prodeji nemovitostí v k.ú. L. v Č., obci L., a to rodinného domu čp. 260 v obci L., postaveného na st. parc. č. 422, stavební parcely 422, pozemku parc. č. 2148/1, pozemku parc. č. 2148/2, pozemku parc. č. 2120/2, pozemku parc. č. 2120/6, pozemku parc. č. 864/1, pozemku parc. č. 456/7, pozemku parc. č. 453/2, pozemku parc. č. 453/1, pozemku parc. č. 453/3, pozemku parc. č. 453/4, pozemku parc. č. 453/5, pozemku parc. č. 453/6, pozemku parc. č. 453/7, pozemku parc. č. 456/4, pozemku parc. č. 456/6, pozemku parc. č. 456/8, pozemku parc. č. 456/9, pozemku parc. č. 86/2, pozemku ve zjednodušené evidenci parc. č. 871/1 a pozemku ve zjednodušené evidenci parc. č. 870/2, zapsaných v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště Ústí nad Orlicí na LV č. 938, uzavřená mezi Ing. A. H., Mgr. I. H., a žalovaným JUDr. P. Š., je vůči žalobci právně neúčinná “ (výrok I.), a zároveň rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
K odvolání žalovaného Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 26. února 2008, č.j. 19 Co 503/2007-119, rozsudek soudu prvního stupně podle §219 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ve věci samé potvrdil (výrok I.), změnil pouze co do nákladů řízení (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III.).
Odvolací soud dospěl k závěru, že soud I. stupně vycházel ze skutkových zjištění majících oporu v provedeném dokazování, pokud se jedná o vědomost žalovaného zkrátit odporovatelným právním úkonem žalobce při vymožení pohledávky.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Jeho přípustnost odvozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a dovolací důvod spatřuje v naplnění předpokladů ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Žalovaný ve svém dovolání neuvádí v čem spatřuje otázku zásadního právního významu. Napadá pouze skutkové závěry soudů obou stupňů, zejména zdůrazňuje, že žalobce sice prokázal skutečnost, že disponuje vykonatelnou pohledávkou za dlužníkem, avšak tato skutečnost sama o sobě ani ve spojení s uzavřením předmětné kupní smlouvy nijak neprokazuje skutečnost, že převodem nemovitostí dlužníka skutečně došlo k objektivnímu zkrácení uspokojení žalobcovy pohledávky. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolací soud po té, co přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. V posuzovaném případě se rozsudek odvolacího soudu, který se ztotožnil se závěry uvedenými o věci samé v rozsudku soudu prvního stupně shoduje s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, přičemž dovolací soud neshledává důvodu se od ní jakkoli odchýlit (analogicky srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 5. 2000, sp. zn. 31 Cdo 417/99, nebo rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 2. 2007, sp. zn. 30 Cdo 1135/2006). Pokud dovolatel namítá, že žalobce neprokázal, že žalovaný byl v době odporovaného právního úkonu informován o existenci pohledávky žalobce za dlužníkem, z obsahu samotného dovolání (z vylíčení důvodu dovolání) vyplývá, že nenapadá rozhodnutí odvolacího soudu z důvodu nesprávného právního posouzení věci odvolacím soudem, ale podrobuje kritice skutková zjištění, z nichž rozsudek odvolacího soudu vychází. Podstatou jeho námitek je nesouhlas s tím, ke kterým důkazům odvolací soud přihlížel a jak tyto důkazy hodnotil, a také skutečnost, že odvolací soud nevzal v úvahu všechny skutkové okolnosti, které jsou podle názoru žalobce pro posouzení věci významné. Žalobce tedy uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska tohoto dovolacího důvodu nemohl dovolací soud přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, nezakládá - jak uvedeno výše - přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle §243b odst. 5 o. s. ř. ve spojení s §218 písm. c) téhož zákona.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaný s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů řízení právo a žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. března 2010
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu