ECLI:CZ:NS:2010:30.CDO.5440.2008.1
sp. zn. 30 Cdo 5440/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobců a) J. B., a b) J. B., obou zastoupených Mgr. Petrou Faldynovou, advokátkou se sídlem v Lichnově u Nového Jičína č. 019, proti žalovanému Statutárnímu městu Ostrava , se sídlem v Ostravě - Moravská Ostrava, Prokešovo náměstí č. 8, zastoupenému JUDr. Petrem Pyšným, advokátem se sídlem v Ostravě – Slezská Ostrava, Občanská č. 18, o zaplacení odměn za realizaci a zavádění zlepšovacího návrhu , vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 78/2005, o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. září 2006, č.j. 1 Co 139/2006-59, takto:
I. Dovolací řízení k dovolání žalobce a) se zastavuje.
II. Dovolání žalobce b) se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění:
(§243 odst. 2 o.s.ř.):
Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 27. září 2006, č.j. 1 Co 139/2006-59, potvrdil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. března 2006, č.j. 23 C 78/2005-29, kterým byla zamítnuta žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobci a) částku 99.550,- Kč a žalobci b) částku 66.360,- Kč s příslušenstvím (z titulu odměny za účast na realizaci a zavádění předmětu zlepšovacího návrhu – Adaptace štěrkoviště H. na vodohospodářskou nádrž a k rekreaci obyvatelstva ostravské aglomerace) a rozhodl o náhradě nákladů řízení; rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud mimo jiné konstatoval, že soud prvního stupně se – s ohledem na uplatněnou námitku promlčení žalovaným – správně zabýval otázkou, zda nárok žalobců je promlčen či není za situace, kdy odměna za rozpracování, zkoušení nebo zavádění zlepšovacího návrhu pro oba žalobce se stala splatnou a počátek běhu promlčecí doby k uplatnění nároků nastal po uplynutí jednoho měsíce a jednoho roku od počátku využívání zlepšovacího návrhu (§8 odst. 1 vyhlášky č. 106/1972 Sb.). Nárok na zaplacení odměny za využití zlepšovacího návrhu se promlčuje v obecné tříleté promlčecí lhůtě (§101 občanského zákoníku – dále jen „o.z.“). Předmětný zlepšovací návrh byl přijat dne 12. března 1984 a žalobcům byly vydány zlepšovatelské průkazy. Odvolací soud poukázal na to, že pravomocné rozhodnutí soudu o odměně za využití zlepšovacího návrhu nezměnilo promlčecí dobu pro uplatnění odměny za realizaci a zavádění zlepšovacího návrhu na dobu desetiletou, neboť pro tento názor žalobců není zákonné opory (ve smyslu ustanovení §110 o.z.). Splatnost a běh promlčecí doby k uplatnění nároku na odměnu v tomto případě nastaly po uplynutí jednoho roku a jednoho měsíce od počátku využívání zlepšovacího návrhu, tedy ode dne 12. března 1985 a promlčecí lhůta marně uplynula dne 12. dubna 1988 (i pokud by k využití zlepšovacího návrhu došlo teprve zpracováním a schválením stavební dokumentace, promlčecí lhůta by v takovém případě uplynula dnem 12. dubna 1989). Žalobci ovšem své nároky uplatnili u soudu teprve dne 9. června 2005.
Rozhodnutí odvolacího soudu bylo účastníkům doručeno dne 24. října 2006 a téhož dne nabylo právní moci.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dne 19. prosince 2006 vlastnoručně sepsané a podepsané dovolání, jehož přípustnost odvozují z předpokladů obsažených v ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) a uplatňují dovolací důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. Zejména připomínají, že rozsudky soudů obou stupňů vycházejí z nedostatku vůle posuzovat věc objektivně, dále rekapitulují jejich pohled na skutkové okolnosti případu, stejně jako připomínají dosavadní průběh řízení. Navrhují, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů, a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. K dodatečně podanému doplnění dovolání zástupkyní žalobců, pokud eventuálně jde nad rámec jejich původního dovolání, však vzhledem k ustanovení §241b odst. 3 a §242 odst. 4 o.s.ř. nebylo možno přihlížet s ohledem na uplynutí zákonem stanovených lhůt).
Žalobce a) poté podáním ze dne 14. února 2007, které bylo doručeno soudu prvního stupně dne 15. února 2007, vzal dovolání zpět (neprokázal se však plnou mocí, která by ho opravňovala k tomuto procesnímu úkonu též za žalobce b/).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) v dané věci přihlíží k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
S ohledem na výše popsaný procesní úkon žalobce a) a s přihlédnutím k ustanovení §243b odst. 5 věta druhá o.s.ř. bylo dovolací řízení ve vztahu k tomuto žalobci zastaveno.
Jak již bylo zmíněno, žalobci napadli dne 19. prosince 2006 uvedený rozsudek odvolacího soudu vlastnoručně sepsaným dovoláním, aniž by byli zastoupeni ve smyslu ustanovení §241 odst. 1 a 4 o.s.ř. advokátem. Ke splnění této zvláštní podmínky dovolacího řízení byli vyzváni usneseními soudu prvního stupně ze dne 20. prosince 2006 (doručeným dne 5. ledna 2007). Teprve však dne 22. ledna 2008 byla soudu předložena plná moc, kterou žalobci udělili pro dovolací řízení advokátce Mgr. Petře Faldynové spolu s „dovoláním“ (byť ovšem již za situace, kdy dovolání žalobce a/ jím bylo v mezidobí vzato zpět; nadto vzhledem k ustanovení §241b odst. 3 věta druhá a §242 odst. 4 o.s.ř. nejsou splněny předpoklady k tomuto podání přihlížet).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací uvážil, že dovolání žalobce b) není v této věci přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř., neboť není naplněn dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Otázku promlčení v daném řízení uplatněného nároku odvolací soud posoudil v souladu s danou právní úpravou, přičemž se nedostal do případných interpretačních obtíží; samotné dovolání pak neuvádí takové skutečnosti, které by závěry odvolacího soudu vyvracely. Uplatněný dovolací důvod podle 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu, a pokud z obsahu dovolání případně vyplývá i dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. (§41 odst. 2 o.s.ř.), nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, ročník 2004, nebo usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Dovolání žalobce b) bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle §243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s §218 písm. c/ téhož zákona.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 o.s.ř., neboť dovolatelé nemají v daném řízení nárok na náhradu svých nákladů, zatímco žalovanému v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. března 2010
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu