ECLI:CZ:NS:2010:30.CDO.4243.2009.1
sp. zn. 30 Cdo 4243/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Miloše Holečka a JUDr. Pavla Vrchy ve věci K. O., (dále jen „vyšetřovaná“), zastoupené opatrovníkem JUDr. Janou Mikulovou, advokátkou se sídlem v Ostravě-Porubě, Hlavní tř. 1023/55, za účasti navrhovatelů V. D., a J. D., obou zastoupených JUDr. Norou Štrajtovou, advokátkou se sídlem v Ostravě-Porubě, 17. listopadu č. 1790, o způsobilost k právním úkonům , vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 0 Nc 1803/2007, o dovolání navrhovatelů proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. března 2009, č.j. 14 Co 461/2008-59, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 28. 7. 2009, č. j. 14 Co 461/2008-74, takto:
I. Dovolání navrhovatelů se z a m í t á .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 16. září 2008, č.j. 0 Nc 1803/2007-38, omezil podle ustanovení §10 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) vyšetřovanou v nakládání s movitým a nemovitým majetkem nad částku 3.000,- Kč a v hospodaření s finančními prostředky nad částku 3.000,- Kč týdně, a že není schopna podepisovat kupní smlouvy nad uvedenou finanční částku a není schopna podepisovat úvěrové a leasingové smlouvy. Na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že vyšetřovaná trpí duševní poruchou trvalého rázu a projevuje se u ní i syndrom závislosti na alkoholu. S přihlédnutím k závěrům znaleckého posudku omezil způsobilost vyšetřované k právním úkonům v již uvedeném rozsahu.
K odvolání vyšetřované Krajský soud v Ostravě, poté, co zčásti doplnil dokazování výpovědí vyšetřované a výpovědí svědka L. Č., rozsudkem ze dne 20. března 2009, č.j. 14 Co 461/2008-59, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 28. 7. 2009, č. j. 14
Co 461/2008-74, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že návrh na změnu ve způsobilosti k právním úkonům vyšetřované zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vzal v úvahu prokázanou existenci závažné duševní choroby vyšetřované, stejně jako to, že se vyšetřovaná řádně neléčí, neboť odmítá užívat předepsané léky a porušuje doporučenou úplnou abstinenci. Podle odvolacího soudu však tyto okolnosti nemohou samy o sobě automaticky vést k závěru o nutnosti omezení způsobilosti k právním úkonům vyšetřované. Poukázal na to, že znalec v písemně podaném posudku (pouze) uvedl, že způsobilost vyšetřované účelně obstarávat své záležitosti „může být“ duševní poruchou narušena, přičemž není schopna nakládat částkou vyšší než 3.000,- Kč. Tento závěr znalce je však podle odvolacího soudu v rozporu s reálně zjištěnou situací, když ani z tvrzení navrhovatelů nevyplývá, že by vyšetřovaná při zajišťování svých životních potřeb nevycházela s finančními prostředky, které má k dispozici. Prokazuje schopnost finanční prostředky si rozvrhnout. Pro omezení výdeje částek nad 3.000,- Kč týdně tak podle odvolacího soudu není žádný důvod.
Odvolací soud dále konstatoval, že závažnou se jeví pouze skutečnost, že vyšetřovaná má ve svém osobním vlastnictví byt. Znalec ve svém písemném posudku hodnotil vyšetřovanou jako zvýšeně manipulovatelnou, tento závěr však upřesnil, že vyšetřovaná přímo snadno manipulovatelná a ovlivnitelná není, protože nejsou narušeny její paměťové a intelektové schopnosti, (avšak) s ohledem na duševní chorobu pouze nelze tuto variantu vyloučit. Odvolací soud pak uzavřel, že pouhá nemožnost vyloučit snadnější ovlivnitelnost vyšetřované, však k zásahu do způsobilosti k právním úkonům, jako vysoce závažnému dotčení sféry osobnostních práv občana, nedostačuje.
Uvedený rozsudek Krajského soudu v Ostravě byl doručen účastníkům (jejich zástupcům) dne 4. června 2009, přičemž právní moci nabyl téhož dne. Proti tomuto rozhodnutí navrhovatelé podali dne 15. července 2009 včasné dovolání.
Dovolatelé přípustnost dovolání vyvozují z ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., přičemž odkazují na dovolací důvody uvedené v ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ a odst. 3 o.s.ř. Dovolatelé se neztotožňují se závěry odvolacího soudu. Poukazují na to, že vyšetřovaná žije zcela sama, vlastní byt v osobním vlastnictví a dlouhodobě se stýká s osobami, které na ni mají silný vliv. S ohledem na její chorobu není její chování stabilní a podléhá bludům. Mají za to, že stěžejním (pro posouzení věci) je lékařský závěr učiněný znalcem (který je pro posouzení věci zásadní) a ošetřujícími lékaři. Připomínají, že návrh podávali vedeni snahou ochránit vyšetřovanou před případnými úkony, kterými by své osobě v budoucnu způsobila újmu, přičemž tato jejich obava je podložena i lékařskými zprávami a zdravotním stavem vyšetřované. Navrhují, aby dovolací soud rozsudek Krajského soudu v Ostravě zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
K podanému dovolání nebylo podáno případné vyjádření.
Dovolací soud přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony a uvážil, že dovolání bylo podáno oprávněnými osobami, řádně zastoupenými advokátem podle ustanovení §241 odst. 1 o.s.ř., stalo se tak ve lhůtě vymezené ustanovením §240 odst. 1 o.s.ř., dovolání je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením §241a odst. 1 o.s.ř. a je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.
Z ustanovení §242 odst. 1 až 3 o.s.ř. vyplývá, že právní úprava institutu dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu podaným dovoláním. Dovolací soud je přitom vázán nejen rozsahem dovolacího návrhu, ale i uplatněným dovolacím důvodem. Současně, je-li dovolání přípustné, je dovolací soud povinen přihlédnout i k vadám uvedeným v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a §229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávně rozhodnutí ve věci, a to i tehdy, když nebyly uplatněny v dovolání. Ty však z obsahu spisu seznány nebyly.
Dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 o.s.ř., jenž fakticky do značné míry tvoří podstatu úvah dovolatelů, lze namítat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, je třeba považovat výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z §132 o.s.ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly a ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti je logický rozpor, nebo který odporuje ustanovení §133 až §135 o.s.ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 4. ledna 2001, sp. zn. 21 Cdo 65/2000, uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, Svazek 1, pod č. C 8).
Dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 o.s.ř. lze tudíž napadnout výsledek činnosti soudu při hodnocení důkazů, na jehož nesprávnost lze usuzovat - jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů - jen ze způsobu, jak k němu soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry (např. namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že některý důkaz není pro skutkové zjištění důležitý, že z provedených důkazů vyplývá jiný závěr apod.). Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než z výše uvedených důvodů, nelze dovoláním úspěšně napadnout.
Z obsahu spisu, stejně tak jako z dovoláním napadeného rozsudku je třeba konstatovat, že skutkové závěry odvolacího soudu jsou zřetelně z napadeného rozhodnutí seznatelné, což platí i o v rámci důkazního řízení shromážděných, a tak tím zjištěných skutečnostech, které byly pro odvolací soud podkladem těchto závěrů. Odvolací soud současně logicky vyložil svůj postup, na základě něhož k příslušným skutkovým závěrům na základě provedených důkazů dospěl, přičemž dovolací soud neshledal, že by uvedený soud pokládal za zjištěné něco, co není ve spisu obsaženo, resp., že by opomenul něco podstatného, co se ve spisu nachází, ani že by v jeho úvahách existovaly logické rozpory. Pouhý odlišný názor dovolatelů na to, jaké skutečnosti lze mít na základě provedených důkazů za prokázané, popřípadě zda provedené důkazy stačí k prokázání relevantních skutečností, není s ohledem na zásadu volného hodnocení důkazů (§132 o.s.ř.) způsobilý tento dovolací důvod založit. Uplatnění dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 3 o.s.ř. proto není v souzené věci opodstatněné.
Dále uplatněný dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. dopadá na případy, kdy dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Jde o omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O takový případ jde tehdy, pokud soud buď použil jiný právní předpis, než který měl správně použít nebo jestliže sice aplikoval správný právní předpis, avšak nesprávně jej vyložil. Nesprávné právní posouzení věci může být způsobilým dovolacím důvodem jen tehdy, bylo-li rozhodující pro výrok rozhodnutí odvolacího soudu. Dovolatelé však ve skutečnosti ve svém dovolání neuvádějí takové okolnosti, které by svědčily pro naplnění předpokladů obsažených v citovaném ustanovení.
Institut zbavení způsobilosti k právním úkonům, případně omezení způsobilosti k právním úkonům není sankcí, nýbrž opatřením sloužícím především ochraně zájmu samotných fyzických osob, které pro svůj duševní stav nejsou schopny činit s dostatečnou vlastní odpovědností právní úkony. Jedná se rovněž o ochranu osob, které s takovými fyzickými osobami vstoupily do právních vztahů. Pokud totiž fyzická osoba, která byla zbavena způsobilosti k právním úkonům podle §10 odst. 1 o.z., nebo osoba, jejíž způsobilost k právním úkonům byla omezena podle §10 odst. 2 téhož zákona, učiní právní úkon, ke kterému je podle rozhodnutí soudu o zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům nezpůsobilá, půjde o právní úkon neplatný (absolutně) podle §38 odst. 1 o.z. (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. února 2009, sp.zn. 30 Cdo 2542/2008). Omezení nebo zbavení způsobilosti k právním úkonům znamená opatření, které představuje nezbytné omezení, jež může trvat pouze po nezbytně nutnou dobu, dokud důvody, které k omezení nebo zbavení způsobilosti k právním úkonům vedly, trvají ( srovnej usnesení NS ČR ze dne 19. února 2009, sp.zn. 30 Cdo 4582/2008). Je současně nutno připomenout, že Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 13. prosince 2007, sp.zn. II. ÚS 2630/07, mimo jiné fakticky vycházel z úvah, že je třeba se vyvarovat zásahu do ústavně chráněných práv, konkrétně do způsobilosti mít práva (čl. 5 Listiny základních práv a svobod), kdy je třeba vyloučit postup, který by nesl rysy charakterizované formálním, schématickým pohledem na projednávaný případ, bez snahy o individuální přístup ke každému jednotlivému případu s naprosto nekritickým přejímáním závěrů znaleckých posudků, v nichž jsou mnohdy formulovány odpovědi na dotazy soudů, které překračují meze odborného posouzení a zasahují přímo do rozhodování soudů tím, že dávají přímý návod, jak má soud ve věci rozhodnout. Soudní rozhodnutí pak není rozhodnutím nezávislého soudu, ale soudního znalce.
Vzhledem k již zmíněné vázanosti podaným dovoláním, lze konstatovat, že napadené rozhodnutí je možno považovat za správné. Nejvyšší soud ČR dovolání navrhovatelů proti rozsudku odvolacího soudu proto podle ustanovení §243b odst.2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 o.s.ř., kdy s ohledem na výsledek řízení dovolatelé nemají na náhradu nákladů řízení právo, zatím co vyšetřované v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. srpna 2010
JUDr. Pavel P a v l í k, v. r.
předseda senátu