Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24.08.2010, sp. zn. 32 Cdo 3379/2009 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2010:32.CDO.3379.2009.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2010:32.CDO.3379.2009.1
sp. zn. 32 Cdo 3379/2009 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka Ph.D. a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně Allianz pojišťovny, a.s. , se sídlem v Praze 8, Ke Štvanici 656/3, PSČ 186 00, IČ 47115971 , proti žalovanému J. Č. , zastoupenému JUDr. Josefem Biňovcem, advokátem se sídlem v Praze 7, Dobrovského 15, o 221 611 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 7 C 181/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 1. dubna 2009, č. j. 26 Co 73, 78/2009-228, takto: I. Dovolání se odmítá . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Dovolání žalovaného proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Krajský soud v Praze potvrdil rozsudek Okresního soudu v Rakovníku ze dne 3. listopadu 2008, č. j. 7 C 181/2007-197, ve spojení s usnesením téhož soudu ze dne 22. ledna 2009, č. j. 7 C 181/2007-213, v napadeném výrocích, jimiž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni 185 500 Kč s příslušenstvím, bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a o náhradě nákladů řízení státu (výrok I.), a dále rozhodl o nepřiznání náhrady nákladů odvolacího řízení žádnému z účastníků (výrok II.), není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. června 2009 – dále též jeno. s. ř.“ (srov. čl. II. bod 12. přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.). Z vylíčení uplatněného dovolacího důvodu je zřejmé, že dovolatel žádnou otázku zásadního právního významu nevymezil, vytýkal-li odvolacímu soudu (a shodně i soudu prvního stupně), že rozhodl na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu, neboť neprovedl jím navržené důkazy znaleckým posudkem Ing. Slepičky a výslechem žákyně autoškoly. Dovolatel tak patrně přehlédl, že dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. (t. j. že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), pod který je možné jeho výhrady proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu ohledně příčiny dopravní nehody a výše vzniklé škody z hlediska jejich obsahu podřadit, nemohou přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit, neboť z tohoto důvodu lze podat dovolání jen v případě přípustného dovolání podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§238 a 238a o. s. ř.). Rovněž tak k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (i kdyby byly dány), dovolací soud přihlédne jen v případě přípustného dovolání (srov. §242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.), což případ podaného dovolání není. Podle §242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Vzhledem k tomu, že dovolací soud nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř]. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalovaný, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a žalobkyni podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně 24. srpna 2010 JUDr. Miroslav Gallus předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:08/24/2010
Spisová značka:32 Cdo 3379/2009
ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:32.CDO.3379.2009.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Staženo pro jurilogie.cz:2016-04-10