ECLI:CZ:NS:2010:32.CDO.2041.2010.1
sp. zn. 32 Cdo 2041/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně Průmstav Develop s.r.o. , se sídlem v Plzni, Alej Svobody 56/881, PSČ 323 00, IČ 27976742, zastoupené JUDr. Petrem Morongem, advokátem se sídlem v Plzni, Brojova 16, proti žalované TAKENAKA EUROPE GmbH , se sídlem v Düsseldorfu, Oststrasse 10, Spolková republika Německo, TAKENAKA EUROPE GmbH - odštěpný závod, se sídlem v Praze 1, Národní čp. 138/10, PSČ 110 00, IČ 64355535, zastoupené JUDr. Magdou Pištorovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Národní 10, o zaplacení 10 184 068,19 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 61 Ro 1543/2008, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. června 2009, č. j. 1 Cmo 127/2009-115, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. JUDr. P. M., je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 960 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám její zástupkyně JUDr. Magdy Pištorové.
Odůvodnění:
Dovolání žalobkyně proti v záhlaví označenému usnesení, jímž Vrchní soud v Praze změnil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. března 2009, č. j. 61 Ro 1543/2008-35, tak, že se odpor žalované do jím vydaného platebního rozkazu ze dne 12. prosince 2008, č. j. 61 Ro 1543/2008-16, neodmítá, není přípustné.
Se zřetelem k době vydání usnesení odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s bodem 12. čl. II. přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony – občanský soudní řád ve znění účinném do 30. června 2009 (dále též jen „o. s. ř.“).
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odporu do vydaného platebního rozkazu, nelze podřadit žádnému z usnesení, proti nimž zákon připouští dovolání v ustanoveních §238, §238a a §239 o. s. ř.
Dovolání není přípustné ani podle ustanovení §237 o. s. ř. upravujícího přípustnost dovolání rovněž proti usnesení (a rozsudku) odvolacího soudu, ovšem pouze za podmínky, že jím bylo rozhodnuto ve věci samé. Vzhledem k tomu, že napadené usnesení odvolacího soudu nemá povahu rozhodnutí ve věci samé, není (oproti očekávání dovolatelky) dovolání přípustné ani podle §237 o. s. ř.
Poučil-li proto odvolací soud účastníky řízení v závěru napadeného usnesení o nepřípustnosti dovolání, tvrzeného pochybení se nedopustil. Podala-li tudíž dovolatelka dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. června 2009, č. j. 1 Cmo 127/2009-115, které bylo doručeno (srov. doručenku na č. l. 118 spisu) jejímu tehdejšímu zástupci JUDr. P. M. dne 14. července 2009, u Městského soudu v Praze (soudu prvního stupně) dne 29. září 2009, učinila tak až po uplynutí dvouměsíční lhůty k podání dovolání (srov. §240 odst. 1 o. s. ř.), která tak marně uplynula dnem 14. září 2009. Dovolání je tak nejen nepřípustné, ale i opožděné.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), usnesením odmítl pro nepřípustnost a opožděnost [§243b odst. 5 věta první, §§218 písm. c) a §218a o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §147 odst. 1 o. s. ř. Dovolatelka, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a povinnost k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované uložil dovolací soud advokátu JUDr. P. M., který zavinil náklady dovolacího řízení již tím, že podal nepřípustné a opožděné dovolání, a to na základě plné moci žalobkyně ze dne 11. ledna 1008 (č. l. 56 spisu), která mu zanikla dne 28. července 2009 prohlášením konkursu na její majetek [srov. §252 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon)]. Náklady žalované sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 500 Kč podle §14 odst. 3 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění, a z paušální částky 300 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v témže znění, při připočtení 20% daně z přidané hodnoty ve výši 160 Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 19. října 2010
JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu