ECLI:CZ:NS:2010:30.CDO.625.2009.1
sp. zn. 30 Cdo 625/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobců 1) Ing. S. B. a 2) Rodinného pivovaru BERNARD, a.s. , IČ: 26031809, se sídlem v Humpolci, 5. května 1, zastoupených JUDr. Ladislavem Břeským, advokátem se sídlem v Praze 2, Botičská 1936/4, proti žalovanému Občanskému sdružení Britské listy, IČ: 26519887 , se sídlem v Praze 2, Slezská 56/1668, o ochranu osobnosti a dobré pověsti právnické osoby , vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 34 C 5/2007, o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. září 2008, č.j. 1 Co 234/2008-87, takto:
I. Dovolání žalobců se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o.s.ř.) :
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. ledna 2008, č.j. 34 C 5/2007-67, výrokem I. zamítl žalobu, aby žalovanému bylo uloženo uveřejnit v internetovém deníku Britské listy omluvu ve znění: “Dne 22.9.2006 byl v tomto deníku uveřejněn článek, jehož titulek zněl „Transparency International: pod povrchem špína“. Tento článek obsahoval nepravdivé informace o panu S. B., které nezákonným způsobem zasáhly do jeho práv na ochranu osobnosti. Tímto se panu S. B. za uveřejnění nepravdivých informací, jakož i za způsobenou újmu omlouváme“. Výrokem II. zamítl žalobu, aby žalovaný zaplatil prvnímu žalobci 150.000,- Kč jako náhradu nemajetkové újmy podle §13 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) a výrokem III. zamítl žalobu, aby žalovaný zaplatil druhému žalobci 300.000,- Kč jako přiměřené zadostiučinění v penězích podle §19b odst. 2 o.z. Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobců Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 25. září 2008, č.j. 1 Co 234/2008-87, rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé podle §219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) potvrdil, změnil jej pouze ve výroku o nákladech řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud dospěl k závěru, že v řízení nebyl prokázán neoprávněný zásah žalovaného do práv prvního žalobce chráněných ustanovením §11 násl. o.z., protože šlo o přiměřenou kritiku jeho osoby v souvislosti s jeho členstvím ve Správní radě Transparency International, tedy jako osoby veřejného zájmu. Poukázal také na skutečnost, že z titulu svého postavení měl dostatek možností, jak mediálně prezentovat svůj nesouhlas s názory žalovaného. V důsledku toho nelze dovodit ani neoprávněný zásah do dobré pověsti druhého žalobce ve smyslu §19b o.z.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání. Jeho přípustnost odvozují z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť jsou přesvědčeni, že rozhodnutí má zásadní význam po právní stránce. Dovolací důvod spatřují v naplnění předpokladů ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Napadají zejména závěr odvolacího soudu, že první žalobce jako osoba veřejného zájmu je povinen snášet vyšší míru kritiky, stejně jako jeho názor, že fakt, že žalobci je dostupná možnost vyjádřit se mediálně ke kritice, která proti němu směřuje, je důvodem pro odepření soudní ochrany proti zásahům do jeho osobnostních práv. Navrhli, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolací soud po té, co přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. Otázku výkladu ustanovení §11 násl. o.z., včetně ochrany tzv. osob veřejného zájmu a významu možnosti těchto osob vyjádřit se ke kritice, odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (analogicky srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. listopadu 2007, sp.zn. 30 Cdo 1174/2007, rozsudky téhož soudu ze dne 20. ledna 2010, sp. zn. 30 Cdo 2900/2008, ze dne 28. února 2006, sp.zn. 30 Cdo 1109/2005 nebo ze dne 31. října 2006, sp.zn. 30 Cdo 954/2006). Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle §243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s §218 písm. c/ téhož zákona.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 o.s.ř., neboť žalobci s ohledem na výsledek řízení nemají na náhradu svých nákladů právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 19. října 2010
JUDr. Pavel P a v l í k, v. r.
předseda senátu