ECLI:CZ:NS:2010:30.CDO.2908.2009.1
sp. zn. 30 Cdo 2908/2009-161
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. v právní věci žalobce A. D. , zastoupeného JUDr. Josefem Podhorským, advokátem se sídlem v Benešově, Masarykovo náměstí č. 102, proti žalovaným 1) NVÚ Ostrov nad Ohří, se sídlem Ostrov nad Ohří , 2) Generálnímu ředitelství Vězeňské služby, se sídlem v Praze 4, Soudní 1672/1a, 3) České republice – a) Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská č. 16, a b) Vězeňské službě ČR, se sídlem v Praze 4, Soudní 1672/1a, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 36 C 74/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. října 2008, č.j. 1 Co 300/2008-105, takto:
I. Dovolání žalobce proti výroku rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. října 2008, č.j. 1 Co 300/2008-105, pokud jím bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno ve výroku I., se zamítá; ve zbývající části se toto dovolání odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o.s.ř.):
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. března 2008, č.j. 36 C 74/2007-73, výrokem I. zastavil řízení proti žalovaným 1) a 2), výrokem II zamítl žalobu, aby žalovaní 3) a 4) zaslali žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku omluvu ve znění uvedeném ve výroku, výrokem III. zamítl žalobu aby žalovaní zaplatili žalobci společně a nerozdílně částku ve výši 10.000.000,- Kč podle §13 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) a výrokem IV. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 23. října 2008, č.j. 1 Co 300/2008-105, rozsudek soudu prvního stupně podle §219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se především ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, který dovodil nedostatek způsobilosti prvních dvou žalovaných být účastníky řízení podle §19 o.s.ř., neboť ani jeden z nich nemá způsobilost mít práva a povinnosti. Shodl se i se závěrem soudu prvního stupně, že nezařazením žalobce do příslušné skupiny vnitřní diferenciace odsouzených nedošlo k neoprávněnému zásahu do práv žalobce chráněných ustanovením §11násl. o.z. Posuzovaný zásah ze strany ředitele věznice byl proveden v rámci plnění právní povinnosti.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Dovolací důvod spatřuje v naplnění předpokladů ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., že řízení před odvolacím soudem je postiženo vadou, která má za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
K dovolání se vyjádřila ve svém podání doručeném soudu prvního stupně dne 17. dubna 2009 Česká republika-Vězeňská služba ČR a navrhla zamítnutí dovolání v plném rozsahu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a především konstatuje, že dovolání napadá i výrok rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno ve výroku I., jímž bylo zastaveno řízení proti NVÚ – Věznice Ostrov a proti Generálnímu ředitelství Vězeňské služby České republiky podle ustanovení §104 odst. 1. o.s.ř. Dovolání je v tomto případě přípustné podle ustanovení §239 odst. 2 písm. a) o.s.ř. S ohledem na vázanost dovolacího soudu podaným dovolání (§242 o.s.ř.) a vzhledem ke skutečnosti, že dovolatel důvody nesouhlasu s tímto výrokem dále nerozvádí, je nutno v tomto výroku považovat rozhodnutí odvolacího soudu za správné (§243b odst. 2 o.s.ř.) a proto dovolání v tomto rozsahu zamítl.
V dalším pak není dovolání v této věci přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. Otázku výkladu ustanovení §11násl. o.z. odvolací soud posuzoval v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (analogicky srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. ledna 2002, sp.zn. 28 Cdo 95/2002, rozsudek téhož soudu ze dne 21. prosince 2004, sp.zn. 30 Cdo 1526/2004, nebo usnesení ze dne 31. ledna 2006, č.j. 30 Cdo 111/2006-130). Pokud žalobce uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu, a jestliže z obsahu dovolání vyplývá dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. (§41 odst. 2 o.s.ř.), nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle §243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s §218 písm. c/ téhož zákona.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalovaným v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 19. října 2010
JUDr. Pavel P a v l í k, v. r.
předseda senátu