ECLI:CZ:NS:2010:30.CDO.3189.2009.1
sp. zn. 30 Cdo 3189/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Miloše Holečka v právní věci žalobce M. H. , zastoupeného JUDr. Petrem Košťálem, advokátem se sídlem v Příbrami II, Střelecká 26, proti žalovanému F. P. , zastoupenému JUDr. Janem Bébrem, advokátem se sídlem v Praze 5, Ostrovského 3, o zaplacení 96.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 7 C 81/2008, o dovolání obou účastníků proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. března 2009, č.j. 23 Co 17/2009-116, takto:
I. Řízení o dovolání žalovaného se zastavuje.
II. Dovolání žalobce se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o.s.ř.):
Okresní soud v Příbrami (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 10. června 2008, č.j. 7 C 81/2008-68, zamítl žalobu do částky 79.200,- Kč se specifikovaným příslušenstvím (úroky z prodlení) (výrok I.), dále uložil žalovanému, aby zaplatil žalobci částku 16.800,- Kč se specifikovaným příslušenstvím (úroky z prodlení) (výrok II.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).
K odvolání žalobce Krajský soud v Praze (dále již „odvolací soud“) v záhlaví citovaným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně v jeho meritorním výroku I. tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci kromě již přiznané částky 16.800,- Kč s příslušenstvím ještě částku 7.200,- Kč se specifikovaným úrokem z prodlení; jinak rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ve výši 72.000,- Kč s příslušenstvím podle §219 o.s.ř. potvrdil. Odvolací soud dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podali oba účastníci dovolání. Žalovaný ovšem v průběhu odvolacího řízení, ještě dříve, než o jím podaném dovolání rozhodl Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“), vzal své dovolání proti rozsudku odvolacího soudu zcela zpět. S přihlédnutím k tomuto dispozitivnímu úkonu proto Nejvyšší soud ve smyslu §243b odst. 5 věta druhá o.s.ř. řízení o dovolání žalovaného zastavil.
Žalobce (dále již „dovolatel“) přípustnost svého dovolání, které podal prostřednictvím svého advokáta a jímž napadá část meritorního výroku II. rozsudku odvolacího soudu potvrzujícího rozsudek soudu prvního stupně v jeho zamítavém výroku ohledně částky 72.000,- Kč s příslušenstvím, dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. Z obsahu dovolání (§41 odst. 2 o.s.ř.) je pak zřejmé, že v něm uplatňuje dovolací důvod ve smyslu §241a odst. 3 o.s.ř., tj. že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Dovolatel totiž považuje za nesprávné, jakým způsobem oba soudy přistoupily k určení výše bezdůvodného obohacení vzniklého na straně žalovaného svojí úvahou, aniž by tato byla podepřena jakýmkoli dalším zjištěním umožňujícím takovou úvahu odůvodnit.
Žalovaný se k podanému dovolání dovolatele písemně nevyjádřil.
Úvodem Nejvyšší soud předesílá, že v tomto dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. června 2009 (viz čl. II., bod 12 zákona č. 7/2009 Sb.) – dále jen „o.s.ř.“.
Nejvyšší soud se zabýval přípustností dovolání. Vzhledem k tomu, že dovolatel dovoláním napadá část meritorního výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v jeho výroku o zamítnutí žaloby ve výši 72.000,- Kč s příslušenstvím, nejde zde – oproti mínění dovolatele – o dovolání, které by bylo přípustné ve smyslu §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., tj. jež by směřovalo proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně. Poněvadž přípustnost tohoto dovolání není ani založena ve smyslu §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř., neboť v uvedeném rozsahu k potvrzení meritorního rozhodnutí soudu prvního stupně nedošlo proto, že byl soud prvního stupně vázán právním názorem odvolacího soudu, který jeho dřívější rozhodnutí zrušil, nezbylo, než se zabývat přípustností dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. K závěru o přípustnosti dovolání ve smyslu tohoto ustanovení by ovšem dovolací soud musel dovodit, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadně významné. Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolací přezkum je za těchto podmínek přípustný pouze pro posouzení otázek právních, z čehož vyplývá, že relevantním dovolacím důvodem je jen ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán, lze posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné.
Dovolatel v posuzované věci však dovolacímu soudu žádnou otázku, kterou by bylo možno považovat za zásadně právně významnou, nepředkládá a v podaném dovolání nepřípustně uplatňuje dovolací důvod ve smyslu §241a odst. 3 o.s.ř., tj. že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Tento dovolací důvod lze uplatnit jen v případě, že je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) a b), popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§238 a 238a), nelze jím ovšem posuzovat samu přípustnost dovolání.
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, Nejvyšší soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 a §146 odst. 1 písm. c) o.s.ř. (per analogiam), když podmínky pro aplikaci §146 odst. 3 o.s.ř., vzhledem k výsledku dovolacího řízení a s přihlédnutím k tomu, že řízení o dovolání žalovaného bylo z důvodu jeho zpětvzetí zastaveno, splněny nebyly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. srpna 2010
JUDr. Pavel P a v l í k, v. r.
předseda senátu