ECLI:CZ:NS:2010:30.CDO.5005.2008.1
sp. zn. 30 Cdo 5005/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobce Ing. Mgr. M. Ch., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Ortmanem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 6 – Řepy, Španielova 1267, proti žalované České republice, jednající: 1) Ministerstvem vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3 a 2) Archivem bezpečnostních složek, se sídlem v Praze 3, Havelkova 2, o ochranu osobnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 C 135/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. dubna 2008, č.j. 1 Co 4/2008-90, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o.s.ř.) :
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. června 2007, č.j. 32 C 135/2006-66, zamítl žalobu na určení, že žalobce byl v materiálech bývalé Státní bezpečnosti neoprávněně evidován jako osoba uvedená v §2 odst. 1 písm. b) zákona č. 451/1991 Sb. (tzv. „lustrační zákon“) a na uložení povinnosti žalované zdržet se tiskem a na elektronických médiích zveřejňování tohoto údaje. Rozhodl též o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 15. dubna 2008, č.j. 1 Co 4/2008-90, rozsudek soudu prvního stupně podle §219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Dospěl především k závěru, že soud prvního stupně správně dovodil, že v řízení byla prokázána oprávněnost evidence žalobce jako agenta v materiálech bývalé StB, když žalobce vlastnoručně napsal slib ke spolupráci s Vojenskou kontrarozvědkou. Není proto dána odpovědnost žalované podle §13 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). Stejně tak podle odvolacího soudu nelze dovodit ani důvodnost druhého uplatněného nároku.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Je přesvědčen, že dovolání je přípustné vzhledem k ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., protože napadené rozhodnutí má podle jeho názoru zásadní právní význam. Dovolací důvod spatřuje v naplnění předpokladů ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. Soudům obou stupňů vytýká, že neprovedly všechny jím navržené důkazy a provedené důkazy nesprávně hodnotily. Předmětné řízení tak bylo postiženo vadou, která měla za následek nesprávné právní posouzení věci. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
K dovolání nebylo podáno vyjádření.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a konstatoval, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. (rozhodnutí soudů obou stupňů jsou souladná, a to i v závěru, že nedošlo k zásahu do práva na ochranu osobnosti žalobce) ani podle písm. b) téhož ustanovení a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. Otázku výkladu ustanovení §11 násl. o.z. odvolací soud posoudil v souladu s četnou a ustálenou judikaturou dovolacího soudu (analogicky srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. ledna 2001, sp.zn. 25 Cdo 43/2001, rozsudek ze dne 30. června 2005, sp.zn. 30 Cdo 2127/2004, resp. rozsudek téhož soudu ze dne 29. ledna 2009, sp.zn. 30 Cdo 1420/2007, apod.). Není tak naplněn dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Pokud žalobce uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu; k dovolacímu důvodu podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř., nemohlo být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle §243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s §218 písm. c) téhož zákona.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. března 2010
JUDr. Pavel P a v l í k , v. r.
předseda senátu