ECLI:CZ:NS:2010:30.CDO.927.2009.1
sp. zn. 30 Cdo 927/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce B. V., zastoupeného JUDr. Františkem Horáčkem, advokátem se sídlem v Pardubicích, Masarykovo nám. 1544, proti žalované M. V., zastoupené JUDr. Ladislavem Břeským, advokátem se sídlem v Praze 2, Botičská 1936/4, o ochranu osobnosti , vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 16 C 193/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. října 2008, č.j. 1 Co 172/2008-67, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o.s.ř.) :
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 8. února 2008, č.j. 16 C 193/2007-50, zamítl žalobu aby žalovaná byla uznána povinnou zaslat žalobci písemnou omluvu a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne ze dne 21. října 2008, č.j. 1 Co 172/2008-67, rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení §219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, dospěl k závěru, že trestní oznámení, která podala žalovaná na žalobce, je třeba považovat za výkon práva nepřekračující meze přípustnosti, což je okolnost vylučující neoprávněnost zásahu, a proto nelze dovodit neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobce a v důsledku toho ani odpovědnost žalované podle §13 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dne 22. ledna 2009 dovolání. Jeho přípustnost odvozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a dovolací důvod spatřuje v naplnění předpokladů ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že v podstatě každé podání trestního oznámení je třeba považovat za výkon práva, u kterého veřejný zájem převažuje nad zájmem jednotlivce, přičemž poukazuje na vzrůstající počet trestních oznámení, která nemají pravdivý reálný podklad a mají působit jako výhrůžka nebo zastrašení, přičemž v posuzované věci právě o takový případ jde. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil, a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Dovolací soud po té, co přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. Otázku výkladu ustanovení §11 násl. o.z. odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (analogicky srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. listopadu 2006, sp. zn. 30 Cdo 2677/2006, rozsudek téhož soudu ze dne 28. února 2007 , 30 Cdo 97/2007, nebo rozsudek ze dne 24. června 2008, sp.zn. 30 Cdo 146/2008). Jestliže z obsahu dovolání vyplývá dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. (§41 odst. 2 téhož zákona), nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle §243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s §218 písm. c) téhož zákona.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. prosince 2010
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu