ECLI:CZ:NS:2010:32.CDO.3559.2009.1
sp. zn. 32 Cdo 3559/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce V. N ., zastoupeného Mgr. Pavlem Gécim, advokátem se sídlem v Praze 7, U Studánky 3, proti žalovanému V. V . zastoupenému JUDr. Marií Cilínkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Bolzanova 1, o zaplacení 78 645,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 51 C 30/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. ledna 2009, č. j. 13 Co 468/2008-102, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. ledna 2009, č. j. 13 Co 468/2008-102, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Podle obsahu spisu se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 78 645,30 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody, která mu měla vzniknout vynaložením částky 70 645,30 Kč za opravu nákladního automobilu a částky 8 000 Kč za vypracovaný znalecký posudek.
Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 21. května 2008, č. j. 51 C 30/2007-78, zamítl žalobu v rozsahu částky 76 840,98 Kč s příslušenstvím (bod I. výroku), zastavil řízení ohledně částky 1 804,32 Kč s příslušenstvím (bod II. výroku), rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky navzájem (bod III. výroku) a o vrácení soudního poplatku žalobci (bod IV. výroku). Učinil tak na základě závěru, že žalobce neunesl důkazní břemeno o včasném oznámení vad díla (poruchy motoru) žalovanému; i kdyby však tato situace nenastala, bylo by třeba žalobu zamítnout i z toho důvodu, že žalobce neprokázal porušení právní povinnosti ze strany žalovaného jako jeden z nezbytných předpokladů jeho tvrzené odpovědnosti za škodu podle §373 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“). Za vzniklou škodu přitom podle posouzení soudu nelze považovat ani požadovanou částku 8 000 Kč, neboť jde o cenu dohodnutou za vypracování znaleckého posudku, která neprokazuje nutně vynaložené náklady. K odvolání žalobce Městský soud v Praze ve výroku označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném zamítavém výroku ve věci samé tak, že uložil žalovanému zaplatit žalobci 76 840,98 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o nákladech mezi účastníky za řízení před soudy obou stupňů (výrok II.).
Odvolací soud vyšel po opakovaném a doplněném dokazování ve shodě se soudem prvního stupně ze zjištění, že mezi žalobcem jako objednatelem a žalovaným jako zhotovitelem byla dne 16. února 2003 uzavřena na opravu motoru nákladního automobilu ústní smlouva o dílo. Vzhledem k tomu, že oba její účastníci byli podnikatelé, šlo o smlouvu podle §536 a násl. obch. zák. Žalovaný opravu spočívající ve výměně klikové hřídele motoru provedl, vozidlo předal žalobci, který mu zaplatil dohodnutou cenu za dílo ve výši 56 076,20 Kč. Po najetí asi 80 000 km došlo dne 26. února 2004 na území SRN k poruše motoru předmětného automobilu, takže byl nepojízdný. Asistenční službu poskytl žalobci autodopravce J. Ch., který mu zapůjčil náhradní motor a havarovaný motor žalobce opravil, když jako příčinu havárie označil prasklou klikovou hřídel, a vyúčtoval mu 87 725 Kč včetně DPH, z čehož se v souvislosti s havárií motoru jednalo o částku 76 840,98 Kč bez DPH. Následnou reklamaci ze strany žalobce žalovaný neuznal, a to i přes posléze doložený znalecký posudek Doc. Ing. F. J., CSc., který si žalobce nechal zpracovat za částku 8 000 Kč na zjištění příčiny poškození motoru.
Odvolací soud dospěl na rozdíl od soudu prvního stupně k závěrům o unesení důkazního břemene žalobcem a o splnění všech předpokladů odpovědnosti žalovaného za škodu podle §373 obch. zák., kterou způsobil žalobci vadným plněním. Nesprávnou montáží klikové hřídele žalovaný porušil smluvní povinnost provést (bezchybně) opravu motoru, přičemž tato chybně provedená montáž měla za následek prasknutí klikové hřídele a následnou havárii motoru. Tyto skutečnosti má odvolací soud za prokázány listinným důkazem – znaleckým posudkem Doc. Ing. F. J., CSc., který si nechal vypracovat žalobce a jenž soud prvního stupně zcela pominul. V příčinné souvislosti s havárií motoru zaplatil žalobce za opravu vozidla autodopravci J. Ch. 68 840,98 Kč, který tuto opravu na základě objednávky žalobce provedl, a uvedenému znalci uhradil za vyhotovení znaleckého posudku částku 8 000 Kč. Celkem tedy žalobce vynaložil částku 76 840,98 Kč, o níž se zmenšil jeho majetek, a která tak představuje škodu, již utrpěl. Za situace, kdy žalovaný netvrdil žádné liberační důvody a ani během řízení nevyšly najevo, odvolací shledal žalobu důvodnou.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, jehož přípustnost opřel o ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Jako dovolací důvod uvedl nesprávné právní posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.] a postižení řízení závažnou procesní vadou [§241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.].
Právního pochybení se podle dovolatele dopustil odvolací soud aplikací nesprávné právní normy (upravující náhradu škody namísto odpovědnosti za vady) na zjištěný skutkový stav, přičemž tvrzenou vadu řízení spatřuje v neúplně zjištěném skutkovém stavu věci v důsledku pominutí skutkových tvrzení žalovaného a jeho důkazních návrhů.
Podle dovolatele posoudil věc správně soud prvního stupně. Poukazuje na to, že závada na hřídeli nastala po skončení sjednané záruční doby a že žalobce u žalovaného řádně nároky z titulu odpovědnosti za vady neuplatnil. Nechal-li odstranit vady díla třetí osobou, aniž řádně vyzval žalovaného, nemůže se domáhat po žalovaném náhrady nákladů spojených s odstraněním vad z titulu náhrady škody. I kdyby však žalobce prokázal, že uplatnil vady díla u žalovaného nebo odstoupil od smlouvy, nebyly podle dovolatele naplněny veškeré zákonné předpoklady odpovědnosti za škodu. Žalobce totiž neprokázal, že prasklá kliková hřídel je tou hřídelí, kterou žalovaný při opravě motoru do vozidla namontoval. Podle dovolatele tak nebylo v řízení prokázáno, že by opravu motoru vozidla provedl nesprávně a že tato chybná oprava byla příčinou vzniku škody.
Dovolatel dále popisuje nedostatky znaleckého posudku Doc. Ing. F. J., CSc., pro které považuje jeho závěry za jednostranné a neobjektivní. V této souvislosti odvolacímu soudu vytýká, že tyto jeho námitky zcela pominul, stejně jako jeho důkazní návrh na ustanovení znalce soudem. Dovodil-li odvolací soud, že věc je třeba posuzovat z titulu náhrady škody vzniklé vadným plněním, mělo být za účelem dostatečného zjištění skutkového stavu věci doplněno dokazování znaleckým posudkem, a pokud tomuto návrhu nevyhověl, bylo jeho povinností se vypořádat s námitkami žalovaného vůči posudku. Zcela odlišným právním posouzením věci bez odpovídajícího zjištění skutkového stavu zatížil podle dovolatele odvolací soud řízení vadou, která měla podstatný vliv na správnost rozhodnutí.
Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Se zřetelem k době vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s bodem 12. čl. II. přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony – občanský soudní řád ve znění účinném do 30. června 2009.
Dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, a je i důvodné.
Nejvyšší soud přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu (srov. §242 odst. 1 o. s. ř.), jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil (srov. §242 odst. 3 větu první o. s. ř.).
Vzhledem k přípustnosti dovolání dovolací soud nejprve z úřední povinnosti (§242 odst. 3 druhá věta o. s. ř.) zkoumal, zda řízení netrpí vadami uvedenými v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnostmi), jakož i jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolací soud shledal, že odvolací soud vadami řízení zatížil.
Odvolacímu soudu je třeba především vytknout, že rozhodnutí soudu prvního stupně změnil, ačkoli podmínky pro jeho změnu dle ustanovení §213 a §220 o. s. ř. nebyly dány.
Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 24. března 1999, sp. zn. 21 Cdo 1901/98, uveřejněném pod číslem 30/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (od jehož závěrů nemá důvodu odchýlit se ani v této věci a na něž v podrobnostech odkazuje), formuloval a odůvodnil právní závěr, že je-li ke správnému rozhodnutí o věci samé zapotřebí podstatných (pro rozhodnutí zásadně významných) skutkových zjištění, která neučinil soud prvního stupně, popřípadě která tento soud učinil, ale vzhledem k nesprávnému právnímu názoru, který zaujal, na nich své rozhodnutí nezaložil, nejsou podmínky ani pro potvrzení, ani pro změnu rozhodnutí soudu prvního stupně; odvolací soud proto rozhodnutí zruší a věc vrátí soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud však této své povinnosti v posuzované věci nedostál.
Z obsahu spisu se podává, že soud prvního stupně založil své zamítavé rozhodnutí na závěru, že žalobce neprokázal existenci zákonných předpokladů pro vznik odpovědnosti žalovaného za škodu podle §373 obch. zák., zejména porušení smluvní povinnosti ze strany žalovaného z uzavřené smlouvy o dílo v tom smyslu, že by dílo spočívající v generální opravě motoru provedl vadně, přičemž listinný důkaz – žalobcem předložený znalecký posudek Doc. Ing. F. J., CSc., nijak nehodnotil a neučinil z něho žádné skutkové zjištění. Naproti tomu však odvolací soud založil své měnící rozhodnutí převážně na skutkových zjištěních, která vyplývají právě z tohoto listinného důkazu. Tím však porušil zásadu dvojinstančnosti řízení, neboť odepřel účastníku řízení (žalovanému) možnost tato skutková zjištění učiněná až v odvolacím řízení v jeho neprospěch nechat přezkoumat odvolacím soudem a zatížil tak řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Odvolací soud se však dopustil i další vady řízení, neuvedl-li v odůvodnění napadeného rozhodnutí, v čem a proč jsou skutková zjištění soudu prvního stupně nesprávná a zejména se ve smyslu §132 o. s. ř. nijak nevypořádal s námitkami žalovaného proti posudku znalce Doc. Ing. F. J., CSc., které žalovaný vznášel již v odporu proti vydanému platebnímu rozkazu. Dále rovněž nevysvětlil, proč přes tyto námitky založil svá rozhodující skutková zjištění (oproti soudu prvního stupně) na závěrech, které vyplývají z tohoto listinného důkazu.
Lze proto uzavřít, že dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., t. j. postižení řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, byl v posuzované věci naplněn.
Existence uvedených vad řízení je postačujícím důvodem pro to, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) v měnícím výroku ve věci samé (a v závislém výroku o nákladech za řízení před soudy obou stupňů) zrušil (§243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.) a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta první o. s. ř.), aniž by se musel zabývat dalším uplatněným dovolacím důvodem nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř.). O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. října 2010
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu