ECLI:CZ:NS:2010:30.CDO.3321.2008.1
sp. zn. 30 Cdo 3321/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobce Mgr. V. K. , zastoupeného JUDr. Zdeňkem Bučkem, advokátem se sídlem v Kyjově, Jungmannova 24, proti žalované A. Š. , zastoupené Mgr. Pavlem Drumevem, advokátem se sídlem v Praze 1, Palackého 15/715, o vydání movitých věcí, in eventum o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 18 C 254/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. listopadu 2007, č.j. 23 Co 390/2007-230, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 30. května 2008, č.j. 23 Co 390/2007-243, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243b odst. 5 o.s.ř.) :
Úvodem Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) předesílá, že při posuzování tohoto dovolání vycházel z ustanovení části první Čl. II, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., jímž byl změněn občanský soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb.), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. června 2009; užití ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Dovolání žalobce (dále již „dovolatel“) proti části meritorního výroku I. v záhlaví citovaného rozsudku Městského soudu v Praze (dále již „odvolací soud“), jímž byl potvrzen meritorní výrok II. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále již „soud prvního stupně“) ze dne 12. dubna 2007, č.j. 18 C 254/2004-185, kterým byla zamítnuta žaloba, aby žalované byla uložena povinnost vydat dovolateli „motorovou pilu zn. Stihl, typ stroje MS 70, výr. č. 1575096212, zakoupenou dne 24.4. 2003, barvy oranžové a ve spodní části barvy šedé“ , není přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř., a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Jak vyplývá z obsahu dovolání, dovolatel kromě zde nepřípustně uplatněného dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 3 o.s.ř. [(jakkoli explicitně právě uvedeným paragrafovým zněním či citací jeho dikce tento dovolací důvod v podaném dovolání takto neoznačuje, nýbrž uplatněnými námitkami vymezuje) viz arg.: „pilu pořídil ze svých výlučných prostředků“ , „namítá a tuto skutečnost tvrdil...že nikdy nedošlo k uzavření darovací smlouvy“ , „daru nedošlo a výpovědi svědků nepotvrdily v žádném případě existenci daru.“ ], kterým ovšem přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. založit nelze (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, in http://www.nsoud.cz , nebo usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, in http://nalus.usoud.cz ), prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. namítá, že rozhodnutí (v dovoláním napadené části rozsudečného výroku) odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věc, poněvadž řeší právní otázku v rozporu s hmotným právem. Dovolatel předně zpochybňuje existenci darování. Polemizuje s právním názorem odvolacího soudu ohledně vlastnického práva nezletilého R. B. k předmětné motorové pile a zdůrazňuje, že se „jednalo...o věc pro nezletilého velmi nebezpečnou jeho zdraví a samotný provoz a údržba si vyžádala značné finanční prostředky.“ Je toho názoru, že v průběhu řízení bylo prokázáno, že „údajný dar by znamenal pro nezletilého následné tíživé povinnosti a dále že se jedná o úkon, který je svou povahou nepřiměřený rozumové a volní vyspělosti odpovídající věku nezletilého dítěte...“ Vytýká oběma soudům, že k uvedené námitce nepřihlédly, „a to ani s ohledem na ustálenou judikaturu, zejména Sborník Nejvyššího soudu obsahující rozhodnutí a stanoviska: S IV strana 353, kdy při posouzení toho, zda tu jde o právní úkon, který je svou povahou přiměřený rozumové a mravní vyspělosti odpovídající věku nezletilce dle §9 občanského zákoníku, je třeba brát v úvahu druh nabývané věci, její hodnotu a společenské důsledky tohoto nabytí vlastnictví.“ Dovolatel „z těchto důvodů...jednak namítá, že předmětnou pilu...nikdy nedaroval třetí osobě a pokud by snad soud dospěl k závěru, že došlo k darování, tak je odkazováno na ustanovení §9 občanského zákoníku a je namítáno, že tento úkon je v rozporu se zákonem a je neplatný ve smyslu §39 občanského zákoníku.“ Dovolatel navrhl, aby v dotčené části byl rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolací soud je při přezkoumávání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.); z toho mimo jiné vyplývá, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem je tedy důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Právním posouzením je činnost soudu, při níž aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy dovozuje ze skutkových zjištění, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti.
Z odůvodnění písemného vyhotovení rozsudku odvolacího soudu vyplývá, že odvolací soud se zcela ztotožnil se skutkovými zjištěními, resp. se závěrem o skutkovém stavu věci a jeho právním posouzením soudem prvního stupně. Soud prvního stupně po provedeném řízení dospěl k závěru, že dovolatel předmětnou motorovou pilu platně daroval svému nezletilému vnukovi R. B. Odvolací soud se s tímto právním posouzení nalézacího soudu ztotožnil. Připustil sice, že v daném případě motorová pila není nejvhodnějším darem pro nezletilého, avšak současně dodal, že v řízení nebylo prokázáno, že by přijetí daru bylo pro nezletilého spojeno s následnými tíživými povinnostmi, nebo že by šlo o právní úkon, který je svou povahou nepřiměřený rozumové a volní vyspělosti odpovídající věku 9 letého dítěte.
Nejvyšší soud v takto učiněném právním posouzení věci odvolacím soudem neshledává žádnou odchylku od hmotného práva, in concreto od aplikovaného ustanovení §9 obč. zák., jež stanoví, že nezletilí mají způsobilost jen k takovým právním úkonům, které jsou svou povahou přiměřené rozumové a volní vyspělosti odpovídající jejich věku. Ač odvolací soud ve svém rozsudku neodkazuje na k dané materii se vztahující konstantní judikaturu, není žádných pochyb (již vzhledem k užitému rozsahu jím zkoumaných hmotněprávních okolností z hlediska právního posouzení věci) o tom, že z této judikatury (např. z rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. listopadu 1979, sp. zn. 13 Co 678/79, publikovaného pod č. 13 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1981, nebo z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. září 2001, sp. zn. 25 Cdo 1005/99, in www.nsoud.cz ) při rozhodování implicite vycházel. Z hlediska posouzení dovolání pro dovolatele jedině v úvahu přicházející dovolací důvod ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. je ovšem podstatné to, že (jedinečný) skutkový stav, z nějž odvolací soud při svém rozhodování vycházel a který Nejvyšší soud nemůže nijak revidovat, ale naopak je jím vázán, odvolacímu soudu umožňoval přistoupit k danému právně kvalifikačnímu závěru. Přitom sama skutečnost, že dovolatel - s pominutím jeho nedůvodné dovolací námitky upínající se k nesprávným skutkovým zjištěním - má na zjištěný skutkový stav věci zcela jiný právní názor, přípustnost jeho dovolání pochopitelně nezakládá.
Nad rozsah tohoto odůvodnění, vztahujícímu se k odmítnutí dovolání, možno snad obecně dodat, že při posuzování, zda nezletilý je způsobilý k právnímu úkonu přijetí daru či nikoliv, je významné též hledisko finančního (hodnotového) profitu darování v porovnání s případnými v úvahu přicházejícími povinnostmi či omezeními, jež by pro obdarovaného nezletilého měly plynout z předmětu daru. Taková verifikace se přitom bude odvíjet od zjištění v nalézacím či případně v odvolacím řízení jedinečných skutkových okolností, zásadně významných pro právní posouzení věci. Pokud v konkrétním případě takto jedinečně zjištěné skutkové okolnosti budou vyznívat v závěr, že přijetí daru (slibu daru) nezletilým je svou povahou přiměřené rozumové a volní vyspělosti odpovídající jeho věku, nelze dost dobře bez případné skutkové revize, která ovšem v případě dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. nepřichází v úvahu, na podkladě uplatněného dovolacího důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu s hmotným právem, dovozovat nesprávnost právního posouzení takto zjištěného skutkového stavu věci.
Nepřípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. současně vylučuje, aby dovolací soud mohl přihlížet k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.
Z vyložených důvodů Nejvyšší soud proto dovolání dovolatele podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za procesní situace, kdy žalované žádné účelně vynaložené náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči dovolateli právo, nevznikly (§243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. března 2010
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu