ECLI:CZ:NS:2010:32.CDO.1587.2009.1
sp. zn. 32 Cdo 1587/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně GE Money Multiservis, a. s., se sídlem v Praze 4, Vyskočilova 1422/la, PSČ 140 28, identifikační číslo 49 24 11 50, zastoupené JUDr. Miroslavem Nyplem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Dukelská 15, PSČ 500 02, proti žalovanému Ing. R. Ž., zastoupenému JUDr. Radimem Vicherkem, advokátem, se sídlem v Ostravě - Přívoze, Masná 8, PSČ 702 00, o zaplacení částky 105.000,56 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 42 C 284/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. listopadu 2008, č. j. 30 Co 357/2008-93, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 14.124,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 13. května 2008, č. j. 42 C 284/2007-51, zamítl žalobu o zaplacení částky 105.000,56 Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 92.038,20 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,5 % z této částky od 24. června 2007 do 30. června 2007 a dále od 1. července 2007 do zaplacení s úrokem z prodlení ve výši, která odpovídá ročně výši reposazby stanovené ČNB platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného, zvýšené o 7 procentních bodů; jinak byl potvrzen (výrok I.), dále rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudem prvního stupně (výrok II.) a soudem odvolacím (výrok III.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Podle obsahu dovolání směřuje proti měnícímu vyhovujícímu výroku ve věci samé a jsou uplatňovány dovolací důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.").
Dovolatel zpochybňuje skutkové závěry odvolacího soudu o výši plnění ze strany žalovaného poskytnutého žalobkyni, když dle dovolatele žalobkyně ke dni odstoupení od smlouvy 20. června 2006 obdržela od žalovaného celkem částku 171.353,32 Kč. Z toho částku 82.285,- Kč uhradil žalovaný 27. června 2005. Od tzv. dealera měla žalobkyně dále obdržet částku 23.999,- Kč. Napadá dále nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem. Dohoda účastníků v článku 8.5. obchodních podmínek upravuje povinnost žalovaného plnit žalobkyni odchylně oproti ustanovení §507 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák."), které není ustanovením kogentním podle §263 obch. zák. Žalobkyni nevzniklo právo na úroky. Pro nedostatek důvodů je navíc rozsudek odvolacího soudu nepřezkoumatelný, neboť není zřejmé, co soud míní označením „dlužné splátky” a označením „jistina úvěru”.
Žalobkyně se ve vyjádření k dovolání ztotožnila se závěry odvolacího soudu a poukázala na to, že odvolací soud rozhodl v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu.
Se zřetelem k době vydání rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 12. čl. II přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony - občanský soudní řád ve znění účinném do 30. června 2009.
Dovolání je podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné, není však důvodné.
Nejvyšší soud nejprve posuzoval, zda řízení netrpí vadami uvedenými v §229 odst. 1 a §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., popřípadě jinými vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tyto vady se z obsahu spisu nepodávají.
V podmínkách projednávané věci takovou vadou není ani dovolatelem namítaná nepřezkoumatelnost rozsudku odvolacího soudu. Přezkoumatelným, tj. srozumitelným a řádně odůvodněným, je rozhodnutí, jež v souladu s požadavky §157 odst. 2 o. s. ř. obsahuje stručný a jasný výklad o tom, které skutečnosti měl soud za prokázané a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů, proč neprovedl další navrhované důkazy a z jakého důvodu neučinil žádná zjištění z některých provedených důkazů. Nezbytným požadavkem řádného odůvodnění rozhodnutí je soudem přijatý závěr o skutkovém stavu věci a na něj navazující právní posouzení věci. Z pohledu těchto požadavků nelze přisvědčit výhradě dovolatele o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu. Rozsudek odvolacího soudu požadavkům §157 odst. 2 o. s. ř. vyhovuje. Odvolací soud se dostatečně a přezkoumatelně vypořádal se závěry soudu prvního stupně, popsal své skutkové závěry, ke kterým dospěl po zopakování dokazování, tyto závěry hodnotil po stránce právní. Vadou, jež by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, by mohl být jen takový nedostatek odůvodnění napadeného rozsudku, jenž by jej činil pro nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů nepřezkoumatelný (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2008, sp. zn. 33 Odo 1255/2006). O takový případ v projednávané věci nejde.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich obsahovým vymezením (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Z vylíčení uplatněného dovolacího důvodu o nesprávných skutkových závěrech odvolacího soudu o jednorázové platbě částky 82.285,- Kč, kterou měl zaplatit žalovaný, nikoli, jak uzavřel odvolací soud, tzv. dealer, je zřejmé, že dovolatel směřuje své výhrady proti hodnocení důkazů odvolacím soudem, netvrdí však, že by odvolací soud některé skutečnosti, vyplývající z provedených důkazů, pominul nebo že by při svých skutkových zjištěních vycházel ze skutečností, které neměly oporu v provedeném dokazování. Podle obsahu dovolacích námitek uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř.
Námitky dovolatele, směřující proti skutkovému závěru, podle něhož byla částka 82.285,- Kč zaplacena žalobkyni tzv. dealerem, nikoli dovolatelem, jsou pouhou polemikou s hodnocením důkazů učiněným odvolacím soudem. To však se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř. nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem, a tedy ani důvodem vymezeným v §241a odst. 3 o. s. ř. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2005, sp. zn. 29 Odo 1058/2003, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2005, pod číslem 145, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2009, sp. zn. 20 Cdo 4352/2007, jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Dovolací soud v posuzované věci žádný logický rozpor či jiné pochybení v hodnocení důkazů neshledal, pokud odvolací soud vyhodnotil, že žalobkyně přijala plnění od tzv. dealera ve výši 82.285,- Kč (po zaokrouhlení). Se skutkovým závěrem odvolacího soudu navíc podle obsahu spisu koresponduje samotné vyjádření žalovaného v řízení před odvolacím soudem při jednání dne 2. října 2008, kdy výslovně učinil nesporným, že dealer vrátil žalobkyni částku 82.284,84 Kč.
Prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu podle §241 a odst. 3 o. s. ř. se tak dovolateli správnost závěrů odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo.
Nejvyšší soud se dále zabýval namítanou nesprávností právního posouzení věci odvolacím soudem.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Dovolatel zpochybňuje právní závěry odvolacího soudu o povinnosti žalovaného plnit žalobkyni v případě odstoupení od smlouvy, kdy účastníci si měli odchylně dohodnout právní následky odstoupení od smlouvy, než jak je předpokládá ustanovení §507 obch. zák., které není ustanovením kogentním podle §263 obch. zák. Lze přisvědčit dovolateli, že ustanovení §507 obch. zák. je ustanovením dispozitivním, je však správné posouzení odvolacího soudu, který dospěl k závěru, že článkem 8.5. obchodních podmínek nedošlo k úpravě povinnosti žalovaného plnit žalobkyni v případě odstoupení od smlouvy v rozsahu jiném, než předpokládá ustanovení §507 obch. zák. Dohoda účastníků v článku 8.5. obchodních podmínek předpokládá pouze tzv. „vyrovnání a zaslání finančních prostředků věřiteli a jejich použití věřitelem na předčasné doplacení úvěru”. Takové ujednání však nepředstavuje dohodu účastníků o jiných než zákonem předvídaných právních následcích odstoupení od smlouvy podle §507 obch. zák.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání žalobce pro nedůvodnost zamítl (§243b odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný nebyl v dovolacím řízení úspěšný, a proto je povinen nahradit žalobkyni náklady jejího právního zastoupení. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalobkyni sestávají ze sazby odměny za zastupovaní advokátem v částce 11.470,- Kč podle §3 odst. 1, §10 odst. 3 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a z paušální částky 300 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při připočtení 20% daně z přidané hodnoty ve výši 2.354,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 27. října 2010
JUDr. Hana G a j d z i o k o v á
předsedkyně senátu