ECLI:CZ:NS:2010:32.CDO.1968.2009.1
sp. zn. 32 Cdo 1968/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Koláře a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně SYMONTA s.r.o. , se sídlem v Plzni, K Papírně 172/26, PSČ 312 00, IČ 26349043, zastoupené JUDr. Ing. Vojtěchem Levorou, advokátem se sídlem v Plzni, Slovanská tř. 136, proti žalovanému městu Klatovy , se sídlem v Klatovech, nám. Míru 62, PSČ 339 01, IČ 00255661, o 294 769,90 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 8 C 357/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 7. ledna 2009, č. j. 25 Co 304/2008-134, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobkyně proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Krajský soud v Plzni potvrdil zamítavý rozsudek Okresního soudu v Klatovech ze dne 28. května 2008, č. j. 8 C 357/2007-104, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. června 2009 – dále též jen „o. s. ř.“ (srov. čl. II. bod 12. přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Namítala-li dovolatelka, že žalovanému vůči zhotoviteli nárok na smluvní pokutu nevznikl, neboť zhotovitel se nemohl dostat do prodlení v důsledku prodlení žalovaného s přípravou staveniště, a dále že v řízení bylo prokázáno, resp. bylo nesporné, že zhotovitel dílo podle smlouvy žalovanému předal a vznikl mu tak nárok na zaplacení kupní ceny, žádnou otázku zásadního právního významu tím nevymezila, nýbrž pouze zpochybnila skutkový základ věci, z něhož odvolací soud při posouzení prodlení zhotovitele s provedením díla vyšel. Dovolatelka tak patrně přehlédla, že dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. (t. j. že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), pod který je možné tyto její výhrady z hlediska jejich obsahu podřadit, nemůže přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit, neboť z tohoto důvodu lze podat dovolání jen v případě dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§238 a 238a o. s. ř.).
Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí a tím i přípustnost dovolání nemohla založit ani dovolatelkou předestřená otázka započtení vzájemných pohledávek, neboť ji odvolací soud řešil v souladu s hmotným právem a rozhodovací praxí soudů. Posoudil-li odvolací soud dopis ze dne 29. listopadu 2005 adresovaný zhotoviteli (ve kterém žalovaný vyčíslil smluvní pokutu a sdělil, že ji započítává proti pohledávce zhotovitele na zaplacení ceny díla a že zaplatí z fakturované částky ceny díla pouze zbývající část ceny díla po odpočtu částky smluvní pokuty, což následně i učinil) jako úkon směřující k započtení obou vzájemných pohledávek podle §580 občanského zákoníku, v rozporu s hmotným právem nepostupoval. To platí i o otázce splatnosti či nesplatnosti práva na smluvní pokutu, neboť dohodu v článku IX. bodu 9.6. smlouvy o dílo o zápočtu nároku na smluvní pokutu oproti povinnosti k úhradě ceny díla strany nevázaly na předpoklad splatnosti obou pohledávek.
Podle §242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila. Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř].
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů právo a žalovanému podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. května 2010
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu