ECLI:CZ:NS:2010:30.CDO.3566.2009.1
sp. zn. 30 Cdo 3566/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobce Ing. J. K., zastoupeného opatrovníkem Statutárním městem O., o žalobě na obnovu řízení, o věcné příslušnosti, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 41 C 58/2008, o „dovolání“ žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. června 2009, č.j. Ncp 144/2009-29, ve znění usnesení ze dne 13. července 2009, č.j Ncp 144/2009-33, takto:
Řízení o opravném prostředku žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. června 2009, č.j. Ncp 144/2009-29, ve znění usnesení ze dne
13. července 2009, č. j. Ncp 144/2009-33, nazvaném jako „zmateční stížnost“, se zastavuje.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o.s.ř.) :
Vrchní soud v Olomouci rozhodl usnesením ze dne 9. června 2009, č.j. Ncp 144/2009-29, ve znění usnesení ze dne 13. července 2009, č.j. Ncp 144/2009-33, že k projednání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 41 C 58/2008 jsou v prvním stupni příslušné okresní soudy podle ustanovení §9 odst. 1 o.s.ř. a že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena k dalšímu řízení Okresnímu soudu v Ostravě.
Rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci napadl žalobce podáním, označeným jako „zmateční stížnost“. Žádal, aby jeho žaloba byla projednána u Krajského soudu v Ostravě, kde ji původně podal.
Nejvyšší soud České republiky přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů,
a další související zákony, a konstatoval, že v souzené věci podání žalobce směřuje proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci, kterým bylo v předmětné věci rozhodováno o věcné příslušnosti soudů ve smyslu ustanovení §104a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“).
Procesní předpis, kterým je v souzeném případě občanský soudní řád (dále opět jen „o.s.ř.“), možnost opravného prostředku, dovolatelem nazývaný jako „zmateční stížnost, neupravuje. Pokud snad žalobce podaný opravný prostředek mínil jako odvolání proti zmíněnému rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, pak je třeba poukázat na skutečnost, že podle ustanovení §201 o.s.ř. účastník jím může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni, pokud to zákon nevylučuje. V daném případě však Vrchní soud v Olomouci rozhodoval jako tzv. nadřízený soud ve smyslu ustanovení §104a o.s.ř.
Pojem „nadřízený soud“, je-li použit občanským soudním řádu k určení věcné příslušnosti soudu, vychází z organizačních vztahů uvnitř soustavy soudů, nikoliv ze vztahů instančních (obdobně srovnej rozhodnutí uveřejněné pod č. 48/96 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).
Občanský soudní řád proto neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání případného „odvolání“ proti takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, nezbývá, než v takovém případě řízení o „odvolání” proti rozhodnutí vrchního soudu podle ustanovení §104 odst. 1 o.s.ř. zastavit.
Pro úplnost lze dodat, že nedostatkem funkční příslušnosti by řízení bylo postiženo i v případě, že by podání žalobce mělo být posouzeno jako „dovolání“. Dovolání je totiž‚ ve smyslu ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jímž rozhodnutí „nadřízeného“ soudu není (srov. v tomto ohledu shodně též nález Ústavního soudu ze dne 25. května 2000, sp. zn. III. ÚS 182/99, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 18, ročníku 2000, části I.,
pod pořadovým číslem 77).
Z popsaných důvodů proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. ledna 2010
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu