ECLI:CZ:NS:2010:30.CDO.4475.2009.1
sp. zn. 30 Cdo 4475/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobce J. D., zastoupeného Mgr. Michaelou Bartošovou, advokátkou se sídlem v Kolíně III, Legerova 148, proti žalovanému FEROSTAV, a.s., se sídlem v Kolíně II, Chaloupky 531, IČO: 63078937, zastoupeného JUDr. Borisem Jančákem, advokátem se sídlem v Kolíně III, Žižkova 146, o zaplacení částky 78.850,- Kč s příslušenstvím , vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 9 C 104/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. dubna 2009, č.j. 19 Co 459/2008-195, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění:
(§243c odst. 2 o.s.ř.):
Okresní soud v Kolíně rozsudkem ze dne 29. dubna 2008, č.j. 9 C 104/2006-112, výrokem I. uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 29.688,- Kč s příslušenstvím, výrokem II žalobu zamítl v části, v níž žalobce požadoval zaplacení další částky 49.162,- Kč s příslušenstvím a výroky III. až V. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. dubna 2009, č.j. 19 Co 459/2008-195, výrokem I. rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že zamítl žalobu do částky 2.954,- Kč s vymezeným příslušenstvím; jinak rozsudek soudu prvního stupně v uvedeném výroku a ve výroku II. potvrdil. Rozhodl také o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky II. – V.). Odvolací soud vyšel z úvahy, že mezi účastníky existuje vztah z bezdůvodného obohacení ve smyslu §451 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), vyplývající z toho, že žalovaný užíval pozemky žalobce bez právního důvodu, takže ten má proto vůči žalovanému nárok na vydání tohoto bezdůvodného obohacení ve výši obvyklého nájmu v daném místě a čase a v rozsahu zjištěného faktického užívání pozemků. Obvyklou cenu za užívání stanovil s přihlédnutím k §136 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) volnou úvahou.
Proti výroku I. ve věci samé rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost odvozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a nominálně je podává z důvodu dle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci, protože podle jeho názoru nesprávně posoudil rozsah užívání jeho pozemků, nesprávně určil ceny pozemků a rovněž nesprávně hodnotil provedené důkazy.
K dovolání se žalovaný nevyjádřil.
S přihlédnutím k článku II bodu 12. věty před středníkem zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle tohoto procesního předpisu ve znění účinném do 1. července 2009.
V dané věci žalobce napadá výroky rozsudku odvolacího soudu, kterými byl rozsudek soudu prvního stupně jednak částečně změněn, jednak částečně potvrzen. Měnící částí výroku bylo rozhodnuto o peněžitém plnění ve výši 2.954,- Kč s příslušenstvím. Vzhledem k tomu, že výše tohoto plnění nedosahuje zákonné hranice 20.000,- Kč, není dovolání proti rozsudku odvolacího soudu podle §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ve spojení s §237 odst. 2 písm. a) o.s.ř. v této části přípustné. Pokud dovolatel napadá potvrzující část výroku I. rozsudku odvolacího soudu, pak zřejmě nebere v úvahu skutečnost, že takto byl především zčásti napaden i vyhovující výrok rozsudku soudu prvního stupně. Protože touto částí rozhodnutí odvolacího soudu nebyl dotčen na svých právech, nebyl ve smyslu ustanovení §240 o.s.ř. k podání dovolání legitimován.
V případě, že odvolací soud potvrdil zamítavý výrok II. rozsudku soudu prvního stupně, dovolací soud konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. Otázku výkladu ustanovení §451násl. o.z. odvolací soud posoudil zákonu konformním způsobem (přičemž dovolání v tomto smyslu v zásadě ani žádné výtky nečiní, neboť se vesměs upíná ke skutkovým okolnostem kauzy). Pokud tak proto z obsahu dovolání vyplývá dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. (§41 odst. 2 o.s.ř.), nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Nejvyšší soud proto dovolání žalobce, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), odmítl [§243b odst. 5, §218 písm. c) o.s.ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 o.s.ř. za situace, kdy žalobce nemá nárok na jejich náhradu, přičemž však žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. října 2010
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu