ECLI:CZ:NS:2010:30.CDO.2974.2009.1
sp. zn. 30 Cdo 2974/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Miloše Holečka v právní věci žalobce J. H., zastoupeného JUDr. Daliborem Pluskalem, advokátem se sídlem v Trutnově, Horská 634, proti žalovaným 1) Ing. M. H., a 2) REVITALL, spol. s.r.o., IČ: 25261720, se sídlem v Hrubčicích 109, o neplatnost kupní smlouvy a o vzájemné vrácení plnění, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp.zn. 7 C 144/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. března 2009, č.j. 26 Co 306/2008-241, takto:
I. Dovolaní žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o.s.ř.):
Okresní soud v Trutnově rozsudkem ze dne 23. listopadu 2007, č.j. 7 C 144/2007-154, zamítl žalobu, aby „soud určil, že kupní smlouva ze dne 4.3.2003 uzavřená mezi žalovanými je neplatná“ (výrok I.), dále zamítl návrh, aby „soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalovanému částku 206.050,70 Kč oproti vydání strojů a zařízení – položka č. 11 přívěs, č. 12 přívěs, č. 13 pásová pila, č. 14 sušička, č. 17 pec Vedral, č. 19 lis B8093, č. 20 pec RG 1500, č. 21 pec RV 2840, č. 26 pec Červená, č. 27 pec R6 080, č. 29 míchačka, č. 30 buben, č. 36 váha, č. 38 buben, č. 51 stojan na pytle, č. 59 2 ks vozíků, č. 60 2 ks vozíků, č. 66 4 ks vozíků, č. 67 3 ks vozíků, č. 71 vozík pekařský, č. 72 stojan na pytle, č. 73 pojízdný vozík“ (výrok II.), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).
K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 26. března 2009, č.j. 26 Co 306/2008-241, rozsudek soudu prvního stupně podle §219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve věci samé potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výroky II. a III.).
Odvolací soud dospěl k závěru, že „na straně žalobce není dán naléhavý právní zájem na žádném určení“ , že „určení neplatnosti kupní smlouvy nic ve vztahu k žalobci, se zřetelem k jeho cíli, neřeší“ a že „žalobce může ochranu svých práv realizovat žalobou na plnění, v jejímž rámci by soud předběžnou otázku platnosti či neplatnosti kupní smlouvy řešil“ . Odvolací soud dále uvedl, že „co se týká druhé žaloby, jíž se žalobce domáhal splnění závazku z bezdůvodného obohacení, není zde dána věcná legitimace, neboť úspěšně soudní cestou vymáhat plnění povinnosti vyplývající z neplatné kupní smlouvy, může pouze ten, koho stíhá povinnost vrátit předmět bezdůvodného obohacení nebo je nositelem práva na jeho vrácení, event. je nositelem jak práva tak jemu odpovídající povinnosti; třetí osoba, která nebyla účastníkem neplatného závazkového vztahu, není k vedení sporu dle §451 obč. zák. oprávněna, tj. aktivně legitimována“ .
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Jeho přípustnost odvozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a dovolací důvod spatřuje v naplnění předpokladů ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. Žalobce však ve svém dovolání neuvádí, v čem spatřuje otázku zásadního právního významu. Pouze uvádí, že „u Krajského soudu v Hradci Králové jsou vedeny spory z vylučovacích žalob pod č.j. 45 Cm 1/2002, 43 Cm 1/2002 a 43 Cm 62/2002“ , že „tyto spory by s konečnou platností měly řešit otázku, zda žalobce je vlastníkem věcí či nikoli bez ohledu na to, zda byly zapsány do majetku, resp. do konkurzní podstaty žalované č. 1“ , že „se proto domáhá žalobami na určení neplatnosti smlouvy a na navrácení peněz oproti navrácení věci fakticky toho, aby záležitost byla dána do právního pořádku i z jeho pohledu ve vztahu ke sporům na vyloučení věci z konkurzní podstaty, což dokládá jeho řádný právní naléhavý zájem“ , neboť „žalobou čelí...účinkům nesprávného postupu v konkurzním řízení, jehož účinky jsou způsobilé poškodit jeho oprávněný zájem, neboť právní dopad žalob na vyloučení věci z konkurzní podstaty byl zcela přehlédnut“ . Navrhl, aby dovolací soud rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovolací soud poté, co přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. Pojem „zásadního významu po právní stránce“ je totiž specifický nikoli samotnou uplatnitelností v dané věci (v tom smyslu, že posouzení určité právní otázky se promítá do výsledku konkrétního sporu), ale tím, že se s ním spojuje způsobilost významového přesahu do všeobecného (širšího) kontextu soudní praxe. Jinými slovy, rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam tehdy, jestliže zahrnuje posouzení právní otázky, jež je relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném účinku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (z aktuální judikatury dovolacího soudu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. května 2009, sp. zn. 30 Cdo 3374/2007, in www.nsoud.cz ). Takovou otázku s judikatorním přesahem ovšem dovolání vůbec neobsahuje. Navíc v posuzovaném případě se rozsudek odvolacího soudu (jenž důvodně odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 11.12.2008, sp.zn. 33 Odo 1136/2006), který se ztotožnil se závěry uvedenými o věci samé v rozsudku soudu prvního stupně, shoduje s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, přičemž dovolací soud neshledává důvodu se od ní jakkoli odchýlit (analogicky srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27.1.1998, sp. zn. 2 Odon 86/97 uveřejněný pod č. 52 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1998). Dovolací soud proto dospěl k závěru, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správný.
Nepřípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) současně vylučuje, aby dovolací soud mohl přihlížet k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Z vyložených důvodů Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o. s. ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 o. s. ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalovaným v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 20. května 2010
JUDr. Pavel P a v l í k
předseda senátu