ECLI:CZ:NS:2010:30.CDO.5163.2008.1
sp. zn. 30 Cdo 5163/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Miloše Holečka ve věci žalobkyně J. B. , zastoupené JUDr. Janou Jankotovou, advokátkou se sídlem v Praze 8, Sokolovská 124, proti žalovaným 1) J. M. , a 2) J. M. , zastoupeným Mgr. Ing. Janou Krupičkovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Bolevecká 6, o určení neúčinnosti smlouvy o převodu členských práv a povinností v bytovém družstvu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 60 C 139/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. června 2008, č.j. 53 Co 76/2008-47, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. června 2008, č.j. 53 Co 76/2008-47, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 4. října 2007, č.j. 60 C 139/2007-23, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 9 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 9 (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 4. října 2007, č.j. 60 C 139/2007-23, zamítl žalobu na určení, že je vůči žalobkyni právně neúčinná smlouva o převodu členských práv a povinností ze dne 19.4.2005, kterou převedl R. M. na žalované svá členská práva a povinnosti ve Stavebním bytovém družstvu Neratovice, se sídlem Neratovice, Na výsluní 1314, IČ: 000360048 (výrok I.). Současně uložil žalobkyni povinnost nahradit žalovaným náklady řízení ve výši 15.208,20,- Kč (výrok II).
Soud prvního stupně vycházel zejména ze zjištění, že žalobkyně má vůči dlužníku R. M. (dále již „dlužník“) vymahatelnou pohledávku v celkové výši 470.062,- Kč, přiznanou jí na základě rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 26.4.2006, č.j. 4 C 1331/2002-220, z titulu vypořádání společného jmění bývalých manželů žalobkyně a dlužníka. Rozsudek nabyl právní moci dne 15.6.2006. Na základě odporovatelné smlouvy převedl dlužník ke dni 19.4.2005 na žalované, své rodiče, členská práva a povinnosti ve Stavebním bytovém družstvu (dále též „SBD“) Neratovice, spojená s právem užívání „bytu č. 24, I. kategorie, o velikosti 3+1 s příslušenstvím, v 8. podlaží domu č.p. 1312, v ulici Na Výsluní v Neratovicích.“ Důvodem uvedeného převodu byla skutečnost, že dlužník měl v úmyslu vycestovat do zahraničí s tím, že v době převodu neměl žádné dluhy. Na základě shora citovaného rozsudku, kterým došlo k vypořádání společného jmění manželů (dále též „SJM“) žalobkyně a dlužníka, soud rozhodl ohledně vypořádání hodnoty dříve společných členských práv a povinností spojených s právem užívání předmětného bytu tak, že „dle bodu III. ze zaniklého společného jmění manželů se do výlučného vlastnictví žalovaného (dlužníka) přikázala cena členských práv a povinností spojených s užíváním předmětného bytu ve výši 750.000,- Kč a dle bodu IV. byla žalovanému (dlužníku) uložena povinnost zaplatit žalobkyni na vyrovnání podílu ze zaniklého společného jmění manželů částku ve výši 427.000,- Kč.“ Soud prvního stupně se dále zabýval otázkou, zda žalobkyně měla vůči dlužníku v době uzavření odporovatelné smlouvy pohledávku. Přitom vycházel z úvahy, že z hlediska aktivní věcné legitimace k odpůrčí žalobě ve smyslu ustanovení §42a obč. zák. se vyžaduje, aby žalobce měl za dlužníkem pohledávku v době, kdy byl učiněn odporovatelný právní úkon, byť třeba šlo o pohledávku nesplatnou nebo pohledávku, která na základě existujícího závazkového právního vztahu má vzniknout až v budoucnu. Dospěl k závěru, že z hlediska zjištěného skutkového stavu žalobkyně ke dni dotčeného převodu členských práv a povinností 19.4.2005 takovou pohledávku za dlužníkem neměla ani neexistoval mezi žalobkyní a dlužníkem žádný závazkový vztah, z něhož by mohla pohledávka žalobkyně vzniknout v budoucnu. Dovodil dále, že pohledávka z titulu vypořádání společného jmění manželů vznikla žalobkyni až na základě citovaného rozsudku ze dne 26.4.2006, aniž by bylo právně významným, že již v době učinění odporovaného právního úkonu probíhalo mezi žalobkyní a dlužníkem řízení o vypořádání společného jmění. Proto uzavřel, že nebyla splněna základní podmínka pro úspěch odpůrčí žaloby ve smyslu ustanovení §42a obč. zák.
Městský soud v Praze (dále již „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání žalobkyně rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.). Současně uložil žalobkyni povinnost nahradit žalovaným náklady odvolacího řízení ve výši 14.637,- Kč (výrok II.).
Z odůvodnění písemného vyhotovení potvrzujícího rozsudku vyplývá, že odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a z nich vyvozenými právními závěry. K odvolacím námitkám zejména uvedl, že proces vzniku pohledávky žalobkyně za dlužníkem spočíval ve vypořádání společného jmění soudním rozhodnutím, nešlo o závazkový právní vztah, ke dni učinění odporovatelného úkonu pohledávka žalobkyně za dlužníkem tudíž neexistovala a v té době žalobkyně nebyla věřitelkou dlužníka. Ani ze skutečnosti, že žalobkyně podala u soudu návrh na vydání předběžného opatření o zákaz dispozice s předmětnými členskými právy a povinnostmi dlužníkem, nelze učinit závěr o existenci pohledávky žalobkyně za dlužníkem ke dni sporného převodu. Konečně pokud žalobkyně v odvolání poukazuje na pohledávku za dlužníkem z titulu dluhu na výživném pro jeho nezletilé děti, jde o jejich pohledávku, nikoliv o pohledávku žalobkyně.
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně (dále již „dovolatelka“) v pondělí dne 6. října 2008 dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a podává je z důvodů, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. a že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. Zejména namítá, že odvolací soud posoudil řešenou otázku o existenci pohledávky žalobkyně z právního hlediska nesprávně a v rozporu s hmotným právem, zejména s ustanoveními obč. zák. o SJM a jeho vypořádání, a že tato otázka v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena. Dle dovolatelky ze zaniklého SJM vznikají jeho zánikem vzájemné nevykonatelné pohledávky rozvedených manželů, případně jednoho z nich, ať již na vydání určitého majetku nebo na zaplacení peněžité částky, jejichž specifickým způsobem vymáhání, pokud nedojde k dohodě o vypořádání, je návrh na vypořádání SJM soudem. V průběhu soudního řízení o vypořádání je zjišťováno, nakolik jsou pohledávky rozvedených manželů oprávněné. Rovněž v dědickém řízení je rozhodováno o nároku ze SJM jako o pohledávce druhého manžela ze SJM. Dovolatelka dále namítá, že rozsudky soudů obou stupňů jsou z hlediska konstatovaných žalobních tvrzení rozporné a odvolací soud rozhodl ve své podstatě o něčem jiném, než rozhodoval soud prvního stupně. Toto řízení je tak vadné a zmatečné. Odvolací soud vzal dovolatelce možnost odvolání ve věci a nebral v úvahu její odvolací tvrzení a nijak se s nimi nevypořádal. Dovolatelka navrhla zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Současně požádala o odklad vykonatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu.
Žalovaní se v podaném vyjádření k dovolání ztotožnili s právním posouzením věci odvolacím soudem a navrhli, aby dovolací soud dovolání žalobkyně zamítl.
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části první Čl. II, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., jímž byl změněn občanský soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb.), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. června 2009; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.), se nejprve zabýval přípustností dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolání tedy může být podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek. Dovolatel je proto oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu, jen z důvodu uvedeného v ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř, a je-li dovolání přípustné, též z důvodu uvedeného v ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. (§242 odst. 3 o.s.ř.). Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněným dovolacím důvodem (§242 odst. 3 o.s.ř.). Přitom vychází z toho, jak jej odvolatel obsahově vymezil (§41 odst. 2 o.s.ř.). Z toho mimo jiné vyplývá, že dovolací soud může při zkoumání správnosti názoru odvolacího soudu řešit jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil. Tímto dovolacím důvodem vymezené právní otázky současně musí mít zásadní význam a musí být pro rozhodnutí věci určující; za otázku určující přitom nelze považovat otázku, jejíž posouzení samo o sobě nemá na konečné rozhodnutí soudu o věci samé žádný vliv.
Dovolatelka napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně o věci samé potvrzen. Protože dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. není v této věci přípustné (ve věci nebylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil), může být přípustnost dovolání v této věci založena jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Dovolatelka uplatnila z hlediska uvedených podmínek přípustnosti, jako relevantní dovolací důvod, nesprávné právní posouzení věci ve smyslu ust. §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., a to v závěrech, že v době uzavření smlouvy o převodu členských práv a povinností ke dni 19.4.2005 nebyla věřitelkou dlužníka, neboť v době uzavření smlouvy o převodu členských práv a povinností ke dni 19.4.2005 neměla za dlužníkem pohledávku, a to alespoň pohledávku, která má na základě vzniklého závazkového právního vztahu vzniknout až v budoucnu.
Dovolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.], neboť řeší právní otázku týkající se ustanovení §42a odst. 1 v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.); dovolání je tudíž přípustné. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k případným vadám uvedeným v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a), b) a §229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§242 odst. 3 o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že dovolatelkou tvrzené vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, se ze spisu nepodávají, a nebyly zjištěny ani jiné vady uvedené v ustanovení §242 odst. 3 o.s.ř., stala se předmětem přezkumu pouze dovoláním vymezená právní otázka.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §42a odst.1 obč. zák. se věřitel může domáhat, aby soud určil, že dlužníkovy právní úkony, pokud zkracují uspokojení jeho vymahatelné pohledávky, jsou vůči němu právně neúčinné; toto právo má věřitel i tehdy, je-li nárok proti dlužníkovi z jeho odporovatelného úkonu již vymahatelný anebo byl-li již uspokojen.
Aktivně věcně legitimován k odpůrčí žalobě je - jak uvádí ustanovení §42a odst.1 obč. zák. - věřitel, jehož pohledávka za dlužníkem je vymahatelná (srov. též rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13.11.1996 sp. zn. 15 Co 714/95, uveřejněný pod č. 12 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998), jestliže dlužníkovy právní úkony zkracují její uspokojení. Věřitelem je ten, kdo má za dlužníkem pohledávku v době, kdy byl učiněn odporovaný právní úkon, a to i pohledávku nesplatnou nebo pohledávku, která má na základě vzniklého závazkového právního vztahu vzniknout až v budoucnu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22.1.2002 sp. zn. 21 Cdo 549/2001, uveřejněný pod č. 64 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2002).
Vzniklo-li manželům za trvání manželství nejen právo společného nájmu družstevního bytu, ale také společné členství v bytovém družstvu (§703 odst. 2 obč. zák.), představují členská práva a povinnosti spojená s členstvím v družstvu majetkovou hodnotu, která je manželům společná a která vyjadřuje míru jejich účasti na majetku (vlastním kapitálu) družstva. Bylo-li manželství rozvedeno a stal-li se na základě dohody rozvedených manželů nebo rozhodnutí soudu (po zrušení práva společného nájmu bytu) jeden z nich jako člen družstva nájemcem družstevního bytu (§705 odst.2 obč. zák.), připadla mu tím také (veškerá) členská práva a povinnosti spojená s (jejich dosud společným) členstvím v družstvu; hodnotu těchto jejich členských práv a povinností je třeba zohlednit při vypořádání společného jmění manželů obdobně jako další majetkové hodnoty, které jsou jim společné a které navazují na jejich spotřební společenství.
Připadnou-li podle dohody nebo rozhodnutí soudu dosud společná členská práva a povinnosti spojená s členstvím v bytovém družstvu jednomu z rozvedených manželů, vznikne mu tím současně povinnost vypořádat s rozvedeným manželem hodnotu těchto členských práv a povinností. Již tím, že se stal „výlučným členem" bytového družstva a že mu tím připadla (veškerá) členská práva a povinnosti spojená s členstvím v družstvu, má vůči svému rozvedenému manželu z důvodu vypořádání hodnoty (dosud společných) členských práv a povinností dluh, který je třeba vzít v úvahu při vypořádání jejich SJM, nebyl-li dobrovolně splněn dříve. Z vypořádání hodnoty členských práv a povinností spojených se zaniklým společným členstvím v družstvu tedy vzniká rozvedenému manželu pohledávka již na základě dohody nebo rozhodnutí soudu o tom, že se druhý z nich stává jako člen družstva nájemcem družstevního bytu, a nikoliv teprve na základě vypořádání jejich společného jmění manželů, při němž bylo k této pohledávce, „výlučným“ členem družstva dosud neuspokojené, přihlédnuto (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18.12.2008, sp. zn. 21 Cdo 4994/2007 in www.nsoud.cz).
Z uvedených závěrů Nejvyššího soudu odvolací soud nevycházel. Zjištěný skutkový stav věci a skutečnosti, které během řízení vyšly najevo, přitom nasvědčují tomu, že v daném případě dovolatelka byla v době uzavření smlouvy o převodu členských práv a povinností ke dni 19.4.2005 věřitelkou dlužníka, neboť (již) v této době měla za dlužníkem pohledávku. V projednávané věci bylo soudy z hlediska skutkového stavu věci mimo jiné zjištěno, že na základě rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 26.4.2006, č.j. 4 C 1331/2002-10, který nabyl právní moci dne 15.6.2006, došlo k vypořádání společného jmění manželů žalobkyně a dlužníka, v rámci kterého soud rozhodl rovněž ohledně vypořádání hodnoty dříve společných členských práv a povinností ve Stavebním bytovém družstvu Neratovice, spojených s právem užívání „bytu č. 24, I. kategorie, o velikosti 3+1 s příslušenstvím, v 8. podlaží domu č.p. 1312, v ulici Na Výsluní v Neratovicích“ s tím, že „žalovanému (dlužníku) byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni na vyrovnání podílu ze zaniklého společného jmění manželů částku ve výši 427.000,- Kč.“ V průběhu řízení o vypořádání společného jmění manželů převedl dlužník na žalované smlouvou ze dne 19.4.2005 členská práva a povinnosti v SBD Neratovice spojená s právem užívání předmětného bytu. Z uvedeného je tedy zřejmé, že během řízení vyšly najevo skutečnosti, že manželství dovolatelky a dlužníka bylo rozvedeno a že dlužníku připadly podle dohody nebo rozhodnutí soudu dosud společná členská práva a povinnosti spojená s členstvím v předmětném bytovém družstvu. Pokud by soudy vycházely ze shora uvedených právních závěrů Nejvyššího soudu, mohlo by to mít dopad i na jejich úvahu o tom, zda ve věci není třeba provést jiné než navržené důkazy podle ustanovení §120 odst. 3 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že odvolací soud nevzal v úvahu, že z vypořádání hodnoty členských práv a povinností spojených se zaniklým společným členstvím v družstvu vznikla dovolatelce pohledávka již na základě dohody nebo rozhodnutí soudu o tom, že se dlužník stává jako člen družstva nájemcem družstevního bytu, a nikoliv teprve na základě vypořádání jejich společného jmění manželů, při němž bylo k této pohledávce, dlužníkem jako „výlučným" členem družstva dosud neuspokojené, přihlédnuto, spočívá rozhodnutí odvolacího soudu na nesprávném právním posouzení věci.
Z uvedeného vyplývá, že napadený rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu nesprávný; Nejvyšší soud proto napadený rozsudek podle ustanovení §243b odst. 2, části věty za středníkem o.s.ř. zrušil. Protože důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i toto rozhodnutí a věc v tomto rozsahu vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 9 k dalšímu řízení (§243b odst. 3, věta druhá o.s.ř.). Vzhledem k tomu o návrhu, aby Nejvyšší soud odložil vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí, již nerozhodoval (§243 o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů, vzniklých v novém řízení a v dovolacím řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1, část první věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 10. června 2010
JUDr. Pavel P a v l í k
předseda senátu