ECLI:CZ:NS:2010:32.CDO.1267.2009.1
sp. zn. 32 Cdo 1267/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně PST CLC, a. s., se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Nádražní 969/112, PSČ 702 00, identifikační číslo 25 39 72 49, zastoupené Mgr. Petrem Pešatem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Přívozská 10, PSČ 702 00, proti žalovanému D.W. , zastoupenému JUDr. Jaromírem Heto, advokátem, se sídlem ve Zlíně, Vodní 1972, PSČ 760 01, o zaplacení částky 107.352,25 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 43 Cm 161/2003, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. října 2008, č. j. 1 Cmo 175/2007-196, ve znění opravného usnesení ze dne 15. ledna 2010, č. j. 1 Cmo 175/2007-222, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 8.025,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 20. června 2007, č. j. 43 Cm 161/2003-154, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 107.352,25 Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení účastníků. Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalovaného v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud vyšel ze skutkových i právních závěrů soudu prvního stupně. Mezi účastníky byla dne 4. dubna 2001 uzavřena smlouva o poskytování celně deklaračních služeb na hraničních přechodech a vnitrostátních pracovištích. Účastníci si ve smlouvě dohodli, že bude-li muset žalobkyně uhradit celním orgánům celní dluh, vzniklý pro porušení povinností žalovaným jako dopravcem, nahradí následně toto plnění žalovaný žalobkyni. Smlouvou předvídaný důvod nastal a soudy obou stupňů uzavřely, že uplatněný nárok žalobkyně proti žalovanému na úhradu zaplaceného celního dluhu je důvodný a pro posouzení důvodnosti nároku je nerozhodné, že žalobkyně byla ve smlouvě označena jako ručitel.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a co do důvodů na ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.
Dovolatel má za to, že přípustnost dovolání zakládá řešení otázky zásadního právního významu, která spočívá v odvolacím soudem nesprávném právním posouzení povinnosti žalovaného plnit žalobkyni. Vznikla-li žalobkyni jako hlavnímu dlužníkovi povinnost plnit celnímu orgánu, nevznikla jí tato povinnost jako ručiteli, jak byla ve smlouvě uzavřené mezi účastníky žalobkyně označena. Nemohla potom, podle smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 4. dubna 2001, vzniknout ani žalovanému povinnost plnit žalobkyni. Soudy obou stupňů měly provést další dokazování, aby posoudily, zda smlouva ze dne 4. dubna 2001 skutečně zavazuje žalovaného k úhradě celního dluhu v případě, že bude vyměřen celními orgány hlavnímu povinnému, tj. žalobkyni. Rozhodnutí je podle dovolatele rovněž nepřezkoumatelné, neboť neobsahuje dostatek argumentů pro rozhodnutí.
Žalobce se k dovolání vyjádřil tak, že považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a dovolání za nepřípustné.
Se zřetelem k době vydání rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 12. čl. II přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony - občanský soudní řád ve znění účinném do 30. června 2009.
Dovolání není přípustné.
Přípustnost dovolání proti rozsudku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, upravuje ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b) v této věci nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) Nejvyšší soud nemá, když dovolatel mu nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možné usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozhodnutí odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu).
Podle §242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z vylíčení uplatněných dovolacích důvodů je zřejmé, že dovolatel nevymezil žádnou právní otázku, pro jejíž řešení by bylo možné považovat rozhodnutí odvolacího soudu za právně významné. Na zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu nelze usuzovat ani z dovolatelem zpochybněného právního závěru, který odvolací soud učinil při posouzení povinnosti žalovaného plnit žalobkyni na základě smluvního ujednání účastníků. Přitom závěry odvolacího soudu nejsou rozporné s hmotným právem. Účastníci jako podnikatelé uzavřeli při své podnikatelské činnosti [§261 odst. 1 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“)] smlouvu, která není upravena jako typ smlouvy v části třetí obchodního zákoníku (§269 odst. 2 obch. zák). Ve smlouvě určili předmět svých závazků, včetně povinnosti žalovaného plnit žalobkyni v případě vzniku povinnosti žalobkyně uhradit celní dluh vyměřený příslušným celním úřadem. Dospěl-li odvolací soud k závěru, že v důsledku vzniku smlouvou předvídané povinnosti žalobkyně plnit celnímu orgánu vznikla následně povinnost žalovaného plnit žalobkyni, a to bez ohledu na účastníky dohodnuté označení žalobkyně ve smlouvě jako ručitele, je tento závěr rovněž v souladu s judikaturou Ústavního soudu a Nejvyššího soudu o principu autonomie smluvních stran, povaze soukromého práva a s ní spojené společenské a hospodářské funkci smlouvy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. května 2008, sp. zn. 29 Odo 434/2006).
Z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se nadto podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.), je pak možné - z povahy věci - posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).
Z pohledu výše formulovaných závěrů, od nichž nemá Nejvyšší soud důvod se odchýlit ani v projednávané věci, jsou pak pro řešení otázky přípustnosti dovolání právně nevýznamné dovolací námitky týkající se toho, že soudy nižších stupňů měly podle dovolatele přistoupit k dalšímu (dovolatelem blíže nespecifikovanému) dokazování, zda smlouva ze dne 4. dubna 2001 skutečně zavazuje žalovaného k úhradě celního dluhu v případě, že bude vyměřen celními orgány hlavnímu povinnému, tj. žalobkyni. Namítá-li tak dovolatel procesní vady získání skutkových zjištění neprovedením dokazování, uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., který u dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nemá k dispozici a jehož prostřednictvím přípustnost dovolání založit nelze, neboť nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu.
Dovolatel nevymezil žádnou otázku zásadního právního významu ani prostřednictvím uplatněného důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., poukazoval-li bez bližší specifikace na vady nepřezkoumatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu, jimiž dle jeho názoru bylo řízení zatíženo.
Jelikož dovolání není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., Nejvyšší soud je podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalované bylo odmítnuto a vznikla jí povinnost nahradit žalobci náklady dovolacího řízení. Ty sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 6.387,50 Kč podle ustanovení §3 odst. 1 bodu 4, §15, §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., z náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (vyjádření k dovolání) podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a z náhrady za 20% daň z přidané hodnoty ve výši 1.337,50 Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 21. září 2010
JUDr. Hana G a j d z i o k o v á
předsedkyně senátu