ECLI:CZ:NS:2010:32.CDO.255.2009.1
sp. zn. 32 Cdo 255/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Koláře v právní věci žalobkyně euroAWK s.r.o. , se sídlem v Praze 10, Vršovicích, Konopišťská 739/16, PSČ 100 00, identifikační číslo 43 96 57 17, zastoupené Mgr. Jiřím Dienstbierem, advokátem se sídlem v Praze 1, Karlovo náměstí 24, PSČ 110 00, proti žalované RENCAR PRAHA, a.s. , se sídlem v Praze 8, Křižíkova 148/34, PSČ 186 00, identifikační číslo 00 50 63 97, zastoupené JUDr. Vladimírem Jablonským, advokátem se sídlem v Praze 1, 28. října 1001/3, PSČ 110 00, o určení trvání smlouvy, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 Cm 54/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. srpna 2008, č. j. 2 Cmo 238/2007-141, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Dovolání žalované směřující podle obsahu jen proti výroku v záhlaví označeného rozsudku, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. dubna 2007, č. j. 32 Cm 54/2004-112, ve znění opravného usnesení ze dne 12. července 2007, č. j. 32 Cm 54/2004-116, ve výroku II., ve kterém soud prvního stupně rozhodl o přerušení řízení podle ustanovení §109 odst. 2 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v části, v níž žalobkyně požadovala, aby žalovaná byla povinna zdržet se umísťování reklamy a reklamních zařízení a staveb na a ve stanicích Metra Praha, v celé síti Metra Praha i v samostatných stanicích metra včetně vozidel podzemní dráhy, sama nebo prostřednictvím jiných osob, po dobu trvání smlouvy ze dne 20. dubna 1993, není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti rozsudku upravuje ustanovení §237 o. s. ř., podle něhož je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, tedy o žalobou uplatněném nároku. Napadený výrok rozhodnutí odvolacího soudu však takovým rozhodnutím není, protože jím odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně o přerušení řízení podle ustanovení §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. Tato část rozhodnutí soudu prvního stupně a tím i rozhodnutí odvolacího soudu má tak povahu usnesení a nejde o rozhodnutí ve věci samé.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu je upravena v ustanoveních §238, §238a a §239 o. s. ř., přičemž v posléze zmíněném ustanovení jsou obsažena tzv. usnesení nemeritorní povahy, jejichž výčet je taxativní. Jiná, než zde vyjmenovaná usnesení, tedy napadnout dovoláním nelze. Usnesení o přerušení řízení podle §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. však v tomto výčtu uvedeno není (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2009, sp. zn. 29 Cdo 5153/2008, jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Lze proto uzavřít, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Na tom nic nemění samotný obsah poučení o dovolání v napadeném rozsudku, protože ani nesprávné poučení přípustnost dovolání nezakládá (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2003, sp. zn. 29 Odo 937/2002). Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), jako nepřípustné odmítl [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř.].
O nákladech dovolacího řízení nebylo rozhodnuto, protože nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí (§151 odst. 1 o. s. ř.).
V Brně dne 5. května 2010
JUDr. Hana G a j d z i o k o v á
předsedkyně senátu