ECLI:CZ:NS:2010:32.CDO.2394.2009.1
sp. zn. 32 Cdo 2394/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně Flídr plast s. r. o., se sídlem v Širokém Dole 200, PSČ 572 01, identifikační číslo osoby 25 29 39 31, zastoupené JUDr. Zdeňkou Flídrovou, advokátkou, se sídlem v Litomyšli, Rektora Stříteského 187, PSČ 570 01, proti žalovanému Ing. Š. S., o zaplacení částky 557.540,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 42 Cm 14/2001, o dovolání České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. dubna 2009, č. j. 1 Cmo 137/2006-426, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. dubna 2009, č. j. 1 Cmo 137/2006-426, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 2. listopadu 2005, č. j. 42 Cm 14/2001-376, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 400.975,90 Kč s 8% úrokem z prodlení od 21. července 2000 do zaplacení a náhradu nákladů řízení (výrok I.), žalobu co do částky 156.564,10 Kč s 8% úrokem z prodlení od 21. července 2000 do zaplacení zamítl (výrok II.), a rozhodl o náhradě znalečného (výroky III. a IV.).
Proti rozsudku soudu prvního stupně podali oba účastníci odvolání. Po předložení věci Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o odvolání žalovaný Ing. Štěpán Sedláček zemřel 9. listopadu 2006. Usnesením ze dne 13. dubna 2007, č. j. 1 Cmo 137/2006-416, Vrchní soud v Praze rozhodl o přerušení řízení podle ustanovení §109 odst. 1 písm. b) a §107 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) s odůvodněním, že před Krajským soudem v Hradci Králové probíhá dědické řízení po zemřelém Ing. Š.S. pod sp. zn. 20 D 1619/2006, Nd 330/2006, které nebylo dosud ukončeno a v řízení bude pokračováno po odpadnutí této překážky. Následně usnesením označeným v záhlaví odvolací soud rozhodl s odkazem na ustanovení §107 odst. 2 a §111 odst. 2 o. s. ř., že v řízení bude na straně žalovaného pokračováno s Českou republikou - Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, Územní pracoviště Hradec Králové, Horova 180. Odvolací soud uvedl, že byla odstraněna překážka, jež způsobila přerušení řízení, když ze sdělení notářky JUDr. M. F. vyplývá, že „všichni zákonní dědici dědictví odmítli“ a „že z tohoto důvodu se účastníkem řízení stala Česká republika zastoupená Úřadem pro zastupování ČR ve věcech majetkových“.
Proti usnesení odvolacího soudu podala Česká republika - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových dovolání, odkazujíc co do přípustnosti na ustanovení §239 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Dovolatelka nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, podle něhož je procesním nástupcem původního žalovaného. Namítá, že je sice účastníkem dědického řízení po zemřelém Ing. Š. S., avšak dosud není postaveno najisto, že dědictví „bude státu potvrzeno“ a budou tak splněny podmínky pro procesní nástupnictví ve smyslu ustanovení §107 odst. 2 o. s. ř. Dovolatelka považuje za pravděpodobné, že státem bude navrhována likvidace dědictví. Na podporu svého názoru odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2008, sp. zn. 32 Cdo 3278/2008.
Proto navrhuje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobkyně k podanému dovolání uvedla, že jí není znám stav dědického řízení, a proto se nemůže k dovolání vyjádřit.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §239 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a je i důvodné.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, popř. ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením (§107 odst. 1 o. s. ř.).
Ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, její dědici, popřípadě ti z nich, kteří podle výsledku dědického řízení převzali právo nebo povinnost,
o něž v řízení jde (§107 odst. 2 o. s. ř.). Povahou věci se z hlediska ustanovení §107 odst. 1 věty první o. s. ř. rozumí hmotně právní povaha předmětu řízení a spočívá v posouzení, zda práva a povinnosti, o něž v řízení jde, přešla (mohla přejít) podle hmotného práva ze zaniklého účastníka na někoho jiného. Umožňuje-li povaha věci pokračování v řízení, soud dále posoudí, zda v řízení je možné pokračovat ihned nebo zda řízení musí být přerušeno. Okolnost, zda je možné v řízení ihned pokračovat, se odvíjí od povahy předmětu řízení a od osoby, která ztratila způsobilost být účastníkem řízení, popřípadě též od stavu řízení, v němž jsou zjišťováni její právní nástupci.
Z dosavadního zjištění odvolacího soudu vyplývá, že všichni, kteří by mohli být dědici žalovaného, dědictví odmítli. Za této situace je tedy nepochybné, že procesním nástupcem žalovaného nemohou být jeho dědici.
Dědictví, jehož nenabude žádný dědic, připadne státu [§462 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“)]; také ve vztahu k dědictví připadnuvšího státu platí, že se nabývá smrtí zůstavitele (§460 obč. zák.). Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 25. června 2008, sp. zn. 21 Cdo 2358/2007 (jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu) vysvětlil, že ze skutečnosti, že zůstavitel nezanechal žádné dědice, že zůstavitelovi dědici jsou nezpůsobilí dědit nebo že z jiných důvodů dědictví nenabude (nemůže nabýt) žádný dědic, však nelze dovozovat, že by soud v usnesení o dědictví musel vždy potvrdit připadnutí dědictví státu. Dědické řízení totiž může být skončeno také schválením dohody o přenechání dědictví zůstavitelovým věřitelům k úhradě dluhů, je-li dědictví předluženo, a soud může též nařídit likvidaci dědictví, je-li dědictví předluženo nebo navrhne-li to stát, kterému má dědictví připadnout podle ustanovení §462 obč. zák., jestliže není možné uhradit peněžitý dluh zůstavitele zcela nebo zčásti penězi z dědictví a věřitel odmítl přijmout na úhradu své pohledávky věc z dědictví, i když dědictví není předluženo.
Z uvedeného vyplývá, že v projednávané věci stav řízení o dědictví po žalovaném neumožňoval pokračování v řízení, a odvolací soud měl vyčkat výsledku dědického řízení (vedeného u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 20 D 1619/2007, Nd 330/2007). V případě, že bude k návrhu dovolatelky nařízena likvidace dědictví, nelze totiž předjímat výsledek dědického řízení ani to, kdo se stane právním a tudíž i procesním nástupcem žalovaného, či zda dědické řízení skončí bez právního nástupce.
Jelikož rozhodnutí odvolacího soudu není správné, Nejvyšší soud je podle ustanovení §243b odst. 2 věty před středníkem o. s. ř. zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení podle ustanovení §243b odst. 3 o. s. ř.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 věta první a §226 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. prosince 2010
JUDr. Hana G a j d z i o k o v á
předsedkyně senátu