ECLI:CZ:NS:2010:30.CDO.303.2009.1
sp. zn. 30 Cdo 303/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobců a) J. B., a b/ J. B., obou zastoupených Mgr. Petrou Faldynovou, advokátkou se sídlem v Lichnově u Nového Jičína č. 019, proti žalovanému Statutárnímu městu Ostrava , se sídlem v Ostravě - Moravská Ostrava, Prokešovo náměstí č. 8, zastoupenému JUDr. Petrem Pyšným, advokátem se sídlem v Ostravě – Slezská Ostrava, Občanská č. 18, o zaplacení odměn za realizaci a zavádění zlepšovacího návrhu , vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 77/2005, o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. září 2006, č.j. 1 Co 137/2006-59, takto:
I. Dovolání žalobců se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění:
(§243 odst. 2 o.s.ř.):
Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 27. září 2006, č.j. 1 Co 137/2006-59, potvrdil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. března 2006, č.j. 23 C 77/2005-28, kterým byla zamítnuta žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobci a) částku 151.434,- Kč a žalobci b) částku 100.956,- Kč, vždy s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení; rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení. Předmětem žaloby byla požadovaná odměna za využití zlepšovacího návrhu s názvem „Adaptace štěrkoviště Dolní Benešov na vodní nádrž“. Odvolací soud mimo jiné konstatoval, že soud prvního stupně se – s ohledem na uplatněnou námitku promlčení žalovaným – správně zabýval otázkou, zda nárok žalobců je promlčen či není za situace, kdy rozhodnutí o přihlášce zlepšovacího návrhu bylo vydáno dne 12. března 1984, počátek běhu promlčecí doby nastal po uplynutí tří let a jednoho měsíce dne 12. dubna 1987, tříletá promlčecí doba uplynula dne 12. dubna 1990; žalobci však žalobu v této věci podali teprve dne 9. června 2005. Odvolací soud věc posoudil především podle příslušných ustanovení na věc se vztahujícího zákona č. 84/1972 Sb., o objevech, vynálezech, zlepšovacích návrzích a průmyslových vzorech, ve znění do 31. srpna 1988 (zejména §116 a §117), s přihlédnutím k prováděcí vyhlášce Úřadu pro vynálezy a objevy č. 106/1972 Sb. (§8 odst. 1, §13, §19 odst. 1) a podle §100, §101 a §110 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“).
Rozhodnutí odvolacího soudu bylo účastníkům doručeno dne 24. října 2006 a téhož dne nabylo právní moci.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dne 19. prosince 2006 vlastnoručně sepsané dovolání, aniž byli zastoupeni ve smyslu ustanovení §241 odst. 1 a 4 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) advokátem. Ke splnění této zvláštní podmínky dovolacího řízení byli vyzváni usnesením soudu prvního stupně ze dne 20. prosince 2006 (doručeným dne 5. ledna 2007). Teprve dne 22. ledna 2008 byla soudu předpoložena plná moc, kterou žalobci udělili pro dovolací řízení advokátce Mgr. Petře Faldynové spolu s písemným „doplňkem dovolání“ (k jeho obsahu, pokud eventuálně jde nad rámec původního dovolání žalobců, však s ohledem na ustanovení §241b odst. 3 a §242 odst. 4 o.s.ř. nebylo možno přihlížet).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a uvážil, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř., protože není naplněn dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Otázku promlčení v daném řízení uplatněného nároku odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou (analogicky např. srovnej i dovolateli zmiňovaný rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. ledna 1990, sp.zn. 6 Cz 1/90). Uplatněný dovolací důvod podle 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu, a pokud z obsahu dovolání případně vyplývá i dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. (§41 odst. 2 o.s.ř.), nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, ročník 2004, nebo usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle §243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s §218 písm. c/ téhož zákona.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 o.s.ř., neboť dovolatelé nemají v daném řízení nárok na náhradu svých nákladů, zatímco žalovanému v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. března 2010
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu