ECLI:CZ:NS:2010:30.CDO.4951.2009.1
sp. zn. 30 Cdo 4951/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Miloše Holečka a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobce L. B. , zastoupeného Mgr. Danielou Houdkovou, advokátkou, se sídlem Praha 2, Fügnerovo nám. 1808/3, proti žalovaným 1) České republice , za niž jedná Okresní soud v Nymburce, se sídlem Nymburk, Soudní 996, 2) Městu Poděbrady , se sídlem Poděbrady, Jiřího náměstí 20/I, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 36 C 83/2008, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. června 2009, č. j. 1 Co 97/2009-35, ve vztahu k žalovanému 2), takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobou ze dne 18. 9. 2007 se žalobce domáhal ochrany osobnosti a navrhl, aby každému žalovanému byla uložena povinnost zaplatit mu odškodné ve výši 50.000.000,-Kč s příslušenstvím.
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 27. října 2008, č.j. 36 C 83/2008-25, řízení zastavil s odkazem na §159 odst. 5 a §83 odst.1 o.s.ř., neboť totožná věc byla projednána a rozhodnuta pod sp.zn. 36 C 213/2007, a rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 17. června 2009, č.j. 1 Co 97/2009-35, usnesení soudu prvního stupně změnil podle §220 odst. 3 o.s.ř. jen tak, že se řízení ve vztahu k první žalované nezastavuje, a jinak je ve vztahu k druhému žalovanému podle §219 o.s.ř. potvrdil, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud v odůvodnění svého usnesení uvedl, že o totožné žalobě rozhodl Krajský soud v Praze dosud nepravomocným rozsudkem ze dne 29.9.2008, č.j. 36 C 213/2007-28. Z obsahu spisu je zřejmé, že v dané věci ve vztahu k první žalované České republice jednající Okresním soudem v Nymburce nejde o totožný subjekt s označeným žalovaným ve věci sp.zn. 36 C 213/2007, jímž je Okresní soud v Nymburce, a užití ustanovení §83 odst. 1 o.s.ř. (překážka věci zahájené) proto nepřichází v úvahu, neboť o stejnou věc se jedná tehdy, jde-li v pozdějším řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž bylo již zahájeno jiné řízení, a týká-li se stejného předmětu a týchž osob. Naproti tomu ve vztahu k druhému žalovanému brání řízení v dané věci překážka věci zahájené (litispendence) podle §83 odst. 1 o.s.ř. Soud prvního stupně proto správně ve vztahu k tomuto žalovanému řízení zastavil, byť neuvedl, že se řízení zastavuje podle ustanovení §104 odst. 1 o.s.ř. pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení. Odůvodnění napadeného usnesení odkazem soudu prvního stupně na ustanovení §159a odst. 5 o.s.ř. je zcela nepřípadné, neboť toto ustanovení se týká nemožnosti nového projednání věci, o níž bylo již pravomocně rozhodnuto, což v dané věci ke dni rozhodování soudu nebylo.
Usnesení odvolacího soudu bylo žalobci doručeno dne 20. 7. 2009.
Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. června 2009, č.j. 1 Co 97/2009-35, podal žalobce dne 24.7.2009 dovolání ve vztahu k žalovanému 2) a navrhl, aby napadené rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. října 2008, č.j. 36 C 83/2008-25, byly ve vztahu k druhému žalovanému zrušeny a aby věc byla v uvedeném rozsahu vrácena Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Uvedl, že soudy obou stupňů v jeho věci nerozhodly správně, neboť projednání této věci ve vztahu k žalovanému 2) překážka litispendence nebrání. Je sice pravdou, že jak ve věci sp. zn. 36 C 213/2007, tak ve věci sp. zn. 36 C 83/2008 vystupuje druhý žalovaný, není zde však splněna podmínka totožnosti věci, neboť jde o odlišné nároky. Dovolatel vytkl soudům obou stupňů, že se s touto věcí argumentačně nevypořádaly a pouze konstatovaly shodnost věcí, aniž uvedly, o jaký tvrzený nárok se jedná.
Při posuzování tohoto dovolání dovolací soud vycházel z ustanovení Čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a konstatuje, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené §240 odst.1 o.s.ř., oprávněnou osobou, řádně zastoupenou advokátem podle ustanovení §241 odst.1 o.s.ř., má obsahové i formální znaky požadované ustanovením §241a odst. 1 o.s.ř. a je přípustné podle §239 odst. 2 písm. a) o.s.ř. Z obsahu dovolání lze dovodit, že dovolatel uplatnil dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci) a podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. (rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) napadené usnesení Vrchního soudu v Praze přezkoumal v souladu s ustanovením §242 odst.1 až 3 o.s.ř. a dospěl k závěru, že toto dovolání není důvodné.
Z ustanovení §242 o.s.ř. vyplývá, že právní úprava institutu dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu podaným dovoláním. Dovolací soud je přitom vázán nejen rozsahem dovolacího návrhu, ale i uplatněným dovolacím důvodem. Současně je však v případech, je-li dovolání přípustné, povinen přihlédnout i k vadám uvedeným v ustanoveních §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm.a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Takové vady ze spisu zjištěny nebyly.
Dovolací soud přezkoumal z hlediska uplatněných dovolacích důvodů napadené usnesení odvolacího soudu ve výroku, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zastavení řízení. Přitom především posuzoval správnost právního závěru, že řízení muselo být zastaveno, neboť projednání věci brání překážka věci zahájené.
Podle ustanovení §83 odst.1 o.s.ř. zahájení řízení brání tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné řízení.
Překážka věci zahájené (litispendence) patří k podmínkám řízení, jejichž nedostatek soudu znemožňuje, aby rozhodl ve věci samé. Překážka věci zahájené uvedená v ustanovení §83 odst.1 o.s.ř. brání tomu, aby byla projednána a rozhodnuta věc, o níž již bylo dříve zahájeno jiné řízení. Nedostatek uvedené podmínky řízení nelze odstranit; jakmile vyjde najevo, je soud povinen řízení v kterékoliv jeho fázi zastavit (§104 odst. 1 o.s.ř.). Výkladem ustanovení §83 odst. 1 o.s.ř. se Nejvyšší soud zabýval již v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 46/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. O překážku věci zahájené podle ustanovení §83 odst.1 o.s.ř. se jedná tehdy, jde-li v pozdějším řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž již bylo zahájeno jiné řízení, a týká-li se stejného předmětu řízení a týchž osob. Tentýž předmět řízení je dán tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem (údajem o tom, čeho se žalobce domáhá) vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn (tj. ze stejného skutku). Řízení se týká týchž osob rovněž v případě, vystupují-li v novém (pozdějším) řízení právní nástupci původních účastníků řízení. Okamžikem rozhodným pro posouzení existence překážky litispendence je vydání usnesení o zastavení řízení.
Ze spisů Krajského soudu v Praze sp. zn. 36 C 213/2007 a sp .zn. 36 C 83/2008 je zřejmé, že uplatněné nároky na náhradu nemajetkové újmy ve výši 50.000.000,- Kč vůči druhému žalovanému vycházejí ze shodných tvrzení o nedostatečném plnění povinností opatrovníka a mají stejný skutkový základ. Obě uvedená řízení se týkají téhož předmětu a týchž účastníků a uplatněné nároky vyplývají ze stejných skutkových tvrzení, na jejichž základě byly uplatněny (ze stejného skutku).
Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že uplatněné dovolací důvody nejsou dány a napadené rozhodnutí odvolacího soudu je správné a proto dovolání žalobce zamítl podle §243b odst. 2 věty před středníkem o.s.ř. K projednání a rozhodnutí věci nebylo nařízeno jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5 věta první o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1 a §151 o.s.ř. Žalobci v tomto řízení náhrada nákladů nepřísluší a žalovaným v něm žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. srpna 2010
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu