ECLI:CZ:NS:2010:30.CDO.942.2009.1
sp. zn. 30 Cdo 942/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Miloše Holečka v právní věci žalobkyně PhDr. H. P., zastoupené JUDr. Janou Kašpárkovou, advokátkou se sídlem v Olomouci, Blanická 917/19, proti žalované JUDr. J. A., zastoupené JUDr. Zdeňkem Augustýnem, advokátem se sídlem v Šumperku, Slovanská č. 3, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 98/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. září 2008, č.j. 1 Co 181/2007-99, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění:
(§243c odst. 2 o.s.ř.) :
Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 3. září 2008, č.j. 1 Co 181/2007-99, podle ustanovení §219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) potvrdil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. května 2007, č.j. 23 C 98/2006- 34, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 6. června 2007, č.j. 23 C 98/2006-43, kterým byla zamítnuta žaloba, aby bylo určeno, „ že žalovaná zasáhla do práva žalobkyně na ochranu osobnosti, když dne 10. května 2005 bez vědomí a souhlasu žalobkyně vstoupila do bytu žalobkyně v obci B. č.p. 8 a provedla v jejím bytě domovní prohlídku a soupis věcí, čímž závažným způsobem narušila soukromou sféru žalobkyně a snížila její důstojnost“ ; zamítnuta byla též žaloba aby bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni na náhradu nemajetkové újmy v penězích podle §13 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen“ o.z.) částku 200.000.- Kč a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Soud druhého stupně též rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Dospěl především k závěru, že soud prvního stupně učinil správná skutková zjištění, a z nich pak vyvodil správné právní závěry. Odvolací soud dovodil, že žalovaná není ve sporu pasivně legitimována (nejen podle analogie §420 odst. 2 o.z., když žalovaná byla užita jako notářka jiným subjektem k sepisu notářského zápisu), neboť notář není odpovědný za to, že před ním činěný úkon nebo probíhající děj, je v souladu se zákonem.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost odvozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Uplatňuje dovolací důvody uvedené v ustanovení §241a odst. 2 písm. b) a a) o.s.ř. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. K dovolání nebylo podáno vyjádření.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. Otázku výkladu ustanovení §11 a §13 o.z. dovolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (analogicky srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. ledna 2002, sp.zn. 28 Cdo 95/2002, případně rozsudek téhož soudu ze dne 20. května 2010, sp.zn. 30 Cdo 1096/2009, apod.). Pokud dovolatelka uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu. Jestliže z obsahu dovolání případně vyplývá dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř., nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Ustanovení §236 až §239 o. s. ř. nepočítají s přípustností dovolání proti výrokům rozhodnutí odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení. Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle §243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s §218 písm. c) téhož zákona.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 o.s.ř., když žalobkyně nemá na jejich náhradu nárok, zatímco žalované v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. srpna 2010
JUDr. Pavel P a v l í k , v. r.
předseda senátu