ECLI:CZ:NS:2010:30.CDO.976.2010.1
sp. zn. 30 Cdo 976/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Miloše Holečka a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobce Ing . L. M. , zastoupeného Mgr. Lucií Brusovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Masná 8, proti žalované České republice, za niž jedná Ministerstvo spravedlnosti se sídlem v Praze, Vyšehradská 16, o zaplacení 217.500,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 20 C 24/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. října 2009, č.j. 64 Co 283/2009 – 31, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o.s.ř.) :
Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 27. března 2009, č.j. 20 C 24/2008-18, zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 217.500,- Kč s 9,5 % úrokem z prodlení od 31. 7. 2007 do 30. 6 2007, s 9,75 % úrokem z prodlení od 1. 7. 2007 do 31. 12. 2007, s 10,5 % úrokem z prodlení od 1. 1. 2008 do 30. 6. 2008 a dále s úrokem z prodlení ve výši dle platné repo sazby České národní banky platné vždy k 1. dni daného pololetí a zvýšené o 7 procentních bodů do zaplacení (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. října 2009, č.j. 64 Co 283/2009 – 31, rozsudek soudu I. stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen žalobci dne 4. 12. 2009 a téhož dne nabyl právní moci.
Žalobce podal proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, které sám sepsal dne 3. 2. 2010 a dne 4. 2. 2010 je předal k poštovní přepravě Obvodnímu soudu pro Prahu 2, jemuž bylo doručeno dne 8. 2. 2010. Dovolatel navrhl, aby rozhodnutí soudů 1. a 2. stupně byla zrušena a aby věc byla těmto soudům vrácena k dalšímu řízení. Přípustnost dovolání dovodil z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále též „o.s.ř.“) a odkázal na ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., podle něhož lze dovolání podat, je-li řízení postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K oprávněnosti tohoto dovolacího důvodu argumentoval nálezem Ústavního soudu ze dne 6. 8. 2008, sp.zn. II. ÚS 2837/07, podle něhož výklad, podle kterého důvod dovolání podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. vylučuje možnost připuštění dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., vede k nepřípustnému zúžení práva na přístup k dovolacímu soudu. Uvedl také, že dovolacím důvodem je nesprávné právní posouzení věci oběma soudy [tento dovolací důvod je uveden v ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.].
Usnesením ze dne 11. února 2010, č. j. 20 C 24/2008 – 38, Obvodní soud pro Prahu 2 vyzval žalobce, aby si pro podání dovolání v této věci zvolil advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2009, č. j. 64 Co283/2009-31, a poučil ho, že nebude-li do 5 dnů ode dne doručení tohoto usnesení předložena plná moc zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Po doručení tohoto usnesení žalobci dne 18. 2. 2010 byla do spisu založena plná moc s datem 20. 1. 2010, jíž žalobce zplnomocnil Mgr. L. B., advokátku se sídlem v O., aby jeho jménem podala dovolání proti rozhodnutí MS Praha, č.j. 64 Co 283/2009-31, a OS Praha 2, č.j. 20 C 24/2008-18, a v řízení o dovolání ho zastupovala, dovolání sepsané advokátkou však soudu podáno nebylo a advokátka písemně nebo ústně do protokolu soudu nesdělila, že se s podáním, které učinil dovolatel, ztotožňuje.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) připomíná, že podle §241 o.s.ř. musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem (který však může dovolatele zastupovat jen v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními předpisy), jestliže sám nemá právnické vzdělání; je-li dovolatelem právnická osoba, stát, obec nebo vyšší územně samosprávný celek, jedná za ni osoba uvedená v §21 nebo §21a anebo v §21b o.s.ř., pokud má právnické vzdělání. Nemá-li dovolatel právnické vzdělání, musí být dovolání sepsáno advokátem, notářem nebo osobou uvedenou v §21 nebo §21a, v §21b, anebo v §26a odst. 3 o.s.ř., která má právnické vzdělání. V tomto případě se jedná o úpravu tzv. povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení, které je chápáno jako zvláštní podmínka dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze sice odstranit, bez jejíhož splnění však nelze vydat rozhodnutí ve věci samé. Nedostatek v zastoupení dovolatele musí být proto řešen postupem podle ustanovení §241b odst. 2 o.s.ř. ve spojení s §104 odst. 2 téhož zákona.
Požadavek povinného zastoupení platí jen pro podání dovolání, přičemž však tuto část dovolacího řízení je třeba chápat v širším smyslu tak, že zahrnuje nejen podání dovolání samotného, ale vztahuje se i k podání, kterým se dovolání doplňuje nebo omezuje, nebo podání, kterým se disponuje rozsahem dovolání, jeho důvody nebo dovolacím návrhem. Pokud dovolatel podá dovolání sám, je nezbytné ke splnění požadavku nuceného zastoupení vyplývajícího ze zmíněného ustanovení, aby jeho zástupce učiněné podání nahradil nebo doplnil vlastním podáním nebo aby alespoň písemně nebo ústně do protokolu sdělil soudu, že se s dovolatelem učiněným podáním ztotožňuje. Nestane-li se tak, není požadavku povinného zastoupení vyhověno (obdobně srovnej JUDr. Jaroslav Bureš, JUDr. Ljubomír Drápal, JUDr. Zdeněk Krčmář, JUDr. Michal Mazanec, Občanský soudní řád, Komentář, 6. vydání, Praha 2003, II. díl, str. 1064 až 1065).
Požadavek povinného zastoupení není naplněn již tím, že si dovolatel zvolí zástupcem advokáta. Součástí povinného zastoupení je ve smyslu §241 odst. 4 o. s. ř. též to, že dovolání musí být tímto zástupcem sepsáno (viz výklad shora). Podal-li tedy účastník řízení sám dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, je ke splnění požadavku povinného zastoupení vyplývajícího z ustanovení §241 odst. 4 o. s. ř. nezbytné, aby zmocněnec dovolatele učiněné podání nahradil nebo doplnil vlastním podáním, popř. aby sdělil soudu, že se s dovolatelem učiněným podáním ztotožňuje; nestane-li se tak, nebylo požadavku povinného zastoupení vyhověno (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. května 1999, sp. zn. 26 Cdo 1121/99, uveřejněné pod č. 64 v sešitě č. 6 z roku 2000 časopisu Soudní judikatura, usnesení téhož soudu ze dne 21. dubna 2010, sp. zn. 26 Cdo 407/2010, aj.).
Lze uzavřít, že zákonem stanovená podmínka dovolacího řízení podle §241 odst. 1 věty první ve spojení s §241 odst. 4 o.s.ř. nebyla splněna. Nejvyšší soud proto dovolací řízení pro nedostatek uvedené podmínky řízení podle §241b odst. 2, §243c odst. 1 a §104 odst. 2 věty třetí o.s.ř. zastavil, aniž se zabýval uplatněnými dovolacími důvody.
Rozhodnutí o nákladech dovolacího řízení je odůvodněno ustanovením §243b odst.5 věty první o.s.ř., ve spojení s §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o.s.ř. Žalobce nemá vzhledem k výsledku řízení na náhradu nákladů řízení nárok a žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. září 2010
JUDr. Pavel P a v l í k, v. r.
předseda senátu