ECLI:CZ:NS:2010:30.CDO.4499.2009.1
sp. zn. 30 Cdo 4499/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. v právní věci žalobkyně V. H., zastoupené Mgr. Františkem Mészárosem, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 2, proti žalovanému D. K. , zastoupenému JUDr. Ivou Duchoňovou, advokátkou se sídlem v Praze 6, Bělohorská 35, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 9 C 21/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. dubna 2009, č.j. 23 Co 112/2009-189, takto:
I. Dovolaní žalobkyně se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Ivy Duchoňové, advokátky se sídlem v Praze 6, Bělohorská 35.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o.s.ř.):
Obvodní soud pro Prahu 5 (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 21. listopadu 2008, č.j. 9 C 21/2007-160, zamítl žalobu, aby bylo určeno, že „vlastnicí jednotky č. 489/10 (byt) nacházející se v budově č. p. 849 postavené na pozemku par. č. 223 a spoluvlastnického podílu v rozsahu ideálních 740/21294 na společných částech domu č.p. 489 a pozemku parc. č. 223, vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro hl. m. Prahu, katastrální pracoviště Praha, pro katastrální území S., na LV č. 7092, 2069, je žalobkyně“ , a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze (dále již „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 15. dubna 2009, č.j. 23 Co 112/2009-189, rozsudek soudu prvního stupně podle §219 občanského soudního řádu (dále již „o.s.ř.“) ve věci samé potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Odvolací soud se ztotožnil s právními závěry soudu prvního stupně, když vychází ze správného závěru o skutkovém stavu věci. Uzavřel, že kupní smlouva byla mezi účastníky uzavřena platně, žalovaný byl na jejím podkladě zapsán do katastru nemovitostí jako vlastník a dohodli-li se účastníci na změně termínu splatnosti formou návrhu a jeho akceptace, pak toto nebyl důvod, aby se smlouva stala neplatnou, potažmo aby od ní žalobkyně platně odstoupila.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Jeho přípustnost odvozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a dovolací důvod spatřuje v naplnění předpokladů ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.. Dovolatelka v něm opakuje své argumenty, které již uplatnila v odvolacím řízení. Uvádí, že „pokud součástí ujednání kupní smlouvy bylo v čl. VIII, odst. 1 ohledně jejího možného způsobu změny, že ji lze měnit pouze písemnými dodatky takto označovanými a podepsanými smluvními stranami, tak je nepochybné, že dopis žalovaného ve spojení s dopisem žalobkyně nemají formu doplnění či změny sjednané v kupní smlouvě“. Navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) zrušil jak rozhodnutí soudu prvního stupně, tak i rozhodnutí odvolacího soudu a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný ve svém vyjádření k dovolání žalobkyně uvedl, že pokud žalobkyně odkazuje na čl. VIII., odst. 1 kupní smlouvy, má žalovaný za to, že podmínce písemnosti strany dostály, neboť tento článek výslovně nevyžaduje, aby eventuálně dodatek byl textem učiněným na jedné listině.
Dovolací soud poté, co přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. Otázku, zda v posuzované věci došlo ohledně splatnosti kupní ceny ke změně předmětné převodní smlouvy, jejíž řešení bylo určující pro meritorní rozhodnutí odvolacího soudu, vyřešil odvolací soud v souladu s hmotným právem i s judikaturou. Dohoda o prodloužení lhůty splatnosti je změnou vedlejšího ujednání v kupní smlouvě a jako taková není smlouvou o převodu nemovitostí, která by vyžadovala formální náležitosti podle §46 odst. 2 obč. zák. Po vkladu vlastnického práva podle smlouvy o převodu nemovitosti nelze obsah této smlouvy – pokud jde o podstatné náležitosti smlouvy – měnit, což neplatí v případě změny vedlejších ujednání [srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. srpna 200, sp. zn. 22 Cdo 871/2000 (in ASPI), nebo ze dne 26. července 2007, sp. zn. 33 Odo 720/2005, in www.nsoud.cz ).
Jestliže z obsahu dovolání vyplývá dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. (§41 odst. 2 téhož zákona), nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle §243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s §218 písm. c) téhož zákona.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věty první o. s. ř. ve spojení s §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř., neboť žalovaný má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, které sestávají z odměny za zastupování advokátkou za jeden úkon právní pomoci (vyjádření k dovolání) v částce 5.000,- Kč [viz. ustanovení §5 písm. b) vyhlášky č. 484/2000 Sb., snížená na polovinu podle §14 odst. 1 vyhlášky a o dalších 50 % podle §18 odst. 1] a náhrady hotových výdajů podle ust. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce 300,- Kč, vše navýšeno o 20% DPH (tj. o částku 1.060,- Kč) podle §137 odst. 3 a §47 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Celkovou náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 6.360,- Kč je žalobkyně povinna zaplatit k rukám advokátky, která žalovaného v tomto řízení zastupovala (§149 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. prosince 2010
JUDr. Pavel Vrcha, v. r.
předseda senátu