ECLI:CZ:NS:2010:30.CDO.4320.2010.1
sp. zn. 30 Cdo 4320/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobce Ing. F. M. , proti žalovaným 1) MUDr. J. R. , Krajská nemocnice v Liberci a.s., zastoupené JUDr. Vladimírem Škrétou, advokátem se sídlem Liberec, U Soudu 363/10, a 2) České republice –Vězeňské službě ČR , se sídlem Praha 4, Soudní 1672/1a, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp.zn. 36 C 27/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. března 2010, č.j. 1 Co 383/2009-251, takto:
I. Řízení o dovolání žalobce se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst.2 o.s.ř.) :
Vrchní soud v Praze (dále jen odvolací soud) rozsudkem ze dne 16.března 2010, č.j. 1 Co 383/2009-251, potvrdil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci (dále jen soud prvního stupně) ve výroku II. (kterým byla zamítnuta žaloba, aby první žalovaná byla uznána povinnou omluvit se žalobci doporučeným dopisem za to, že mu nesprávnou léčbou a opakovanou chybnou či neúplnou diagnózou způsobila mučivé fyzické a psychické útrapy a zavinila ponižovaní jeho lidské důstojnosti po dobu minimálně 13 měsíců a aby mu společně s druhou žalovanou zaplatila 1.500.000,- Kč ), ve výroku III. (kterým byla žaloba zamítnuta co do požadavku, aby součástí omluvy byl i výraz „mučivé“ a „zavinila“, a co do požadavku na zaplacení částky 1.460.000,- Kč), a ve výroku VI. o povinnosti druhé žalované nahradit náklady státu. Ve výroku V. o nákladech řízení před soudem prvního stupně mezi žalobcem a druhou žalovanou byl rozsudek soudu prvního stupně částečně změně a částečně potvrzen. Odvolací soud rovněž částečně změnil (jinak potvrzující) výrok II. rozsudku soudu prvního stupně tak, že se zamítá žaloba, aby se druhá žalovaná žalobci písemně omluvila doporučeným dopisem za to, že svým liknavým postupem přispěla k fyzickým a psychickým útrapám žalobce a ponižování jeho lidské důstojnosti po dobu minimálně 13 měsíců. Odvolací soud dále rozhodl, že žalobce je povinen nahradit první žalované náklady odvolacího řízení. O nákladech odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobcem a druhou žalovanou rozhodl odvolací soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta prvá o.s.ř.) a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že věcnému rozhodnutí o dovolání brání nedostatek podmínky dovolacího řízení.
Ustanovení §241 o. s. ř., které určuje tzv. povinné (nucené) zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit (postupem uvedeným v ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř.), bez jejíhož splnění však nelze meritorně (věcně) rozhodnout o dovolání.
V posuzované věci žalobce, který je fyzickou osobou, podal včasné dovolání proti usnesení odvolacího soudu, aniž by při tomto úkonu byl zastoupen advokátem, dovolání nebylo advokátem sepsáno a nebylo prokázáno (a ani tvrzeno), že by žalobce měl právnické vzdělání [§241 odst. 2 písm. a), §241 odst. 4 o. s. ř.].
K odstranění uvedeného nedostatku podmínky dovolacího řízení soud prvního stupně usnesením ze dne 30.9.2010, č.j. 36 C 27/2006-321 vyzval žalobce, aby si pro podání dovolání v této věci zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání a k provedení těchto úkonů mu stanovil lhůtu 15 dnů od doručení usnesení s poučením, že nebude-li ve stanovené lhůtě předložena soudu plná moc zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, bude dovolací řízení zastaveno. Usnesení ze dne 30. 9. 2010 předcházelo usnesení soudu prvního stupně ze dne 31.8.2010, č.j. 36 C 27/2006-319 (v právní moci dne 16.9.2010), kterým soud prvního stupně nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků a zamítl jeho návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. Přestože usnesení soudu prvního stupně bylo žalobci řádně doručeno do datové schránky dne 1.10.2010, žalobce ve stanovené lhůtě (ani dosud) výzvě soudu nevyhověl a nedostatek povinného (nuceného) zastoupení neodstranil.
Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení a přes výzvu a poučení soudu o důsledcích své nečinnosti nejen ve stanovené lhůtě, ale ani dosud, tento nedostatek podmínky dovolacího řízení podle ustanovení §241 o. s. ř. neodstranil. Nejvyšší soud České republiky proto řízení o dovolání žalobce – aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi – podle ustanovení §241b odst. 2 a §104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. zastavil.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst.2 věta první o. s. ř., kdy žalobce procesně zavinil zastavení dovolacího řízení, žalovaným však náklady dovolacího řízení nevznikly (§18 odst.1 věta druhá vyhl.č. 484/2000 Sb. – ve vztahu k první žalované zastoupené advokátem).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. prosince 2010
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu